Odmítnutá princezna a sestra Karla IV. se stala jednou z nejmocnějších žen Evropy

11. 12. 201913:00

Odmítnutá princezna a sestra Karla IV. se stala jednou z nejmocnějších žen Evropy

foto: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bonne_of_Luxembourg,_with_her_husband_Jean.jpg

Druhorozená dcera Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny a starší sestra Karla IV., Jitka Lucemburská, se narodila 20. května roku 1315. Když v jednu hodinu ráno Eliška porodila své druhé dítě, její muž i celý lid nebyl zrovna potěšen zprávou, že se jedná o potomka ženského pohlaví. Jan Lucemburský si totiž přál následníka trůnu a jednu dívku, prvorozenou Markétu, již měl. Podle dobových kronik se dokonce sbalil a ještě dříve než Jitku uviděl odjel do zahraničí. Kvůli tomuto činu otce tak Eliška zahrnula svou dceru ještě větší a silnější mateřskou láskou.

Starání se o dceru však nebylo Elišce Přemyslovně moc dlouho dovoleno, jelikož Jan se snažil Jitku co nejdříve a co nejlépe provdat. Malá Jitka byla již v šesti letech zasnoubena s budoucím míšeňským markrabětem Fridrichem II. Když však došlo ke sblížení Wettinů a tehdy ještě římského krále Ludvíka Bavorského, Fridrich byl zaslíben jeho dceři Matyldě. Jitka se tak musela vrátit zpět do Českého království.

Jan Lucemburský byl tímto gestem velmi popuzen a hledal pro svou krásnou a na svůj věk velmi vzdělanou dceru jiného vhodnějšího nápadníka. Toho našel až o devět let později a nebyl jím nikdo jiný než budoucí francouzský král a nejstarší syn Filipa VI., Jan II. Francouzský. Svatba se konala 28. července 1332 v severofrancouzském Melunu. Se svatbou spojené slavnosti se údajně protáhly na neskutečné dva měsíce a uskutečnilo se jich přes šest tisíc hostů.

Jitce se brzy po svatbě podle jejího německého jména Guta začalo ve Francii říkat Bona, tedy dobrá. Na francouzském dvoře se kvůli získání kvalitní výchovy již od roku 1323 zdržoval její bratr Karel IV., se kterým princezna trávila většinu svého volného času. Vztah obou sourozenců se tak velmi zlepšil a byli si vzájemně blízcí, jako nikdy dříve. Bona byla díky svému vzdělání velkou podporovatelkou umění a jejím oblíbeným společníkem se záhy stal hudební skladatel, básník a přítel jejího otce Jana Guillaume de Machaut. Jitka porodila svému muži jedenáct potomků, čímž se stala jednou ze zakladatelek dynastie Valois. Pouze dvě holčičky jí ve velmi útlém věku zemřely.

Bona skonala v roce 1349 na dýmějový mor. Pochována byla v krásném templářském klášteře a tradičním královském pohřebišti Maubuisson na předměstí Paříže. Její muž se stal o rok později francouzským králem Janem přezdívaným Dobrý. Mezi nejkrásnější díla, která nám dnes princeznu připomínají, patří její Žaltář, kniha žalmů, dnes vystavená v newyorském Metropolitním muzeu.