Autor fotografie: PhotosNormandie, CC BY-SA 2.0|Popisek: Renault FT ve Francii v červnu 1940
Nizozemsko zachovalo na počátku druhé světové války neutralitu, ale nejen jako sousední země nacistického Německa samozřejmě pozorně pozorovalo průběh tažení Polskem. Obranu mělo samo v zoufalém stavu.
Prokázané schopnosti motorizovaných a především obrněných jednotek přiměly velení holandské armády k prověření a revizi vlastních obranných linií pro případ, že by snad měly být v budoucnu k užitku. Za tím účelem se také do služby vrátil stařičký francouzský Renault FT z roku 1917. Testy odhalily Nizozemcům tři skutečnosti: 1) jejich obranné linie byly průchodné i pro zastaralou techniku, 2) potřebovali by vlastní tankové síly, ale 3) jejich vybudování v krátkém čase bylo nemožné. Zbývala chabá naděje, že se válka jejich zemi vyhne.
Nizozemská armáda „tanky nepotřebuje“ – stačí příkopy
Tanky nasazované na bojištích Velké války od roku 1916 prokázaly přes počáteční problémy a dětské nemoci nové zbraně svou užitečnost. Ale v Nizozemsku, které dokázalo zůstat v celosvětovém konfliktu neutrální, šly věci v tomto ohledu pomaleji. Až sedm let po válce vznikl záměr pro účely ověření možností tanků a jejich potenciálního přínosu nějaké vozidlo pořídit. Volba padla na tehdy nejrozšířenější typ, francouzský Renault FT. S omezeným rozpočtem byl pořízen tank bez výzbroje. Po jeho dodání v roce 1927 byl do věže provizorně umístěn kulomet M.08 Schwarzlose ráže 7,92 mm. Proběhly různé úpravy a byly zahájeny testy. V dubnu 1928 v přítomnosti veřejnosti a tisku vjel tank do příkopu širokého 1,4 m a ven ho museli vytahovat. Výsledek byl domněle skvělý: Nizozemsko ušetří, tanky nepotřebuje: nepřátelské tanky jeho obranné linie snadno zastaví.
Závěr byl vysloven, ale znalejší důstojníci poukazovali na jednoduchý fakt, že již na bojištích první světové války se vyskytovaly příkopy, a že vznikly účinné způsoby, jak je tanky mohou překonávat. Testy pokračovaly. Posádky na různých místech Nizozemska dostaly za úkol budovat ve svém okolí protitankové překážky a ty pak Renault FT překonával. Často úspěšně. V měkkém terénu si pomohl vezenými hatěmi. Ale konzervativní vrchní velení se přesvědčit nenechalo a modernější vozidlo k dalšímu testování z úsporných důvodů pořídit odmítlo. Téma bylo uzavřeno, Renault uložen do skladu.
Nizozemský ministr války koncem 30. let: „tanky jsou zastaralé“
S nástupem Hitlera k moci sledovalo Nizozemsko znovuvyzbrojovací procesy u sousedů s neklidem. Bylo naznáno, že neutralitu musejí v nové situaci garantovat schopné ozbrojené síly. Dlouhodobě zanedbaná a podfinancovaná nizozemská armáda měla projít modernizací. V roce 1937 již pod dojmem vývoje v Německu náčelník generálního štábu požadoval 60 tanků a množství obrněných vozidel. Vláda souhlasila s nákupem omezeného množství obrněných vozidel. Jen o dva roky později požadovala nizozemská armáda 110 lehkých tanků, 36 středních tanků a 100 obrněných vozidel. Ministr války Dijxhoorn považoval tanky koncem 30. let za zastaralé a byl toho názoru, že správnou cestou jsou investice do protitankových zbraní a opatření.
Zahájení druhé světové války nizozemskou nervozitu dále posílilo. Ze skladu byl vyvezen Renault FT, aby byly s jeho pomocí prověřeny vlastnosti obranných linií a jejich prostupnost či neprostupnost obrněnými jednotkami. Tyto linie spoléhaly především na specifické vlastnosti nizozemského terénu, poldery, vlhkost, měkkou půdu, rašeliniště. V jihovýchodním regionu De Peel proběhly zkoušky, a k údivu a zděšení přítomných stařičký tank tam, kde ve 20. letech neuspěl, nyní projel. Terén byl na mnoha místech za poslední desetiletí dále vysoušen a upravován, a přírodní překážky zřetelně nadále nepostačovaly. Ve velkém spěchu byly obranné linie v důsledku doplňovány protitankovými příkopy, bunkry a pokládáním minových polí.
Tankové vojsko nelze vybudovat ze dne na den
Následující test v bažinaté oblasti u města Amersfoort, v nejhorším množném terénu pro pohyb vozidel, následně skončil „úspěchem“, přes 20 let starý tank se utopil v bahně. Pro veřejnost byl zinscenovám podobný pokus. Cílem bylo uklidnit obyvatele a prokázat, že na rozdíl od Polska v Nizozemsku by si německé tanky vylámaly zuby. Řidič tanku po válce přiznal, že měl rozkaz udělat pro neúspěch vozidla vše. Veřejnost armáda klamat mohla – sama ovšem už růžové brýle dávno odložila.
Jedinou skutečnou nadějí bylo, že Hitler Nizozemsko nenapadne. Na nákup vlastních tanků bylo samozřejmě pozdě – efektivní tankové vojsko nelze bez zkušeností vybudovat v řádu měsíců; a vybudovat účinné obranné linie všude tam, kde by musely stát potenciálně útočícím Němcům v cestě, také nebylo možné. Německý útok byl zahájen 10. května. O čtyři dny později Nizozemci kapitulovali. Poučení je zřejmé: začneme-li se na válku připravovat až ve chvíli, kdy bezprostředně hrozí, nemůžeme uspět. Podceňováním rozvoje ozbrojených sil v dobách prosperity a klidu vzniká dluh, který se přihlásí o slovo v tu nejnevhodnější chvíli. A diskuse o „zastaralosti tanků“ se vedou po celé století.
Zdroj: tanks-encyclopedia.com