Obávaný Kapitán Hartmann: Se svou ponorkou potopil přes 100 tisíc tun nepřátelských lodí

10. 06. 202417:00

Obávaný Kapitán Hartmann: Se svou ponorkou potopil přes 100 tisíc tun nepřátelských lodí

foto: Riksarkivet (National Archives of Norway) / Public Domain / Picryl.com/Cesta říšského komisaře do severního Norska a Finska, 10. července - 27. července 1942

Ponorkový velitel Werner Hartmann měl na kontě 26 potopených lodí s celkovým výtlakem 115 tisíc tun. Proslul mj. velmi dlouhou, 200 dní trvající misí na palubě velké oceánské ponorky U 198. Dokázal během ní potopit osm lodí. „Patřil ke staré gardě... ve válce se vysoce osvědčil,“ řekl o něm admirál Dönitz.

Werner Hartmann se narodil 11. prosince 1902 v Sasku. V dubnu 1914 nastoupil do Královské pruské kadetní školy a o tři roky později na Vojenskou akademii v Berlíně, kterou absolvoval v roce 1921 a zahájil aktivní službu u Říšského námořnictva (Reichsmarine) Výmarské republiky. První lodě, kterým samostatně velel, byly ve 30. letech torpédovky Seeadler a Albatros. V roce 1935 přestoupil do ponorkového loďstva a během španělské občanské války patroluje ve španělských vodách jako kapitán-poručík a velitel ponorky U 26 (první člun oceánského typu IA). Jeho prvním dozorčím důstojníkem byl Günter Prien, další z ponorkových es, které během druhé světové války potopí přes 30 lodí s výtlakem 200 tisíc tun a mj. také bitevní loď HMS Royal Oak kotvící na britské hlavní námořní základně ve Scapa Flow.

#OTD German submarine U-37 (Korvettenkapitän Werner Hartmann) sank 2 merchant steamers whilst on patrol off the Shetland Islands, the first was the small 1,365-ton Norwegian freighter Hop in ballast and heading for Middlesborough, England, United Kingdom. The ship sank rapidly… pic.twitter.com/OZd1CTTS6N
— Hidden History (@HiddenHistoryYT) February 4, 2024

Hartmann a druhá světová válka

První fázi druhé světové války absolvoval na palubě ponorky U 37 v hodnosti korvetního kapitána jako velitel 6. ponorkové flotily („Nundius“). Kromě dlouhé řady dopravních lodí napadla ponorka v dubnu 1940 také britský lehký křižník třídy Town. Posádka slyšela dvě detonace, ale musela následně unikat lodím doprovodu. Po vynoření viděl Hartmann v oblasti domnělých zásahů křižníků množství trosek. Těžko říci, koho zasáhli: žádný křižník třídy Town toho dne zasažen ani potopen nebyl. Incident však ukázal nebezpečí, které německé ponorky pod jeho velením představovaly pro spojenecké námořní síly.

U 37

Na své ponorce U 37 dosáhl Hartmann mimořádného úspěchu, když během jednoho plavby dokázal potopit několik spojeneckých lodí v krátkém časovém úseku. Tento výkon nejen upevnil jeho reputaci mezi ponorkovými veliteli, ale také zvýšil morálku jeho posádky, která mu bezmezně důvěřovala. Jeho strategie spočívala ve využití technických předností jeho ponorky a perfektní koordinaci útoků, což často přinášelo rozhodující výsledky. Werner Hartmann za necelý rok války potopil jako druhý z ponorkových velitelů přes 100 tisíc tun nepřátelských lodí a 9. května 1940 dostal jako čtvrtý důstojník ponorkového loďstva Rytířský kříž.

200 dní Hartmanna pod hladinou

Byl také jedním z prvních, kterým byla svěřena ponorka nového typu: U 198 IXD2. Jednalo se o delší, těžší a rychlejší plavidlo než předchozí typ C. Nový typ měl dosah až 23 610 km (12 750 námořních mil) na hladině a 106 km (57 námořních mil) pod vodou. Hartmann na U 198 absolvoval od 9. března 1943 200 dnů trvající misi v Indickém oceánu. Během ní potopil s jistotou sedm lodí (čtyři britské, americkou, řeckou a nizozemskou) s celkovým výtlakem 36 778 tun. Jednu další zneškodnil pravděpodobně. Mezi potopenými loděmi byly například britský parník Northmoor, řecký parník Hydraios a americká Liberty loď William King.

Německá ponorka typu IX kotví v norském Tromsø během druhé světové války.

V lednu 1944 jej admirál Dönitz jmenoval velitelem ponorek ve Středomoří a 5. listopadu dostal již v hodnosti námořního kapitána k Rytířskému kříži dubovou ratolest. Závěr války jej ještě zastihl v roli velitele 6. granátnického pluku 2. divize námořní pěchoty, kde čelil západním spojencům při obraně průplavu císaře Wilhelma. Po válce nebyl Hartmann výrazně vyšetřován ani dlouhodobě internován, jak bylo obvyklé pro mnohé německé důstojníky. Brzy se proto vrátil do civilního života, avšak ne na dlouho. V roce 1956 totiž opět stoupil do služby u Spolkového námořnictva (Bundesmarine) a velel výcvikovému pluku. V rámci Bundesmarine se podílel na modernizaci instruktážních postupů a přípravě nových námořníků. Zemřel 26. dubna 1963 v Usseln/Waldeck na plicní embolii.