foto: Marcus O. Bst / Flickr/Továrna Sauersack
Sauersack, opomíjená perla v Krušných horách, byla kdysi prosperujícím cínovým dolem, který se za druhé světové války proměnil v klíčový vojenský komplex nacistického Německa. Dnes, přestože zůstává opuštěný a zničený, přitahuje svými tajemstvími a architektonickým dědictvím pozornost historiků a turistů.
Ve stínu Krušných hor leží historický areál, který si zachoval tajemství druhé světové války až do dnešních dnů. Sauersack, lokalita zapomenutá až do nedávné doby, se dnes jeví jako tichý svědek těžkého průmyslového dědictví a válečné historie. Původně prosperující cínový důl, během druhé světové války transformovaný na vojenský megakomplex, sloužil jako klíčové centrum pro nacistickou válečnou mašinérii. Přestože je dnes tento areál opuštěný a převážně zničený, obří betonové stavby, pohlcené bujnou vegetací, poskytly úrodnou půdu pro vznik mýtů a pověstí o tajných zbrojních továrnách nacistického režimu.
Starobylé doly Krušných hor, jako je ten na Rolavě, nesou v sobě tisíciletou historii hornictví. První zmínky o těžbě se datují až do roku 1556, kdy se v horní knize objevil záznam o štole svatého Konráda. I přes záplavy a zavážení se dařilo těžařům postupovat a vytvořit hlubší důl, známý jako štola svatého Jiří, která se v historických pramenech objevuje už kolem roku 1727. Nicméně, skutečný rozkvět dolu na Rolavě přišel až v období druhé světové války.
Berlínská těžební společnost Zinnbergbau Sudetenland si uvědomila strategický význam místních ložisek cínu pro válečnou výrobu a rozhodla se vybudovat komplex dolu Sauersack. Přestože zkoumání těchto ložisek začalo již během první světové války, efektivní těžba se zdála být problematická vzhledem k levnějšímu dovozu kvalitnější rudy ze zahraničí. Se začátkem druhé světové války se však situace drasticky změnila. Nedostatek surovin, zejména rudy a cínu, zvýšil strategický význam místních zdrojů, což vedlo k návratu těžebních plánů zpět na Rolavu.
V roce 1940 začal vyrůstat hlubinný důl, doprovázený pracovním táborem pro válečné zajatce a o dva roky později k dolu přibyla úpravna rudy a sklady. Právě cín z těžebního dolu Sauersack hrál klíčovou roli pro válečnou produkci nezbytnou pro nacistické Německo. Země pod vedením Hitlera, se stala závislá na dovozu cínu ze zahraničí, avšak s narůstajícím napětím a omezením obchodu v důsledku válečného konfliktu se německé úsilí zaměřilo na využití domácích zdrojů, včetně ložisek cínu v Sudetech.
Nacistické Německo investovalo obrovské prostředky do rozvoje tohoto průmyslového komplexu, kde bylo vybudováno až 14 kilometrů chodeb a moderní zpracovatelské zařízení pro rychlejší a efektivnější výrobu cínu. Vojenský význam cínu z těchto ložisek nelze přeceňovat. Cín byl základní surovinou pro výrobu mnoha klíčových materiálů používaných během druhé světové války. Představoval nezbytnou složku pro výrobu munice, pájek, konzervovacích plechovek pro potraviny a dalších vojenských potřeb.
Těžba, zahájená 1. srpna 1942, měla být impozantním projektem nacistického Německa. Podle původních plánů mělo všechnu práci obstarat kolem pěti set válečných zajatců, většinou Francouzů a Sovětů. V táboře však pracovali i Řekové, Italové, Ukrajinci a Poláci. Zajatci v pracovním komandu č. 7083 však nestačili na těžbu, a tak bylo do práce přizváno dvě stovky kvalifikovaných dělníků z Německa a několik desítek českých řemeslníků a dělníků. S nimi pracovala také třicítka úředníků.
Těžilo se na dvou šachtách, z nichž jedna dosahovala hloubky 180 metrů a druhá byla o třicet metrů mělčí. Největší komplex budov vznikl kolem 150metrové šachty, zatímco hlubší se nacházela o něco dále. Tyto šachty byly propojené, což vytvořilo komplex 14 kilometrů chodeb. Původně se počítalo s rozšířením dolů o třetí šachtu, avšak k jejímu vyhloubení nikdy nedošlo. Cín byl totiž obsažen ve výsledném produktu úpravny – tzv. koncentrátu.
S přiblížením se západní fronty začali Němci postupně zajatce přesouvat jinam. Když v červnu 1945 opustili Sauersack téměř všichni němečtí dělníci, doly prakticky přestaly fungovat. Zůstala pouze skromná skupina dělníků, kteří se starali o údržbu. V polovině června 1945 převzal správu dolu Vojtěch Nedvěd. Do jeho péče připadl nejen důlní komplex, ale i dříve nevyužívaný zajatecký tábor. Ten zahrnoval dvanáct dřevěných domků, které sloužily k ubytování zajatců.
Nástup do nové pracovní pozice pro Nedvěda představoval náročný úkol. Hned první den odešlo devět zaměstnanců německé národnosti, a navíc bylo v nedalekém Nejdku vyrabováno několik budov patřících společnosti. Přesto se Nedvědovi podařilo provést inventuru skladů a zajistit údržbu dolu. S postupným odsunem německého obyvatelstva se však začali ztrácet i zaměstnanci dolu. Ze 45 dělníků v červenci jich na konci roku zůstalo jen polovina. Společnost se snažila exodu zabránit povyšováním zaměstnanců na důležitější pozice, potvrzováním statutu antifašistů nebo sňatky dělníků s českými manželkami. Důl byl však v roce 1947 definitivně uzavřen.
Areál byl později přejmenován na Rolavu a většina budov byla buď zbořena nebo zpustla. V posledních letech se lokalita stává populárním místem pro turisty, kteří jsou přitahováni nejen přírodními krásami Krušných hor, ale i zvědavostí na zbytky tohoto historického průmyslového komplexu. Pověsti o tajných zbraních a podzemních továrnách, které měly být součástí dolu Sauersack, dodnes přitahují pozornost, ačkoli neexistují přesvědčivé důkazy o tom, že by zde byly vyráběny komponenty pro V2 rakety či jiné pokročilé zbraně.
Německý Sauersack, Česká Rolava
Jedním z nejvíce fascinujícím a zároveň tajemným prvkem dolu Sauersack nedaleko Rolavy je jeho úpravna, která připomíná scénu z post-apokalyptického filmu. I přes zub času, který na ni postupně doléhal, zůstává stát jako monumentální památka na průmyslové dědictví. V areálu se nachází impozantní betonové skelety těžních věží, které kdysi sloužily k dopravě pracovníků a materiálu do hloubky dolu a zpět na povrch. Úpravna byla centrem zpracování cínové rudy během druhé světové války. Zde se zpracovalo ohromné množství kasiteritu, obsaženého v prokřemenělé hornině zvané greisen.
Tato ruda byla klíčová pro válečný průmysl, neboť cín byl nezbytný pro výrobu pájek, konzervovaných potravin a dalších strategických materiálů. Nedaleko se vypíná obrovský kruhový bazén, který působí jako pozůstatek minulé éry. Jeho rozměry a účel budí údiv a respekt. Jde o zahušťovač kalů, kde se po výrobě koncentrátu ukládal odpadový materiál na dně bazénu, zatímco voda procházela procesem čištění a recyklace, aby mohla být znovu použita v průmyslovém procesu. Samotný bazén, ve své podivné kulaté podobě, představoval finální etapu zpracování rudy.
To vše bylo součástí velkého plánu vytvořit největší cínový důl ve třetí říši. Stavba úpravny byla monumentálním projektem, jehož náklady a technologický rozměr byly pro dobu, ve které vznikal, nepochopitelné. Nejvyšší budova úpravny dosahovala do výše 30 metrů, vystupujíc nad okolní krajinu a koruny stromů. Její architektura a rozměry svědčí o ambicióznosti a technologické vyspělosti, které byly vynaloženy na vytvoření tohoto průmyslového monumentu. Dnes, i přes zarůstající areál a postupnou degradaci budov, úpravna stále přitahuje pozornost. I přesto, že je objekt Sauersacku památkově chráněný jeho tajemství a minulost ročně objevují stovky lidí.
Tagy