Odporná kapustová polévka, devatenáctihodinové šichty. Sestřeleného německého pilota čekalo v gulagu peklo na zemi

Gottfried P. Dulias byl německý mladík, který byl docela vytíženým pilotem na západní a posléze východní frontě. Připsal si na konto několik vzdušných ,,zářezů," sám však byl sestřelen, zajat a deportován do nechvalně známého gulagu, který přežil.

Dulias se narodil v roce 1925 v rodině bývalého pruského vojenského důstojníka, který vychovával své děti pevnou rukou. Dulias se v 17 letech stal členem organizace Hitlerjugend, zároveň jej to začalo táhnout stále více k letectvu, o něž se zajímal již od dětství.

Jeho přání stát se pilot se nakonec splnilo a mladík byl přiřazen ke známé stíhací eskadře 53 (Jagdgeschwader 53), která operovala hlavně v bojích v západní Evropě, ať už se jednalo o bitvu o Francii či Británii. Dulias se poměrně rychle v eskadře ,,zabydlel" a podařilo se mu sestřelit dva nepřátelské letouny. V říjnu 1944, ted již na sklonku války, se Dulias podíval i na východní frontu, kde si připsal další tři sestřely a měl našlápnuto stát se stíhacím esem.

Jenže schopnému mladíkovi, jehož renomé začalo stoupat, došlo v jeden okamžik štěstí, když byl jím pilotovaný Messerschmitt Me 109G 4. března sestřelen. Otřesený Dulias se pokusil schovat v lese, protože věděl, že pokud by jej Sověti vypátrali, znamená to pro něho téměř jistý konec. Sověti Duliase sice opravdu našli, ale konec to naštěstí nebyl, i když k němu bylo opravdu blízko.

Duliase však zachránil v tento moment sovětský major, který uměl plynně německy a zabránil ostatním, aby německého pilota namístě popravili. Sověti pak rozhodli o dalším osudu sestřeleného pilota - deportují jej do nechvalně známého gulagu, kde vládly, jak známo, těžké, až nelidské podmínky.

Dulias později vzpomínal, že hlavně hladovění a nemoci se podepisovaly na mnoha mrtvých v gulagu. Podle něho každý den zemřelo 40 a více vězňů. Jeho pravidelným ,,společníkem" se stala vodová kapustová polévka nevábného vzhledu i chuti. Každý den Duliase a další vězně čekala těžká, až 19hodinová šichta, to znamená těžká fyzická práce mimo jiné v textilní továrně nebo nedalekém lese.

I když skončila druhá světová válka, Dulias zůstával dále vězněn v drsných podmínkách gulagu. Mohl ale napsat svůj první dopis domů a snil o návratu domů. Vězňům bylo povoleno poslat pouze jeden dopis měsíčně a jeden dostat. Bylo jim povoleno však napsat pouze 25 slov, takže se nemohli ani pořádně rozepsat.

Nakonec se na německého zajatce, který si odkroutil necelé čtyři roky, přece jen usmálo štěstí a na začátku roku 1948 byl zesláblý propuštěn a mohl se konečně setkat se svou rodinou. Dulias se posléze rozhodl žít v USA, kam emigroval v roce 1953, a dále si vybudoval domov na Long Islandu. Dulias se rozhodl mnoho let od svého propuštění z gulagu napsat své vzpomínky, které nazval příznačně - ,,Další miska kapusty".

Zdroj: National Interest