foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Známá fotografie z října 1944; Jamato je na ní často zaměňována za Musaši
Dvě největší bitevní lodě historie, japonské kolosy Jamato a Musaši, poutají neutuchající pozornost všech zájemců o dějiny druhé světové války. Ačkoli se z řady důvodů, především pro nedostatek pohonných hmot, zapojily do významnějších operací až v její závěrečné fázi, kdy již neměly naději pro Japonsko neblahý vývoj událostí zásadně ovlivnit. Po takticko-technické stránce šlo o mimořádné konstrukce, a v osudu obou lodí a jejich posádek lze spatřit prvky sebeobětování podle zásad kodexu Bušidó. Čím se od sebe obě lodi lišily a jak je rozeznat?
video: youtube
Musaši byla potopena americkým palubním letectvem během poslední významné operace císařského námořnictva (Sho I), kterou měla být odražena spojenecká invaze na Filipíny v říjnu 1944. V době, kdy již po bitvě ve Filipínském moři nemělo Japonsko prakticky žádné akceschopné letadlové lodě, a proti 38. (58.) operačnímu svazu nemělo naději na úspěch. Plavba lodi Jamato k Okinawě během operace Ten-Go v dubnu 1945 byla ve všech ohledech sebevražednou misí, jejímž cílem bylo po zničení zásobovacího konvoje najet na břeh a do posledního náboje podporovat obránce ostrova. Letouny 58. operačního svazu jí to, podle očekávání, neumožnily.
Protože jsou však osudy obou lodí známé a snadno dohledatelné, nebudeme se jimi nyní zabývat, a nebudeme se věnovat ani atraktivní otázce o zbytečnosti a megalomanství celého projektu, snadno zpochybnitelného nejen při pohledu na skutečné dosažené výsledky ve střetnutí s protivníkem a při povědomí o zásadně změněné roli bitevních lodí „odsouzených“ do role doprovodu lodí letadlových a k podpoře vyloďovacích operací. Věnovat se budeme srovnání obou dokončených lodí třídy Jamato, resp. popíšeme, v čem se lišily, a jak je bylo možné od sebe vzájemně rozeznat. Zájemce o velmi podrobnou historii služby Jamata i Musaši lze odkázat na skvělý web www.combinedfleet.com, kde jsou k dispozici tzv. Tabular Records of Movement (TROM), přehledné záznamy o pohybu všech významných jednotek Císařského japonského námořnictva, jež se zúčastnily operací druhé světové války. Při srovnávání obou lodí jde ostatně o jeden z výchozích zdrojů.
Plány lodi Jamato byly dokončeny v březnu roku 1937. Loď byla stavěna v Námořním arzenálu Kure v prefektuře Hirošima. Na vodu byla spuštěna 8. srpna 1940, a do služby přijata byla devět dnů po útoku na Pearl Harbor, 16. prosince 1941.
Celkem bylo plánováno pět jednotek této třídy. Druhá, Musaši, byla stavěna Loděnicemi Micubiši v Nagasaki a spuštěna na vodu 1. listopadu 1940, do služby vstoupila 5. srpna 1942. Třetí loď, Šinano, byla v průběhu stavby zahájené 4. května 1940 Námořním arzenálem v Jokosuce v Tokijském zálivu přestavěna na letadlovou loď; čtvrtou, označovanou jako č. 111, začali stavět po spuštění Jamata na vodu, ale v roce 1942 byla stavba zastavena a loď dokončená z 30% byla rozebrána. Materiál posléze posloužil ke konverzi bitevních lodí Ise a Hjúga na hybridní nosiče. Stavba poslední lodi, označované jako č. 797, nebyla ani zahájena.
Výchozí parametry lodí Jamato a Musaši byly shodné. Výtlak činil 65027 tun, plný výtlak 71659 tun při délce 256 m na čáře ponoru, celkové délce 263 m, šířce 38,9 m a ponoru 11 m. Dvanáct kotlů s celkovým výkonem na hřídeli 150000 koní dávalo čtyřmi turbínami a čtyřmi šrouby lodím poměrně vysokou rychlost 27 uzlů, jakkoli ne zcela dostatečnou pro doprovod svazů rychlých letadlových lodí (v tomto ohledu nemohlo císařské námořnictvo spoléhat než na původně bitevní křižníky, od roku 1931 rychlé bitevní lodě, třídy Kongo). Při rychlosti šestnácti uzlů postačovala kapacita nádrží na 7200 námořních mil (13300 km). Posádku tvořilo s přibývající výzbrojí 2500–3332 mužů.
Rozměry lodí měly svůj hlavní účel v instalované výzbroji. Hlavní byla soustředěna do tří věží po třech dělech ráže 460 mm; šlo o zbraň označovanou z důvodů utajení oficiálně jako 40 cm/45 námořní dělo Typ 94. Hlaveň vážila 147,3 tuny, byla dlouhá 21,13 m (46 ráží). Protipancéřový granát o hmotnosti 1460 kg nebo tříštivý o hmotnosti 1360 kg posílala prachová nálož o hmotnosti 360 kg při náměru 45° do vzdálenosti 42030 m. Palba byla řízena pomocí čtyř 15m a jednoho 10m dálkoměru. Sekundární výzbroj tvořilo dvanáct děl ráže 155 mm po třech ve čtyřech věžích, z nichž dvě byly umístěné na bocích lodí, a 12 dvojúčelových 127mm kanónů v šesti věžích rozmístěných okolo citadely. Poměrně skromná byla zprvu lehká protiletadlová výzbroj sestávající z osmi postavení tříhlavňových 25 mm kanónů a čtyř 13,2mm kulometů ve dvou dvouhlavňových pozicích.
Spolu s nevídanou výzbrojí byly lodě také odpovídajícím způsobem pancéřované: hlavní boční pás dosahoval šířky 410 mm, citadelu chránily pláty o šířce 300–340 mm, pancéřová paluba měla sílu 200–230 mm; čela hlavních dělových věží pak byla chráněna 650 mm silným plátem. Celková hmotnost pancéřování činila 22895 tun, tj. 35 % výtlaku.
Psali jsme
Musashi byla jednou ze dvou bitevních lodí třídy Yamato japonského imperiálního námořnictva, a zároveň jednou z největších a nejvýkonnějších...
Mezi oběma loděmi nebyl na první pohled v úvodní konfiguraci výzbroje a výstroje v počátcích jejich služby žádný rozdíl, než směr dvou zřetelných červených pruhů na zádi, jež se na Jamato směrem k zádi sbíhaly a kopírovaly tvar kolejnic pro manipulaci s hydroplány, zatímco na Musaši byly rovnoběžné v prodloužení katapultů v základní pozici.
Američané měli před válkou a v jejím průběhu o existenci lodí jen velmi mlhavé představy. Již v roce 1936 přišlo od jejich námořního atašé v Tokiu hlášení hovořící o tom, že Japonci mají plány pro lodě o výtlaku 45–55 tisíc tun. V roce 1938 pak hlásil, že jsou stavěny dvě lodě o výtlaku větším než 35 tisíc tun a vyzbrojené 406mm děly, a věděl dokonce o přípravách třetí a čtvrté jednotky. Ještě v říjnu 1942, kdy již byly obě lodě zařazeny do služby, odhadoval Úřad námořní rozvědky (ONI) výtlak lodí na 35 tisíc tun a jejich výzbroj na devět děl ráže 406 mm. Teprve na jaře 1943 se začíná hovořit o dělech ráže 450 mm, v červenci se Američané také dozvěděli o konverzi třetí jednotky na letadlovou loď. Ale až v únoru 1944 ONI podle fotografií pořízených průzkumnými B-24 nad základnou Truk odhalil, že ve výzbroji lodí jsou kanóny ráže 460 mm s odhadl jejich výtlak na nejméně 60 tisíc tun. Někteří experti tyto závěry zpochybňovali s tím, že takové lodě jsou „nepraktické“, v čemž měli sice zřejmě teoreticky pravdu, ale lodě skutečně existovaly. K přesnějším odhadům a jistotě o existenci lodí došlo až díky fotografiím z října 1944, kdy byly obě napadeny během bitvy v Sibujanském moři a mnohokrát vyfotografovány... resp. Jamato byla mnohokrát vyfotografována.
Mezitím procházely obě lodě modernizacemi, díky nimž je bylo možné začít vzájemně rozeznávat.
Jamato byla 12.–17. července 1943 v suchém doku v Kure vybavena protileteckým a protilodním pátracím radarem Typ 21, a před a za každou z bočních 155mm věží bylo přidáno po postavení tříhlavňových 25mm kanónů, čímž byl jejich celkový počet zvýšen na 36. Stejných 12 kanónů bylo přidáno na Musaši během úprav, které proběhly 27. června – 23. července 1943 rovněž v Kure. Radar Typ 21 Mod 3 loď dostala již začátkem září 1942.
Mezi 25. únorem a 18. březnem 1944 proběhly na Jamato zásadní úpravy, během nichž byly odstraněny boční 155mm věže, na přidané nástavby byly odsunuty stávající dvojúčelové 127mm věže, které v jejich původním postavení nahradilo 12 kanónů stejné ráže, po dvou v nekrytých pozicích. Současně byla přidána další 25mm protiletadlová postavení (osm trojhlavňových a 26 jednohlavňových). Byl také instalován protiletecký radar Typ 13 a radar Typ 22 Mod 4 proti hladinovým cílům a pro řízení palby, a odstraněny dva 150cm světlomety.
Psali jsme
Příběh bitevní lodi Bismarck poutá pozornost. Hovoří se o ní v superlativech. Její první a poslední mise jsou předmětem nekončícího zájmu....
Podobnou úpravou projde Musaši 10.–27. dubna 1944. Rovněž její boční 155mm věže jsou odstraněny a nahrazeny nástavbou, ale původní 127mm věže zůstávají na svém místě, a nové nástavby jsou osazeny jen nechráněnými 25mm protiletadlovými kanóny, jichž je přidáno celkem 73 v 16 tříhlavňových a 25 jednohlavňových provedeních. Právě rozdíl v umístění a počtu 127mm děl se pak stává hlavním a spolehlivým rozlišovacím znakem obou lodí: Jamato nese 24 x 127 mm se změněným rozmístěním věží, Musaši jen 12 x 127 mm v původních pozicích z roku 1942.
Dalším rozdílem je, že přímo na původní citadele umístěná 25mm protiletadlová postavení jsou na Jamato po přestavbě nechráněná, zatímco na Musaši zůstávají v původních věžích – na rozdíl od přidaných zbraní na nových nástavbách, jež jsou ale v pancéřovaných věžích naopak na Jamato. V případě Musaši šlo o důsledek nedostatku času a materiálu.
Nekrytá postavení neměla při přímém útoku dlouhou životnost, jak bylo přesvědčivě ukázáno ve filmu Otoko-tači no Jamato z roku 2005:
video: youtube
Pět dalších tříhlavňových 25mm věží bylo přidáno na Jamato mezi 2. a 8. červencem 1944. A konečně pak další během oprav, jež v Kure proběhly po návratu z operace Sho I a bitvy v Leytském zálivu, mezi 25. listopadem 1944 a 3. lednem 1945, kdy se celkový a konečný stav lehkých protiletadlových kanónů na Jamatu dostal na 152 hlavní v 50 tříhlavňových a převážně chráněných postaveních, a 2 jednohlavňových. Tyto poslední změny již na Musaši být provedeny nemohly. Fotografie lodi Jamato z října 1944 pak někdy vzhledem k neúplným bočním řadám 25mm věží svádějí k chybnému tvrzení, že jde o Musaši, protože panuje zažité povědomí o vzhledu bitvění lodi Jamato z dubna 1945, během její poslední plavby. Ostatně ve finální konfiguraci ji u Filipín představili také tvůrci výše zmíněného filmu.
Zdroj: navweaps.com; combinedfleet.com
Tagy