foto: Wikipedia/Mariánský sloup
SECURITY magazín přináší rozhovor s prof. Jiřím Mikulcem o politických a náboženských souvislostech, které souvisí s opětovnou snahu umístit na Staroměstské náměstí Mariánský sloup. Ten v posledních dnech vzbudil v českém veřejném prostoru značný rozruch.
Pane profesore, bylo stržení Mariánského sloupu 3. listopad 1918 plánovanou akcí, nebo se jednalo o zcela spontánní akt?
Podle toho, co je o tom známo, šlo vlastně o obojí. Žižkovský bohém a anarchista František Sauer s několika přáteli celou záležitost vymyslel a předem připravil, takže primárně to byla akce naplánovaná. Na druhé straně lidem, kteří se 3. listopadu 1918 vraceli ze shromáždění konaného na Bílé hoře, a kteří byli u stržení sloupu přítomni, se to zřejmě jevilo jako spontánní akce. Likvidace barokního mariánského sloupu v centru Starého Města tehdy dokonale zapadla do obecné nálady „bourání“ starého Rakouska. Ostatně je příznačné, že ani představitelé městské a státní správy si netroufli zakročit, i když se zbořením sloupu řada z nich nesouhlasila. Bylo jasné, že nadšení lidí potřebuje nějaký ventil a navíc situace v tento okamžik již neumožňovala náladu davu zvrátit. Ovšem když se lidé chtěli jít na Karlův most a shodit tam do vody sochu sv. Jana Nepomuckého, to už úřady zakročily.
Proč podle Vás budí Mariánský sloup téměř 100 let od svého stržení ještě takové kontroverze a vášně ve veřejném prostoru?
Protože propojuje náboženské postoje s českým národním mýtem. Na náboženské lidi působí aktualizace prastarého historického zápolení katolictví s nekatolickými vyznáními, ti nevěřící zase reagují na traumata pobělohorského období, zakořeněná v historickém vědomí. Mám na mysli ten příběh o národní porobě, k níž mělo po Bílé hoře dojít. Sice to vůbec neodpovídá historické realitě, ovšem v 19. století, kdy toto pojetí vzniklo v opozici vůči tehdejší podobě habsburské monarchie, napomáhalo české emancipaci. A později byl tento příběh tvrdě zneužitý v komunistickém ideologizování dějin.
Ale vlastně nevím, jak jsou ty kontroverze a vášně, na které se ptáte, skutečně velké. Samozřejmě na otázku, zda na náměstí umístit či neumístit kopii sloupu, si nějaký názor udělá asi každý. Myslím však, že opravdu vášnivě to prožívají jen dvě skupiny lidí – na jedné straně militantní katolíci, na straně druhé stejně militantní protestanti. Obě tyto skupiny naštěstí nejsou velké, ale obě se dokáží ozvat a rozdmychávají kolem sloupu vášně. Katolická skupina usiluje o návrat sloupu a připravila i jeho kopii, protestantská vždy velmi ostře volá proti sloupu do boje. Tyto dvě militantní skupiny jsou přes veškerý moderní ekumenismus neusmiřitelné. Ovšem naprostá většina obyvatelstva, tedy jak nevěřící, tak i mnozí umírnění příslušníci nejrůznějších církví, se k celé záležitosti staví vlažněji, spíš vyčkávavě.
Zastupitelstvo hl. m. Prahy odmítlo většinovým rozhodnutím opětovnou instalaci Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí. Je to podle Vás s ohledem na historické souvislosti správné rozhodnutí?
Nevím, zda v této situaci existuje správné rozhodnutí. Ze sloupu se díky oněm radikálům obou konfesních pólů stal náboženský, historický a vlastně i politický symbol. A jeho vlastností je, že společnost rozděluje, má své příznivce a odpůrce. Takže každé řešení je vlastně špatné, protože jím magistrát vyšle nějaký signál a komunální politici si znepřátelí část voličů. Myslím, že zde o historické souvislosti vůbec nejde, zdá se mi pravděpodobnější, že prostě tito politici došli k názoru, že většinové mínění je spíš proti obnově sloupu, tak se proti ní postavili.
Od devadesátých let probíhají veřejným prostorem vyostřené debaty o tom, zda by měl Mariánský sloup na Staroměstské náměstí znovu stát, či nikoliv. Používají znesvářené strany historicky relevantní argumenty, nebo jde o výsostné politikum? A symbolizuje skutečně sloup habsburský útlak spojený s ,,vnucenou" rekatolizací?
Mnohem blíže k historické realitě je výklad významu sloupu podávaný jeho zastánci – skutečně se jednalo o poděkování Panně Marii za pomoc při záchraně Starého Města v době obležení Švédy roku 1648. Tak to ostatně bylo uvedeno i v latinském nápisu na sloupu. Protivníci sloupu jej v minulosti vydávali za oslavu bělohorské porážky českých stavů, tato argumentace se stala časem neudržitelnou, a proto ji v současnosti modernizovali. Ve sloupu teď vidí symbol vítězství katolicismu nad reformací. Dokládají to několika argumnety: například tím, že sloup věnoval Starému Městu panovník, císař a král Ferdinand III., a také jedním ze čtyř andělů, který na jednom nároží podstavce bojoval s hadem kacířství (ostatní andělé přemáhali válku, mor a hlad, symbolizované lvem, baziliškem a drakem).
To, že sloup vznikl z iniciativy panovníka, ovšem neznamená, že by byl nějakou oslavou protireformace a násilí páchaného na jinověrcích, to už je spekulace. Byl opravdu poděkováním za ubránění města před Švédy, v tomto kontextu spadá jeho zbudování a vysvěcení za císařovy osobní přítomnosti do proudu odměn, kterými panovník zahrnul Staré a Nové Město a jejich obyvatele. Sloup byl samozřejmě projevem katolictví a především oslavoval Pannu Marii – Immaculatu, která stála na drakovi symbolizujícím ďábla. Ano, hereze, s níž bojoval zmíněný anděl, představovala z tohoto pohledu smrtelné nebezpečí – stejně jako válka, hlad, mor, to je dobové katolické vnímání. Pro tehdejší protestanty byl ostatně naopak obrovským zlosynem papež a celá římská církev.
Odpor vůči sloupu je ve skutečnosti odporem vůči dějinnému vývoji, v němž reformace v Čechách na počátku 17. století prohrála. Ke sloupu se pak v této interpretaci vážou i další stará a z historického hlediska nesmyslná schémata – Habsburkové jako okupanti, sloup jako symbol národní poroby apod. Tento výklad je plný emocí a rozchází se s historickou skutečností.
Vy sám souhlasíte s opětovnou instalací Mariánského sloupu na původním místě? Pokud ano, tak proč?
Osobně dávám přednost náměstí v té podobě, jakou má dnes. Nejsem náboženský člověk, takže mě konfesní aspekty nechávají chladným. Jako historik zabývající se pobělohorskou dobou sice nemám rád primitivní zkreslování dějin, jehož se dopouštějí především odpůrci sloupu, ale není mi sympatická ani netolerantní razance, s jakou svou vizi prosazují jeho obnovitelé. Mé důvody, proč ponechat náměstí bez sloupu, jsou historické. Tento prostor se sto let vyvíjel, proměňoval, a to by mělo být respektováno. Na počátku 20. století byl zbořen Krenův dům a na náměstí vyústil první moderní pražský bulvár – Pařížská třída. Ještě před tím zmizela nádherná renesanční Krocínova kašna, jejíž části jsou dnes v Lapidáriu Národního muzea v Praze. V roce 1915 sem přibyl Šalounův Hus. O tři roky později padl Mariánský sloup. Požár radnice na konci druhé světové války zanechal na náměstí další stavební změnu. V 70. a 80. letech 20. století dostal významný dům U kamenného zvonu gotickou podobu, která do té doby byla skrytá pod barokní fasádou. Tyto změny se nám nemusejí líbit, mohou nás dráždit, ale došlo k nim. Máme je vracet a napravovat? Pokud ano, které? Kopii mariánského sloupu ano, protože jej nábožensky cítící aktivisté požadují? Krenův dům ne, protože jsme si na současnou podobu severozápadní části náměstí už zvykli? A co s radnicí – dostavět podle původní Sprengerovy a Nobileho stavby? Moc se přimlouvám za to, abychom respektovali ten historický vývoj náměstí. Devadesát devět let existovalo bez sloupu, máme se tedy pošetile pokoušet vstupovat do řeky, která tekla tehdy?
Mně se nejvíc líbí připomenutí sloupu, které ovšem jeho tvůrci považují za provizorní – železný sloup s kopií sochy staroměstské Immaculaty v zákoutí u Týnského chrámu v Celetné ulici. Nejde, pravda, o dominantu, jakou byl sloup na náměstí, ale jde o elegantní a moderní připomínku původního sloupu.
Příznivci reinstalace Mariánského sloupu argumentují tím, že pokud by se vrátil na své původní místo, kde od roku 1650 stál, došlo by tím vlastně k vyrovnání s minulostí. Druhý tábor však oponuje, že by mohl být podle stejné logiky žádán návrat například Stalinova pomníku na Letnou, abychom se vyrovnali s komunistickou minulostí. Je tato interpretace relevantní a v praxi použitelná?
No, to s tím Stalinem je typická ahistorická rána pod pás, je to takový pokus podprahově sdělit, že pobělohorská rekatolizace si nezadala se stalinskou hrůzovládou. To je samozřejmě nesmysl, bohužel však zcela v intencích představ, které u nás stále ještě o pobělohorské době kolují. Myslím ale, že argument příznivců návratu sloupu je také demagogický. Nevěřím, že by obnovený sloup pomohl s vyrovnáním s minulostí, spíš by se stal hmatatelným jablkem sváru mezi oběma krajními skupinami. A nakonec by to mohlo vést i k jeho poškozování. S tím vyrovnáním se s minulostí to bude spíš naopak – sloup by mohl být bezproblémově postaven pouze v případě, že by již k takovému vyrovnání došlo. Jak je vidět, dosud se tak nestalo.
Pokud by hypoteticky vzato v budoucnu bylo rozhodnuto o tom, že Mariánský sloup bude přece jen na Staroměstském náměstí stát, nebyl by to precedent pro opětovné instalace dalších soch či pomníků kontroverzních představitelů habsburského mocnářství na různých místech České republiky?
Především si nejsem jist, jak moc jsou ještě dneska Habsburkové kontroverzní. Mám pocit, že to již celkem vyprchalo, na rozdíl od náboženských reminiscencí, ty – jak vidíme na mariánském sloupu – pořád žijí. Ostatně právě u habsburských pomníků už jeden precedens existuje. Asi před 15 lety se na velký pomník stojící na Smetanově nábřeží (novogotická kašna s bohatou sochařskou výzdobou představující hold českých stavů císaři Františkovi I.) vrátila císařova jezdecká socha. Tehdy to nevzbudilo žádný rozruch, i když tato socha byla odstraněna z politických důvodů v roce 1919. „Kaiser Franz“ byl zakladatelem Rakouského císařství, tzv. metternichovský absolutismus za jeho vlády byl považován za období útisku – a tyto historické reminiscence tehdy vedly k odstranění císařovy sochy. Její klidný návrat na počátku 21. století ukázal, že Habsburkové sami o sobě problémem nejsou, protesty zřejmě nevyvolal proto, že zde chyběl ten náboženský prvek, který v případě Staroměstského náměstí vzbuzuje emoce. Pokud ale jde o opětovné osazení této sochy, přece jen je to jiná situace než u mariánského sloupu – kašna nebyla zničena a originální socha strávila těch necelých sto let v lapidáriu Národního muzea. Takže na nábřeží nedošlo k velké změně, jakou by znamenala kopie Mariánského sloupu pro Staroměstské náměstí.
Ale abych se vrátil k Vaší otázce, zda by případným navrácením mariánského sloupu nedošlo k obnově dalších soch a pomníků. Nevím, jsem historik a ne prognostik, ale myslím, že i kdyby k něčemu takovému došlo, těžko by obnova jakéhokoliv pomníku vzbudila takové emoce, jako ten staroměstský Mariánský sloup.
Prof. PhDr. Jiří Mikulec, CSc. (1962) je český historik, pracovník Historického ústavu AV ČR. Profesně se zabývá českými dějinami 17. a 18. století, problematikou náboženského života, barokní zbožnosti a rekatolizace. Je autorem řady odborných publikací, článků a studií na tato témata. Z nich například jmenujme: Náboženský život a barokní zbožnost v českých zemích, Grada, Praha 2013, České země v letech 1620-1705. Od velké války k dlouhému míru, Libri, Praha 2016.
Tagy