foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Příslušníci gestapa
Tajná policie Gestapo (Geheime Staatspolizei) hrála od roku 1933 v celém organismu Třetí říše klíčovou, ba mimořádnou úlohu. Gestapo také působilo v nacisty okupovaných zemích, kde bylo vybaveno celou paletou pravomocí, které mu dovolovaly se vypořádat se skutečnými či domnělými oponenty nacistického režimu.
Adolf Hitler, Hermann Göring a vznik Gestapa
V lednu 1933 se stal Adolf Hitler říšským kancléřem a bylo jasné, že tímto aktem se nad Německem stahuje na 12 let totalitní opona. Nově vznikající režim potřeboval i tajnou policii, jak je u totalitního systému běžné. Ve zmíněném roce, kdy se stal Hitler říšským kancléřem, byla svěřena leteckému esu z první světové války Hermannu Göringovi funkce pruského ministra vnitra. A odtud už posléze vedly kroky k založení zvláštní tajné státní policie. Posláním gestapa bylo vyhledávat, zajišťovat a případně i likvidovat osoby a skupiny, které by mohly ohrožovat fungování nacistického státu.
.jpg "Kropp / Public Domain / Wikimedia Commons")
Göring oddělil politickou a výzvědnou složku od pořádkové policie a do jejího vedení jmenoval řadu členů SS a její bezpečnostní složky Sicherheitsdienstu (SD). Státní policie tak postupně srůstala s represivními složkami nacistické strany a v roce 1934 přešla přímo pod vedení SS. Přesto většina z 32 000 až 46 000 zaměstnanců gestapa nebyli nacisté. V roce 1939 bylo totiž jen asi 15 % členy SS, avšak jejich počet ale stále rostl především v berlínské ústředně, kde nakonec činil až 50 %. I přesto se však jednalo o loajální úředníky, kteří přesně plnili rozkazy nadřízených. Noví členové se rekrutovali z řad policistů či detektivů, kteří věrně sloužili Výmarské republice a po roce 1933 postupně už novému totalitnímu režimu. Například Heinrich Müller, který šéfoval gestapu v letech 1939-1945, pracoval dříve pro policii v Mnichově od roku 1919.
V roce 1936 Hitler sjednotil tradičně zemské policie v jednu říšskou organizaci Sicherheitspolizei zahrnující tajnou i kriminální policii (roku 1939 byly obě převedeny pod Říšský bezpečnostní úřad – RSHA), těsně ji propojil s SS a SD a zákonem stanovil, že její činnost nepodléhá soudnímu přezkoumání. Gestapo si postupně získalo v represivní nacistické mašinérii v řadě ohledů výsostné postavení. Jeho příslušníci mohli v podstatě zatknout kohokoli, i když proti němu neměli důkazy, a uvěznit jej bez řádného soudního procesu.
Gestapo v Petschkově paláci
Samostatnou kapitolou je mučení zatčených, které se odehrávalo v našich podmínkách zejména v nechvalně známém Petschkově paláci (,,Pečkárna"), které bylo až do konce války sídlem gestapa. Například člena odbojové skupiny Tři králové Josefa Mašína gestapo mučilo zvlášť krutě. Mašín měl odvahu a při výsleších se s příslušníky gestapa pral. Gestapo bylo v případě Mašína tak nelidské a kruté, že člen odbojové skupiny přišel o vlasy a v podstatě ztratil svou lidskou podobu. Mučení se stávalo standardním prostředkem výslechu zajištěného.
Gestapo a speciální operace Nach und Nebel
Gestapo bylo v okupovaných zemích zvlášť aktivní a často konalo preventivní razie. Jednou ze známých represivních operací gestapa byla akce Nacht und Nebel (Noc a mlha). Na osobní Hitlerův rozkaz z 12. prosince 1941 se mělo gestapo vypořádat s odbojovými skupinami na okupovaných územích metodou únosu osob uprostřed noci (Nacht = noc) a jejich zmizení bez jakýchkoliv informací příbuzným (Nebel = mlha). Takoví lidé měli navždy zmizet a nejistota spojená s jejich podivným vytracením měla být psychologickým terorem, který měl další jedince odstrašit od jakékoli opozice vůči nacistickému režimu.
Zatčení během akce Nacht und Nebel byli převážně z Belgie, Francie a Nizozemska. Obvykle byli zatčeni uprostřed noci a rychle převezeni do stovky kilometrů vzdálených věznic. Zde byli podrobeni výslechům a mučení. Pokud přežili, byli odesíláni do koncentračních táborů Dachau, Sachsenhausen, Buchenwald, Mauthausen, Neuengamme, Gross-Rosen a Natzweiler. Všem úřadům bylo zakázáno podávat zprávu o úmrtí vězně z akce Nacht und Nebel příbuzným, ani nebylo vydáváno tělo zemřelého k pohřbení.
Operace Gestapa v Česku
V našich, tedy českých podmínkách, je známou operací Akce Gitter (Mříže), která se uskutečnila krátce po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Při této akce spadli do sítě gestapa většinou levicoví intelektuálové, komunisté, ale také sociální demokraté, Židé či němečtí emigranti usazení v Čechách a na Moravě. Zatčen byl v tomto případě i novinář Ferdinand Peroutka, který strávil zbytek války nejprve v koncentračním táboře Dachau, a potom v Buchenwaldu. O tom, že akce Gitter byla masivní operací, svědčí i fakt, že během dvou dnů bylo zatčeno kolem 6 000 lidí. Další preventivní operací byla i akce Albrecht I, která probíhala jednak v protektorátu a také v Polsku. Zatčeno a uvězněno bylo nejméně 1 247 představitelů českého národa.
Konec druhé světové války a osudy příslušníků Gestapa
Závěr druhé světové války znamenal i konec pro obávanou německou tajnou policii. Gestapo oficiálně zaniklo 8. května 1945. Po porážce Německa se konal s vysoce postavenými nacisty Norimberský tribunál a do jeho hledáčku se dostaly i nacistické organizace, které byly součástí represivního aparátu. Prokuratura představila obžalobu proti šesti nacistickým organizacím, mezi nimiž bylo i gestapo, které bylo prohlášeno za zločinné. Pravdou zůstává, že právě gestapo má na rukou opravdu mnoho krve, dopustilo se řady krvavých zločinů a zabilo tisíce nevinných lidí.
Po skončení druhé světové války však řada příslušníků gestapa dokázala uniknout spravedlnosti. Mnozí z nich se skrývali v různých zemích, včetně těch, které byly spojeneckými státy. Díky falšovaným dokumentům a síti kontaktů, kterou si vybudovali během válečných let, se jim podařilo zůstat nepovšimnuti. Někteří se dokonce integrovali do poválečné společnosti a začali nový život. Německé soudy po válce stíhaly jen malou část z nich, a to často jen na základě důkazů, které byly těžko získatelné a často nekompletní. Toto selhání mezinárodní spravedlnosti znamenalo, že mnoho bývalých gestapáků nikdy nedostihla spravedlnost za jejich zločiny.
Navíc se ukázalo, že některé bývalé členy gestapa zaměstnaly poválečné západní tajné služby. V kontextu studené války se mnoho z nich stalo cennými informátory a odborníky pro nové demokratické režimy, zejména Spojené státy. Například americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) naverbovala několik bývalých příslušníků gestapa kvůli jejich znalostem sovětského komunistického aparátu a jejich zkušenostem s výzvědnými technikami. Tito jedinci se tak paradoxně stali součástí nového mocenského boje, tentokrát proti Sovětskému svazu. To vedlo k mnoha kontroverzím a debatám o morálnosti a etice těchto náborových metod, protože zločiny, které spáchali během druhé světové války, zůstaly často neřešené a bez trestu.
Zdroj: www.history.com, dw.com, encyclopedia.ushmm.org, britannica.com,
Tagy