Obrněnec jak z verneovky - jeho vrak dodnes stojí zapíchnutý přídí do dna. Katastrofu přežil pozdější vítěz od Jutska

V březnu roku 1890 vstoupila do služby britské Royal Navy první ze dvou obrněných lodí (ironclad) své třídy HMS Victoria. Z dnešního pohledu šlo o plavidla poněkud nezvyklého zjevu. Konstruktéři byli vedeni snahou umístit na palubu co nejsilnější děla. Parametry plavidel však ani na konci století páry neumožňovaly mnoho. Kompromis znamenal buď hlavní ráži omezit, nebo omezit počet hlavní. Jediná věž na přídi tedy nesla dvě mocná děla ráže 16,25 palce (413 mm), a tím překonávala i bitevní lodě úvodních desetiletí 20. století. Loď nesloužila dlouho, a do dějin se zapsala především... polohou svého vraku. Zabořen přídí do dna, jde o jediný známý vrak bitevní lodi, který dodnes spočívá v místě zániku plavidla vertikálně. Sesterská loď HMS Sans Pareil se v činné službě dočkala až období zavedení mocných dreadnoughtů.

Koncepce lodi byla poplatná své době, která byla v oblasti techniky a konstrukce svědkem mimořádně rychlých pokroků. A na lodi bychom jich našli mnoho, ačkoli záhy pokračující vývoj přinesl řešení velkorysejších parametrů, a co v 80. letech 19. století působilo na poučené současníky zajímavě, jen o pár let později již bylo archaickým. To je zcela zřejmé nejen při velmi zběžném porovnání siluety HMS Victoria z roku 1890 a jen o šestnáct let mladší HMS Dreadnought. Konstrukce byla originální a vedena především snahou na silně pancéřovanou a přitom rychlou loď umístit nejsilnější dostupná děla. Pro uspokojivou kombinaci takových požadavků však doba přece jen ještě nenazrála.

Původně se loď měla jmenovat Renown. Na počest 50. výročí korunovace královny Viktorie byla přejmenována; spuštěna na vodu bude měsíc a půl před jubileem. Plavidlo s výtlakem 11200 tun, dlouhé 100 metrů a široké 8,5 m bylo jako vůbec první ve službě Královského námořnictva poháněno dvěma trojčinnými parními stroji od společnosti Humphrys, Tennant and Company s výkonem 8000 k. Ty dávaly lodi rychlost 16 uzlů. Pancéřování dosahovalo na bocích a jediné věži 46 cm, na velitelské věži 36 cm, na palubě 7,6 cm. V tomto ohledu zaostávala za přímou konkurencí, francouzskou třídou obrněnců Amiral Baudin, které však Victoria překonávala rychlostí a především hlavní výzbrojí.

Pozoruhodnou byla především výzbroj lodi tvořená dvěma 413mm (16,25 palce) kanóny ve velké otočné věži na přídi, jednoho 254mm (10 palců) děla na zádi, dvanácti 152mm děl v kasematech na bocích, a kromě nich dvanácti lehkými 57mm (6 palců) děly a šesti 360mm torpédomety. Hlavní zbraň byla mimořádná, ale poněkud předstihla svou dobu. Poprvé byla instalována na palubě válečné lodi již u předchozího obrněnce HMS Benbow (vstoupil do služby v roce 1888), kde však šlo o jejich umístění v jednohlavňových otevřených postaveních na přídi a na zádi. Hlaveň vážila 110 tun a byla dlouhá 13,3 m (tj. 30 ráží). Při 13° náměru nesla až do vzdálenosti 11340 m. Protipancéřovým granátem o hmotnosti 816 kg na vzdálenost 910 m (1000 yardů) prostřelila vertikální pancéřovou desku o síle 81,3 cm. Životnost hlavně byla pouhých 75 výstřelů.

Nezvyklý vzhled lodi vynesl okamžitě přezdívku "pantofel". Nízká příď měla tendenci mizet ve vlnách i na relativně klidném moři. Obě sesterské lodě byly odeslány do služby do Středomoří jako "pár pantoflí," the pair of Slippers. HMS Victoria se stala vlajkovou lodí středomořské eskadry, kterou v roce 1891 přebírá viceadmirál Sir George Tryon. Během cvičení eskadry v červnu 1893 v důsledku velmi neobratného manévru a příliš těsných rozestupů ve formaci se Victoria srazila s obrněncem Camperdown kontradmirála Markhama. Aby nebylo smůly málo, viceadmirál v domnění, že moderní Victoria srážku ustojí, zastavil spouštění záchranných člunů, zatímco se následující lodě ve formaci jen velmi těsně místu srážky vyhýbaly. Třináct minut po kolizi se loď převrátila, následovala exploze kotlů, a loď se přídí napřed potopila se ztrátou 358 mužů včetně velícího viceadmirála Tryona; 357 bylo zachráněno. Mezi nimi výkonný důstojník lodi a pozdější vrchní velitel Grand Fleet v bitvě u Jutska, John Jellicoe.

Camperdown se podařilo zachránit díky tomu, že potápěči zastavili průniky vody do podpalubních prostor. Nehoda vzbudila rozruch a dodnes je šrámem na pověsti námořnictva, které si kombinací nešikovnosti a smůly během cvičení potopilo moderní válečnou loď, nadto banální srážkou v nízké rychlosti, přičemž zahynul vysoce postavený admirál. Vina utkvěla i na Markhamovi, který zvažoval, že se očistí u vojenského soudu, ale od toho jej odradil nově jmenovaný velitel středomořské eskadry Culme-Seymour. Markham pokračoval v kariéře, v roce 1897 byl povýšen na viceadmirála, admirála v roce 1903. Mj. je také autorem novozélandské vlajky.

video: youtube

Vrak HMS Victoria byl po desetiletém úsilí objeven v roce 2004 v hloubce 140 m. Třicet metrů přídě je zabořeno do bahnitého dna a loď z něj trčí kolmo vzhůru. K nezvyklé pozici vraku zřejmě přispěla hmotnost věže na přídi, a stále pracující pohon, který hnal potápějící se loď proti měkkému dnu.

Zdroj: navygeneralboard.com; battleships-cruisers.co.uk; navweaps.com