O bitevních křižnících HMS Refit a HMS Repair - modernizační problémy Královského námořnictva

O bitevních křižnících HMS Refit a HMS Repair - modernizační problémy Královského námořnictva
Autor: Official U.S. Navy photo NH 57183, volné dílo|Popisek: HMS Repulse a HMS Renown koncem 20. let
20 / 06 / 2021, 10:00

Britská třída bitevních křižníků Renown zahrnovala dvě lodě, jejichž stavba byla zahájena v roce 1915, obě vstoupily do služby prakticky současně v srpnu a září 1916. Jejich konstrukce vycházela z bitevních lodí třídy Revenge. Jako bitevní křižníky se pyšnily vysokou rychlostí vykoupenou slabší pancéřovou ochranou. S ohledem na budoucí vývoj námořní války to byly vhodné vlastnosti, které z bitevních křižníků činily užitečná plavidla. Zároveň tu ale byla potřeba šetřit, nejen v důsledku mezinárodních dohod limitujících tonáž loďstev. Renown a Repulse prošly řadou nepříliš podařených modernizací i nezbytných oprav, což vedlo posléze u námořnictva k nelichotivé přezdívce: HMS Refit a HMS Repair.

Stavbě modernějších bitevních křižníků bránila povolená kapacita, kterou Královské námořnictvo raději vyčlenilo pro moderní a na svou dobu mohutně vyzbrojené bitevní lodě třídy Nelson. Během 20. a 30. let disponovalo třemi bitevními křižníky. K Renown a Repulse přibyl v květnu 1920 majestátní HMS Hood. Doba pokročila a lodě sloužící od roku 1916 bylo třeba modernizovat jako první. Protože se však projekt starších lodí uspokojivě nedařil a práce na obou ve 30. letech pokračovaly, resp. se lodě velmi často do doků vracely k dalším úpravám, do vypuknutí druhé světové války nezbyl čas a prostor pro modernizaci relativně modernějšího HMS Hood, který byl všeobecně považován za po všech stránkách výkonnější než oba menší křižníky.

Hood tak dostane posílenou protiletadlovou výzbroj a moderní komunikační vybavení, ale nedojde u něj k posílení pancéřování ani paluby, ani nejdůležitějších míst jako skladišť munice. Po zkušenostech od Jutska, kde Britové přišli o tři bitevní křižníky coby důsledek konstrukčních nedostatků v této oblasti, byla konstrukce Hoodu upravena a panovalo předsvědčení, že v této kategorii válečných plavidel není další posilování ochrany prioritní.

Tento dojem, oprávněný, byl postaven mj. právě na výsledcích modernizačních programů, kterými prošly křižníky Renown a Repulse. Obě lodě, snad aby předznamenaly své budoucí přezdívky, prošly modernizací hned ze startu své dlouhé služby. V docích strávily zbytek roku 1916 a začátek roku 1917, a prošly první úpravou pancéřové ochrany. Hned po válce se Repulse do doků vrátil jako první. Již 17. prosince 1918. Opět byl posilován pancíř. Šestipalcovou obšívku nahradila devítipalcová. Posílené bylo také pancéřování paluby a muničních skladišť. Na Renown přišla řada v roce 1922. Současně s pancéřováním dostaly lodě také výkonnější protiletadlová děla; na Renown pokračovaly práce až do roku 1926. Repulse se nakrátko vrátil do doků od listopadu 1925 do července 1926, a ještě jednou v létě 1927. A velké a vleklé modernizace čekaly oba křižníky i ve 30. letech.

video: youtube

Repulse prošel od dubna 1933 další rekonstrukcí pancéřování, která se zaměřila především na odolnost hlavní paluby. Ovšem s velmi diskutabilním výsledkem. Paluba sice nově teoreticky odolávala zásahům z tehdy nejmohutnějších německých lodních děl, jimiž budou vyzbrojeny i bitevní lodě třídy Bismarck, tedy 38 cm SK C/34 s protipancéřovými granáty o hmotnosti 800 kg, ale jen na vzdálenost přesahující 27 km. Praktický vliv na námořní střetnutí takové vylepšení mohlo mít jen zanedbatelný, a poměr cena/výkon této modernizace byl zoufalý. Současně byla posílena protitorpédová obšívka, ale protože pohon zůstal nezměněn, klesla spolu s navýšenou hmotností pancéřování rychlost lodi na 28 uzlů. A to byl velký problém, protože bitevní křižník tím ztrácel svou hlavní přednost. Například Bismarck bude nejen odolnější, ale i rychlejší. Nadto, odmyslíme-li si výše uvedenou odolnost paluby Repulsu při palbě na vzdálenost blížící se třiceti kilometrům, na reálné vzdálenosti prorážely granáty výše uvedené zbraně jakoukoli část bitevního křižníku.

To by na druhou stranu nemělo být nic zvláštního ani šokujícího. Bitevní křižníky nebyly určené k palebným soubojům s bitevními loděmi, resp. nikoli v symetrickém střetnutí jako rovný s rovným. Relativní nedostatečnost pancéřové paluby velela k taktice rychlého přiblížení k nepříteli, aby byl snížen úhel dopadu granátů... s ohledem na parametry obšívky a pancéřování životně důležitých částí lodi by šlo proti moderní bitevní lodi o sebevraždu. Jedinou smysluplnou taktiku - totiž ústup - ale prakticky vylučovala relativně nižší rychlost. Jinými slovy, Repulse, a po něm stejně Renown, strávily v docích zbytečnými rekonstrukcemi opakovaně a za velkých nákladů dlouhou dobu, a jediným výsledkem byla ztráta rychlosti a velmi diskutabilní posílení odolnosti ve velmi specifických a spíše teoretických rovinách. Mohlo by se zdát, že v důsledku toho neproběhnuvší modernizace Hoodu se mohla podepsat na jeho osudu - spíše nikoli. Velmi těžko by byla pancéřová ochrana lodi posílena takovým způsobem, aby šťastnému (či skvělému) zásahu z Bismarcku v úvodu střetnutí v Dánském průlivu, odolala. Na vzdálenost asi 17 km.

Navíc jak Hood, tak Renown a Repulse odolávaly 280mm kanónům "kapesních" bitevních lodí i třídy Scharnhorst, a ty byly coby lodě primárně ohrožující trasy konvojů teoreticky jejich hlavními protivníky. Repulse alias HMS Repair bude spolu s bitevní lodí Prince of Wales potopen 10. prosince 1941 japonskými bombardéry. Renown alias HMS Refit se stane nejvíce přestavovanou lodí Královského námořnictva. Bojoval ve Středomoří, Atlantiku i Pacifiku. S koncem války byl převeden do zálohy a v roce 1948 sešrotován.

Zdroj: avalanchepress.com; navweaps.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace