Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 101I-662-6659-37 / Hebenstreit / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Messerschmitt Me 109
Nezávislý stát Chorvatsko, kolaborantský útvar, vyslal své bojovníky, aby se zúčastnili války proti Sovětskému svazu. Chorvati postavili svou legii, bojovali i na moři.
Jak známo, satelity nacistického Německa se zúčastnily také války proti Sovětskému svazu, která začala v červnu 1941. Jedním ze satelitních států či spojenců třetí říše bylo také Chorvatsko, během války útvar známý jako Nezávislý stát Chorvatsko. V jeho čele stanul známý politik a nacionalista Ante Pavelić, jenž spoluzakládal organizaci Ustaša.
Když Jugoslávii v roce 1941 okupovalo Německo a Itálie, dostali se ustašovci k moci a zavedli krvavý teror, jehož symbolem se stal koncentrační tábor v Jasenovaci, kde zahynulo odhadem přes 100 tisíc lidí. Pavelić své kroky zaměřil během druhé světové války proti Židům a Srbům a byl věrným lokajem Adolfa Hitlera.
Vznik Chorvatské legie
Aby se svému vzoru zavděčil ještě více, dva dny po německé invazi na území Sovětského svazu, tedy 23. června 1941, Pavelić oficiálně informoval Hitlera, že se chce jím vedený loutkový stát zúčastnit války proti komunismu, jak říkal, tedy Sovětskému svazu, a je ochoten poslat své vojenské jednotky na východní frontu. Hitler nabídku přijal a v Nezávislém státu Chorvatsku se začaly formovat jednotky, které měly být nasazeny proti nyní zapřísáhlému nepříteli.
Mohla tak vzniknout Chorvatská legie, jejíž oficiální název zněl 369. posílený chorvatský pěchotní pluk. Jednalo se o součást německého Wehrmachtu (jako 100. lehká pěchotní divize Wehrmachtu) a legie byla složená z chorvatských dobrovolníků, ale rovněž i Bosenských muslimů, kteří bojovali na východní frontě. Chorvatská legie čítala kolem 8 000 mužů a používala kromě jugoslávského, německého či italského také československé vybavení. Později také sovětskou výzbroj. Na frontě byla jednotka nasazena na jihu (Ukrajina, Rostov atd.), kde bojovala v rámci německé Skupiny armád Jih.
Stalingradská noční můra
V říjnu 1941 příslušníci Chorvatské legie dorazili na Ukrajinu, kde se připojili k ofenzivě v již zmíněné Skupině armád Jih. A zakrátko vytanuly na povrch zajímavé skutečnosti, například fakt, že s Chorvaty nebylo ze strany Němců z jednotky Skupiny armád Jih zacházeno příliš dobře, což ostatně potvrdil i zajatý člen legie Marko Blajković. Ten svým věznitelům - Sovětům - řekl, že když obě jednotky došly do vesnice, tak to byli Němci, kteří obsadili všechny domy a ubytovací kapacity a Chorvaté museli spát na poli. Kromě toho Chorvaté dostávali menší příděly jídla, což v legii způsobovalo poměrně hlasité pobouření.
Jenže Chorvatský legion čekala v roce 1942 noční můra v podobě stalingradských bojů, kde se legie jako jediný zahraniční útvar zúčastňoval přímých bojů v ulicích na rozdíl od italských, rumunských či jiných jednotek. Tam Chorvatská legie zažila skutečně těžké boje, zvlášťě na podzim 1942 v rámci sovětské protiofenzivy. Po svedení vleklých bojů v zimě 1942 pak přestala chorvatská jednotka prakticky existovat. Muži, kteří přežili, byli zajati Sověty, okolo 1 000 členů legie muselo být evakuováno z oblasti Stalingradu. Ti se pak připojili k nové jednotce - 369. chorvatské pěší divizi, která bojovala proti Titovým partyzánům na Balkáně.
Chorvaté na německých messerschmittech
Nicméně Chorvaté nefigurovali jen ve zmíněné legii, ale prokázali se jako zdatní letci ve 4. stíhací peruti. Chorvatští piloti bojovali v Messerchmittech Bf 109 a pravidelně sklízeli chválu od německého velení. Chorvaté si připisovali poměrně významné úspěchy během boje nenáviděnému bolševismu. Než se v roce 1944 vrátili na Balkán. Chorvaté dokázali poslat k zemi 283 sovětských letounů.
Nejúspěšnějším v tomto směru byl Mato Dukovac, který zaznamenal 44 zářezů. Zajímavé je v této souvislosti zmínit, že Dukovac později ,,přeběhl" k Sovětům a stal se leteckým instruktorem sovětských a jugoslávských vzdušných sil. Jiná chorvatská letecká jednotka - 5. bombardovací peruť - operovala více na severu. Chorvaté létali na německých lehkých bombardovacích strojích Dornier Do17 a zúčastnili se například bombardování Leningradu či Moskvy.
Chorvatská námořní legie
Vedle toho Hitlerovi spojenci působili od roku 1941 také v Chorvatské námořní legii, která tvořila součást německého námořnictva. Legie operovala v Černém moři a její členové stejně jako jejich kamarádi v leteckých či pozemních jednotkách měli na svých rukávech odznaky, jež se hrdě hlásily k Chorvatsku. Německo dalo Chorvatům k dispozici různá plavidla, například minolovky, rychlé útočné čluny a další prostředky. Chorvaté pak na moři plnili rozličné úkoly, například kladení min, chránili pobřeží a pronásledovali sovětské ponorky. V roce 1944 byla Chorvatská námořní legie rozpuštěna a její příslušníci odešli bojovat do Jaderského moře.
Pád třetí říše znamenal také porážku věrného loutkového chorvatského režimu. Pavelić byl donucen se uchýlit do exilu do Argentiny, kde chtěl založit ustašovskou exilovou vládu. V nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti jugoslávským soudem. Podle odhadů měl být chorvatský nacionalista zodpovědný za smrt až 500 000 lidí.
Soudní spravedlnost Paveliče nedohnala, a tak musela přijít v jiné formě. 10. dubna 1957, v den 16. výročí vzniku ustašovského režimu v Chorvatsku, byl na něho spáchán atentát, který ale bývalý vůdce loutkového chorvatského státu nakonec přežil. Za atentátem zřejmě stála jugoslávská tajná služba. Poté se rozhodla Argentina válečného zločince vydat do Jugoslávie, a ten se musel skrývat. Nakonec Pavelić dožil své poslední měsíce života ve Španělsku pod ochranou frankistického režimu. Zemřel v roce 1959.
Zdroj: Russia Beyond