foto: RIA Novosti, Arkadyi Shaikhet, CC BY-SA 3.0/Protitankové zátarasy v Moskvě v říjnu 1941
Na podzim 1941 se blížila z pohledu Sovětů katastrofa. Němci se přiblížili nebezpečně Moskvě a Sověti už začali spřádat plán, co bude dál v případě obsazení Moskvy nacisty.
V říjnu 1941 se německá vojska rychle blížily k Moskvě. Sovětská města či vesnice před Moskvou padaly postupně do rukou německých vojáků. Moskva tak byla v bezprostředním ohrožení a německá vojska měla i rychle vpadnout do Moskvy.
15. října 1941 Stalin promluvil ke svým soudruhům z politbyra. Měli zorganizovat evakuaci města a sami spěšně opustit hlavní město ještě ten večer. Týkalo se to nejvyšších politických představitelů, generálního štábu, námořnictva, členů prezidia Nejvyššího Sovětu, diplomatického sboru a dalších osob. Jejich příští zástavkou se měla stát Samara (dříve Kujbyšev), která je situována asi 1 100 kilometrů východně od Moskvy. Právě Samara se měla stát novým hlavním městem Sovětského svazu a být napříště středobodem politického, společenského a hospodářského života. Existovalo proto několik důvodů.
Psali jsme
Grosstraktor byl název pro tajný projekt německého středního tanku, protože Versaillský mír po první světové válce výrazně omezoval stav německých...
Město bylo dobře vojensky chráněné a netrvalo by dlouho přesunout vybrané klíčové kapacity průmyslu či potřebné administrativní instituce právě sem. Vzhledem k probíhající válce také bylo výhodou, že Samara byla významným centrem, či možná lépe řečeno ,,tahounem", která disponovala kapacitami letišť, továrnami a železnicí. Infrastruktura by se doplnila dalšími kapacitami z Moskvy, jak už jsme uvedli jinde. Stalin měl v Moskvě strávit ještě jeden, stejně jako kruh jeho nejbližších spolupracovníků - především Lavrentij Berija, Alexej Kosygin, Anastáz Mikojan.
Šéf NKVD Berija měl dohlédnout na to, aby byly v Moskvě zničeny vybrané továrny, skladiště zbraní, instituce kritické infrastruktury, které neměly v žádném případě padnout do německých rukou. Zničeno mělo být také metro.
O příslušných Stalinových direktivách se neměl nikdo dozvědět, přesto prosákly na veřejnost zvěsti o tom, že Moskva má padnout zanedlouho do německých rukou. V Moskvě tak vypukla několikadenní panika. Té přispěl i fakt, že 16. října 1941 poprvé v historii nevyjelo metro, protože bylo připravené k demolici. Chaos v Moskvě byl umocněn tím, že mnoho lidí narychlo opustilo své pracovní povinnosti i majetky a spěchalo na nádraží, aby se co nejrychleji dostali pryč z ohroženého města. V panice docházelo přirozeně i k násilnostem a trestné činnosti.
Psali jsme
Adolf Hitler měl až neuvěřitelné štěstí, že vyvázl z mnoha atentátů, které na něho byly spáchány. Nejblíže k ,,úspěchu” měl Johann Georg...
Návrat do normálního života si vyžádalo vydání poměrně radikálních opatření. Stalin vydal příslušný dekret, kterým vyhlašoval stav obležení, jenž mimo jiné zakazoval pohyb lidí i aut v noci bez zvláštního povolení a uděloval policii pravomoc namístě zastřelit ,,provokatéry".
Stalinův plán z 15. října 1941 nakonec nedošel naplnění, protože Němci se nedokázali Moskvy zmocnit. V bitvě o Moskvu, která skončila v lednu 1942, totiž triumfovali Sověti, kde se vyznamenal především Georgij Žukov a další velitelé. Obhájená Moskva tak zachránila Sovětský svaz od katastrofy.
Zdroj: Russia Beyond
Tagy