Autor fotografie: CC BY 2.0|Popisek: Avro Lancaster
Nicholas Stephen Alkemade se narodil 10. prosince 1922 v North Walsham v Norfolku a před vypuknutím války pracoval jako zahradník v Loughborough. Po dokončení výcviku leteckého střelce byl vyslán k 115. peruti jako zadní střelec na bombardéru Avro Lancaster.
Po úspěšném dokončení 14 operací byla posádka Alkemade vyslána na osudový nálet na Berlín v noci ze dne 24. na 25. března 1944. Jako jedno z 811 letadel určených k útoku na hlavní město Německa, Alkemadův Lancaster II s volacím znakem A4-K a pokřtěný posádkou jako Vlkodlak (Werewolf), vzlétl z letiště RAF Witchford v Cambridgeshire v 18:48, směr Berlín.
Video: YouTube
Vlkodlak odvedl svých sedm členů posádky do Berlína včas a podle plánu, ale zpáteční cesta byla jiným příběhem. Neobvykle silný severní vítr odnesl mnoho vracejících se letadel daleko na jih od jejich zamýšlené trati a Vlkodlak byl tlačen směrem k silně bráněnému Porúří.
Krátce před půlnocí 24. března noční stíhač Junkers Ju 88 Oberleutnanta Heinze Rökkera z jednotky Nachtjagdgeschwader 2, zachytil britský bombardér a zaútočil zespodu děly a kulomety. Vlkodlak, drcený německým, útokem se snažil na útok odpovědět a Alkemade ze své zadní věže na Junkers střílel, ale ani to nezabránilo nočnímu esu Luftwaffe Heinzi Rökkerovi si připsat 20. z jeho celkových 64 vítězství.
Britský Lancaster byl těžce poškozen a zanedlouho jeho pilot, FS James Arthur Newman nařídil posádce, aby si vzala padáky. Zadní věž Lancasteru byla příliš stísněná na to, aby střelec mohl nosit padák. Místo toho byl uložen v schránce v zadním trupu, aby byl v případě potřeby připnut na hrudní postroj. Když Alkemade otevřel úniková dvířka ve střelecké věži, přivítalo ho peklo hořícího stroje a jeho odhalený obličej a zápěstí ožehly plameny. Gumová kyslíková maska pevně sevřená přes ústa a nos se začala tavit.
Obrovský žár přinutil Alkemada znovu zavřít dveře věže. Byl uvězněn, padající oblohou v hořícím a opuštěném letadle, 5,4 kilometru nad nepřátelským územím. A situace se zhoršovala. Požár pohlcující letadlo nyní porušil zadní dveře a zapálil hydraulickou kapalinu věže. Plameny posílené hořlavou kapalinou se rozšířily i na Alkemadeho oblečení. Co si v tu chvíli myslel?
,,Měl jsem na výběr, zda zůstat v letadle, nebo vyskočit. Kdybych zůstal, uhořel bych, moje oblečení už bylo v plamenech a můj obličej a ruce spálené, i když jsem si v té době sotva všiml bolesti kvůli mému vysokému vzrušení..., rozhodl jsem se skočit a ukončit to všechno tak rychle a čistě, jak jsem mohl. Otočil jsem věž na pravobok, a ani jsem se neobtěžoval sundat si helmu a interkom, vyskočil jsem do noci. Bylo ticho, jediným zvukem byl zvuk leteckých motorů v dálce a vůbec žádný pocit pádu. Cítil jsem se zavěšený ve vesmíru. Lítost, že jsem se nedostal domů, byla má hlavní myšlenka a to, že se mi nezdá moc divné za pár sekund zemřít, nic z mé minulosti ani nic jiného. “
Alkemade v určitém okamžiku svého pádu ztratil vědomí, pravděpodobně v reakci svého těla na bolest z popálenin. Jeho Lancaster nad ním explodoval.
O tři hodiny později Alkemade otevřel oči. Ležel na zasněžené zemi v malém borovém lese. Hvězdy nad ním byly stále viditelné, ale tentokrát byly ohraničeny okraji díry, kterou prorazil vrchlíkem stromu. Alkemade zjistil, že je pozoruhodně v pořádku. Kromě popálenin a řezných poranění hlavy a stehen, které utrpěl v letadle, měl jen modřiny a pokroucené koleno, ani jedna kost nebyla zlomena. Alkemade odhodil svůj nepoužitý padákový postroj do sněhu a zapálil si cigaretu. Kdyby spadl jen o 20 metrů dál, byl by mrtvý, protože by ho nezpomalily větve borovic a následně by nespadl do vrstvy sněhu pod stromy…
Alkemade, který nebyl schopen chodit a mrznul, pískal na svou záchrannou píšťalku, aby upoutal pozornost. Skupina německých civilistů, pravděpodobně gardistů, ho odnesla na místní ošetřovnu, která ho poslala do nemocnice Meschede. Jeho popáleniny byly pečlivě ošetřeny a z jeho těla bylo odstraněno množství plexiskla a dřevěných třísek.
Následujícího dne byl Alkemade vyslýchán a gestapo chtělo vědět, co se stalo s jeho padákem. Když jim řekl, že ho nepoužil, vyšetřovatelé se Alkemadovi vysmáli a obvinili ho, že je špión. Vyzval jej tedy, aby jeho padák našli a potvrzení jeho příběhu vydal i Lancaster, ve kterém po jeho pádu necelých 40 km odsud nalezli v úložné schránce kovovou rukojeť a lano jeho padáku.
Alkemadeova zkušenost z něj udělala malou celebritu mezi válečnými zajatci. Poté, co strávil tři týdny v nemocnici, byl poslán do tranzitního střediska válečných zajatců Dulag. Zde mu důstojník Luftwaffe dokonce vydal potvrzení o jeho neuvěřitelném pádu.
„Německé orgány prošetřily a potvrdily, že tvrzení seržanta Alkemade, č. 1431537, je ve všech ohledech pravdivé, totiž že vyskočil z výšky 18 000 stop bez padáku a bezpečně přistál bez zranění, přičemž padák shořel v letadle. Přistál v hlubokém sněhu mezi jedle.“
Alkemade se dožil konce války a osvobození a po propuštění z RAF v roce 1946 se vrátil do Loughborough, kde pracoval v chemickém závodě. Nedlouho po nástupu do nové práce znovu převezl smrt.
Při odstraňování kapaliny vytvářející plynný chlór z jímky dostal zásah elektrickým proudem ze zařízení, které používal. Jak se svíjel, jeho plynová maska se uvolnila a začal vdechovat jedovatý plyn. Trvalo mučivých 15 minut, než byl odvlečen do bezpečí, téměř zadušen výpary jedovatého plynu.
Nedlouho poté praskla trubka, která postříkala Alkemadeho tvář a paže průmyslovou kyselinou sírovou. S ohromující duchapřítomností se ponořil hlavou napřed do nedaleké nádoby na vápno, čímž neutralizoval kyselinu. Alkemade unikl s popáleninami prvního stupně.
Když se vrátil do práce, byl zavalen kusem dveří, který na něj spadl, ale to mělo za následek jen drobné modřiny.
Po tomto třetím incidentu se dokonce už i Alkemade rozhodl, že to stačí, a stal se prodejcem nábytku ve společnosti Clemersons Limited v Loughborough, kde žil se svou ženou a dětmi. Zemřel v červnu 1987.
Přemožitel Vlkodlaka, která Alkemada sestřelil, Heinz Rökker zemřel v srpnu 2018 ve věku 97 let,
Zdroj: RAF Museum