O Pekelné brigádě a proč chtěl Napoleon rozpustit ženijní sbor a roztavit svá obléhací děla

O Pekelné brigádě a proč chtěl Napoleon rozpustit ženijní sbor a roztavit svá obléhací děla
Autor: Alphonse Lalauze, thierrydemaigret.com|Popisek: Kapitulace Štětína 30. října 1806
30 / 10 / 2020, 11:00

Dobývání opevněných pozic nepřítele patří mezi složitější úkoly, před které může být vojevůdce postaven. Zejména stálá opevnění, jako jsou pevnosti, jsou často velmi tvrdým oříškem. Připravit pro vlastní jednotky podmínky k úspěšnému útoku ve správně zvoleném místě je věcí složitých zásad vědy, jejíž ovládnutí je vlastní ženijnímu vojsku, které také, spolu s nepominutelným obléhacím dělostřelectvem, poskytuje jediné prostředky, které vedou k úspěchu. Bez nich lze nepřítele v pevnosti zablokovat a čekat, dokud se nevzdá hlady, případně na rozkaz jinde poraženého panovníka, apod. Anebo to lze zkusit jako proslulý velitel francouzské lehké kavalerie.

Prusové vyhlásili v roce 1806 Napoleonově Francii válku, kterou nevedli vůbec dobře. V polovině října jim maršál Davout a císař Napoleon uštědřili rozhodující porážky v bitvách u Auerstaedtu a Jeny a zanedlouho obsadili pruské hlavní město, Berlín, jehož obyvatele mimochodem překvapil vzhled francouzského vojáka. Uvyklí na dokonalou ustrojenost a železný dril své armády, tím spíše nerozuměli, jak ji poněkud zanedbaný, nepříliš upravený pěšák mohl na hlavu porazit.

Válka nicméně pokračovala. V čele brigády lehkého jezdectva, která si vyslouží přezdívku "Pekelná" (Infernale), složené z 5. a 7. husarského pluku, stál prototyp Napoleonova kavaleristy, brigádní generál Antoine-Charles-Louis, hrabě de Lasalle. Ten Lasalle, o kterém konzul Bonaparte v roce 1800 prohlásil: "Prefekta udělám jedním podpisem, ale udělat jednoho Lasalla trvá více než dvacet let." Reagoval tím na stížnost prefekta departement Lot-et-Garonne, který si z Agenu stěžoval na neurvalé chování tehdy plukovníka 10. husarského pluku. Ten, uražen nepozváním na prefektův bál, přišel nezván, a se svými důstojníky ztropil husarskou výtržnost. Vyházeli mj. veškeré pohoštění i s nábytkem z oken.

A ten samý Lasalle, který je autorem výroku, že "husar, který není do třiceti mrtev, je chamraď!" Sam padne ve věku 34 let na bitevním poli u Wagramu. Nyní, na konci října 1806, nicméně vede svou pekelnou brigádu v předvoji Velké armády směrem na Přemyslav (Prenzlau) a Štětín (Stettin).

Před pevnost přístavního města Štětín se husaři přihnali 29. října. Pevnosti velel pruský generálporučík Friedrich Gisbert Wilhelm von Romberg, ročník 1729, 76 let. Lasallovi bylo 31. Romberg byl guvernérem Štětína od roku 1794. Velel bezmála šesti tisícům mužů. Lasalle měl s sebou 800 mužů, z nich drteček dělostřelců se dvěma polními kanóny jízdní artilérie. Romberg velel posádce v síle 5300 mužů. V pevnosti bylo 281 děl, z nich stovka v bateriích. Husarská brigáda neměla v ruce naprosto nic, čím by mohla bastionovou pevnost zdolat. Tedy kromě drzosti svého velitele.

Lasalle poslal k Rombergovi velitele 5. husarského pluku, plukovníka Schwarze. Vzkaz byl jednoduchý: Prusové bezpodmínečně kapitulují. Za to jim Francouzi umožní odchod z pevnosti beze zbraní, ale s vojenskými poctami. Mužstvo odejde do zajetí do Francie. Důstojníky velkorysí Francouzi propustí na čestné slovo. Aby podpořil svůj kategorický požadavek, nechal své dva pluky horečně manévrovat, vířit prach a vytvářet dojem, že proti pevnosti stojí mnohem větší síly než husarská brigáda. Pruský generál samozřejmě odmítl. Lasalle mu vzkázal, že pokud nekapituluje do zítřejších osmi hodin ráno, nechá město bombardovat. Vítězům pak bude umožněno 24hodinové rabování a vynutí si vysokou kontribuci.

A je škoda, že Romberg neodolal, protože "bombardování" pevnosti dvěma polními čtyřliberkami, by byla jistě v dějinách vojenství mimořádná podívaná. Pravdou je, že Romberg neměl o protivníkovi přesnou představu, ani vyhlídky na vyproštění vlastními silami. V řádu dní by ke Štětínu beztak dorazil Lannesův armádní sbor, a město by svému osudu neuniklo. Přesto je jeho podpis pod kapitulační listinou tváří v tvář husarské brigádě ojedinělým jevem, a spolu s kapitulací holandského loďstva v Den Helderu z ledna 1795 patří k nejskvělejším okamžikům lehké kavalerie.

Když odzbrojení Prusové zjistili, komu se právě vzdali, někteří se chtěli vzteky znovu chopit zbraní. V tom jim však husaři zabránit dokázali. Napoleon pak 31. října psal Muratovi, jemuž Lasalle podléhal: "Bratře, skládám vám hold za dobytí Štětína. Dobývají-li vaši husaři takto pevnosti, nezbývá mi než rozpustit ženisty a dát roztavit obléhací děla." Neudělal to, a následujícího roku si jimi poslouží maršál Lefebvre při obléhání Gdaňsku. Maršál Friedrich Adolf, hrabě von Kalckreuth, bude na rozdíl od Romberga vzdorovat dva měsíce.

Zdroj: J. Kovařík, Napoleonovi jezdci

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace