foto: archiv Petra Blahuše/Karel Kuttelwascher v kabině svého Hurricane v době, kdy měl na svém kontě v Anglii 7 sestřelů
„Skutečně jsem si dosud neuvědomil, jak slavným se Kut stal,“ vysekl po skončení 2. světové války Wing Commander Hancock pochvalu Karlu Kuttelwascherovi, oficiálně nejúspěšnějšímu československému stíhači v britské RAF. Dlužno říci, že oprávněně. Nejedná se pouze o úctyhodný počet sestřelů Němců na Kutově kontě nebo fakt, že byl jako jediný dvakrát vyznamenán Záslužným leteckým křížem. Jeho taktiku, kterou vypiplal do nejmenších podrobností, pak od něj okopírovali Američané pro své operace nad Pacifikem. Lze tedy říci, že i díky českému pilotu Američané porazili „Prušáky Východu“, obávané japonské samuraje.
Obávaný „Noční sekáč“ Karel Kuttelwascher, přáteli nazývaný Kut, se narodil 23. září 1916 ve vesnici s idylickým názvem Svatý Kříž u Havlíčkova Brodu, ale jeho dětství mělo k ráji dost daleko. Pocházel ze šesti dětí a tak se musel od malička pěkně ohánět, aby si vydobyl své místo. To se mu později ve válce velmi hodilo. Dobrovolně se přihlásil do čs. letectva a sloužil jako stíhač nejdříve u 44. stíhací perutě 1. leteckého pluku v Praze, později ve 32. peruti 4. leteckého pluku v Hradci Králové. Do demobilizace po Mnichovském diktátu, kdy střežil vzdušnou hranici Podkarpatské Rusi a jižního Slovenska, stačil nalétat na 12 typech používaných čs. letectvem více hodin, jak většina britských pilotů v té době.
Po německé okupaci odešel Kut v létě 1939 - stejně jako tisíce dalších slušných Čechů - do zahraničí, kde se po vzoru legií z Velké války začaly tvořit jednotky zahraniční čs. armády. Po krátkém zařazení u francouzské cizinecké legie nastoupil spolu s dalšími 12 krajany službu bojového stíhače u eskadrily „Pirátů“ v rámci GC III/3. Ta byla v té době vyzbrojena zastaralými typy Morane Saulnier MS.406, ale během bojů dostala nejnovější francouzské stíhačky Dewoitine D520. Podle některých pramenů dosáhl Kut už v létě 1940 v Bitvě o Francii šesti sestřelů německých letounů. Po porážce „la belle France“ přeletěl Středozemní moře a přistál v Alžíru. Po bratrovražedné bitvě mezi britskou Navy a francouzským loďstvem v Oranu se Kut s dalšími devíti Čechy rozhodl od perutě odejít a z marocké Casablancy dopluli na palubě britského křižníku do Anglie.
V té době se už nad ní odehrávala legendární Bitva o Británii, ale do ní kvůli svému opožděnému příjezdu už nestačili zasáhnout. Než Kut prošel výcvikem na stíhačku Hurricane Mk.I., uplynuly dva měsíce a to byl přitom svými instruktory hodnocen jako nadprůměrný pilot. Teprve 3. října nastoupil další válečnou etapu svého exilu, a to u nejslavnější jednotky britské RAF, proslulé 1. stíhací perutě, jejímž bojovým mottem bylo „In omnibus princeps“, se kterou začal od prosince 1940 létat na výpady nad Francii, tzv. sweepy.
Svého prvního oficiálně uznaného sestřelu dosáhl 8. dubna 1941, kdy u mysu cap Gris Nez sundal zblízka mnohem modernější stíhačku Bf 109 ze slavné JG/26. Během jara se jeho skóre zvýšilo o další dva sestřelené Němce. „Jednat rychle, to je důležité,“ prohlásil tehdy Kut v rozhovoru pro jedny americké noviny. V té době už měl za sebou i výcvik v létání v noci na novějším typu Hurricane Mk IIC a tak bojoval opravdu „nonstop“. 12. února 1942 dokonce v rámci operace Channel Dash poškodil německý torpédoborec, čímž si osvěžil zkušenosti s útoky na německé tanky během Bitvy o Francii. Při dalším útoku na německou kriegsmarine potopil náletem vedeným těsně nad hladinou německý rychlý člun. Od léta 1942, kdy se zároveň oženil s velšankou Beryl Thomasovou, obdržel z rukou britského panovníka řád DFC a byl také povýšen do první důstojnické hodnosti. Převzal také velení nad 1. letkou.
Měsíc po svatbě zahájila 1. peruť pravidelné noční extrémně nebezpečné výpady osamocenými letouny nad Francií- tzv. Night Intruder, při kterých si Kut vydobyl svou legendární pověst. Šlo o ničení německých bombardérů přímo nad jejich letišti buďto při startu nebo přistání, stále ale pod ochranou protileteckých baterií. Piloti ve dne spali a v noci bojovali, nesměli třeba od večera číst, aby jejich oči nebyly namáhány barvou stránek a nosili na zemi do soumraku černé brýle. Jednomístné Hurricany přitom nebyly vybaveny radarem a tak se dalo létat jen během měsíčních nocí. Právě teď se v plné míře ukázalo Kutovo letecké mistrovství, spočívající v kombinaci pilotního umu a přesné střelby. Během tří měsíců trvání operací Night Intruder Kut sestřelil 15 (někdy se uvádí 16) německých bombardérů a dalších pět poškodil. Bylo to mimochodem 75% všech úspěchů jeho perutě. V noci na 5. května 1942 nad St André navíc dokázal - jako jediný noční stíhač v historii RAF - získat hned tři vítězství nad německými bombardéry, a to jen v rozmezí pouhých čtyř minut. Navíc musel při návratu z mise proletět neuvěřitelně silnou baráží protileteckého flaku. „Bylo to jako průlet peklem,“ popsal Kut později do vysílání rádia BBC pro okupované Československo své pocity.
Psali jsme
Na osudech tohoto skvělého stíhače, milovníka Štěstěny a hrdiny všech tří československých odbojů jsou nejlépe vidět všechny dějinné turbulence 20....
8. července 1942 byl Kuttelwascher, už podruhé dekorovaný řádem DFC, převelen k 23. stíhací peruti, u které létal na noční akce s legendárním dřevěným letounu Mosquito. Nepřítele však už ve vzduchu nepotkal. Od října 1942, po nalétání povinného turnusu bojových hodin, byl převelen na Čs. letecký inspektorát a v červnu 1943 byl odeslán na půlroční misi do USA a Kanady, kde přednášel a cvičil svou unikátní taktiku nočních letů, za nichž dostal přezdívku „Noční sekáč“ (tento znak měl namalovaný i na svém stroji) pro americké noční stíhače, určené na bojiště v Pacifiku. Během pobytu v USA se podílel také na náboru nových letců do čs. jednotek a mimo jiné seznámil s řadou hvězd Hoollywoodu, např. Errolem Flynnem. O jeho pobytu za oceánem informoval jeho rodinu v Británii (Kut se stal už otcem) osobně ministr Jan Masaryk. Po návratu do Británie shodou okolností na Štědrý den 1943 byl Kut přemístěn k 32. servisní jednotce, kde až do konce války zalétával opraveně letadla, včetně těžkých čtyřmotorových bombardérů Lancaster a Halifax. Celkem za svou kariéru pilotoval rovných 60 typů letadel.
Po skončení 2. světové války se Kut vrátil i s rodinou, která se mezitím rozrostla o další dvě děti do svobodného Československa. Jeho velšská manželka si však v cizím prostředí nezvykla a za pár měsíců se i s dětmi vrátila zpět do Británie. I Kut, zklamaný poměry v ČSR, kde se stále více prosazovali komunisté, přemýšlel o návratu za moře. Jako zapálenému antikomunistovi se mu ještě podařilo zabránit tomu, aby se hlavou sdružení válečných veteránů stal velitel OBZ, masový vrah a agent NKVD Bedřich Reicin a 26. května 1946 odletěl z Československa zpět do Británie, kde o čtyři měsíce později obdržel britské občanství. Brzy ho následoval jeho bratr Jan i s rodinou. Kut začal létat jako pilot u britských aerolinií, takže v létě 1947 několikrát přistál na lince Londýn- Praha na Ruzyni, ale po komunistickém převratu v únoru 1948 se půdy své rodné vlasti nikdy nedotkl. Rozvedl se i se svou manželkou a soud mu určil do výchovy jejich nejstaršího syna. Snad aby mu zajistil co nejlepší život, snad aby se necítil tak sám, pracoval poslední roky svého života i ve svém volnu v obchodě svého bratra. To vše ho tak vyčerpávala, že ho v létě 1959 postihl během dovolené v Truro infarkt. Během léčení v nemoci dostal druhý a ten se mu už stal osudným. Karel Kuttelwascher zemřel dvě hodiny před půlnocí 17. srpna 1959. Jak ukázala jeho pitva, jeho srdce doslova explodovalo, protože bylo skoro dvakrát větší velikosti než normálně. Bylo mu necelých 43 let. Svou smrt si sám předpověděl, když své rodině několikrát řekl, že umře mladý. Jeho smrt proběhla všemi britskými deníky. Dailly Express napsaly: „Starý Kut prohrál svůj poslední boj.“ Je pohřben v Uxbridge u Londýna.
Československý pilot a spojenecké letecké eso Karel Kuttelwascher, držitel 2 vyznamenání DFC, 5 čs. válečných křížů, francouzského Croix de guerre a řady dalším medailí, má během války potvrzených 18 sestřelů ve Velké Británii (z toho 15 v noci) plus dalších 6 z bitvy o Francii. Dále poškodil 5 německých letadel. Toto skóre z něj dělá oficiálně nejúspěšnějšího čs. stíhače 2. světové války a šestého nejlepšího spojeneckého nočního stíhače vůbec (přičemž svých úspěchů dosáhl prakticky jen během tří měsíců a na letadle, které nemělo radar). V roce 2000 byl in memoriam povýšen do hodnosti generála.
Na závěr snad ještě jedna vzpomínka na Kuta od jeho bývalých britských kolegů. V letech 1961-63 sloužilo na velvyslanectví v tehdy komunistickém Československu letecké eso Pet Matthews, který s ním sloužil u 1. perutě. Při jedné diplomatické misi na generálním štábu ČSLA vyslovil Kuttelwascherovo jméno, načež byl podle vlastních slov „málem zastřelen“. „V československém letectvu se sice na něj vzpomínalo s pýchou, ale muselo se o tom hovořit velmi potichu“, popsal svůj zážitek Matthews.
Zdroj: Roger Darlington- Noční jestřáb
Tagy