Odsuzovali ,,třídní nepřátele", ale také spravovali kliky u dveří. Jak se z dělníků stali všemocní soudci z lidu

Odsuzovali ,,třídní nepřátele&quote;, ale také spravovali kliky u dveří. Jak se z dělníků stali všemocní soudci z lidu
18 / 01 / 2020, 13:00

Po únorovém převratu 1948 došlo k nastolení mocenského monopolu KSČ, která tak ovládla všechny klíčové státní instituce. Výjimkou nebylo ani soudnictví, kterému přikládali komunisté velkou pozornost.

Po únoru 1948 mohli komunisté konečně ovládnout justici, což se jim v letech 1945-1948 nepodařilo. V této době měli v gesci tento rezort národní socialisté a ministrem spravedlnosti byl Prokop Drtina, s nímž komunisté po převzetí veškeré moci rovněž zúčtovali v politickém procesu. Komunisté potřebovali pod svou kontrolu dostat aparát, který by jim umožňoval se vypořádat s domnělými či skutečnými nepřáteli v nadcházejících politických procesech.

To se však dělo postupnými kroky, protože bezprostředně po únoru 1948 existovala většina soudců, kteří samozřejmě neměli rudou knížku. Na to si mimochodem stěžovali vysocí komunističtí představitelé. Stížnosti také padaly na to, že soudci jsou po převratu ,,politicky zmatení" a někteří dokonce ,,nepřátelští lidově demokratickému režimu".

Nová soudní soustava již neměla podléhat ,,buržoazním iluzím", naopak měla být ryze třídní a sloužit pracujícímu lidu proti ,,rozvratným snahám reakce". Komunistické právo již neuznávalo nadstranickost a spravedlnost v soudním procesu, kritika byla vztažena také na formalismus v průběhu procesu, to znamená přísné dodržování právních norem.

Nový ministr spravedlnosti Alexej Čepička, Gottwaldův zeť, se tak chopil své role značně energicky. Vznikl zákon o zlidovění soudnictví, který dával preferenci soudcům z lidu a ne profesionálním soudcům. KSČ tak dala jasně najevo, kdo je její oporou moci - dělníci, z nichž se stávali po absolvování tzv. Právnických škol pracujících (PŠP) za několik měsíců soudci z lidu. Ti měli rovnoprávné postavení jako soudci z povolání. Dělníci, rolníci, ale třeba ženy v domácnosti si po absolvování těchto právnických pseudoškol tak mohli nastupovat i na vedoucí pozice u soudů a rozhodovat svévolně o dalším osudu lidí.

Situace se vyvinula tak, že absolventi těchto institucí, kteří v některých případech neměli ani středoškolské vzdělání, ale dvě třídy měšťanské školy, byli přidělováni k trestním kauzám, aby tak mohli spolehlivě plnit převodovou páku komunistické vůle, zatímco soudci z povolání měli spíše řešit civilní záležitosti.

Přijetím zákona o zlidovění soudnictví v roce 1948 tak získal navrch element soudce z lidu, což plně vyhovovalo komunistické moci. Nechtěným dílem osudu tak vznikla poněkud bizarní (ale vlastně prospěšná) situace, kdy absolventi PŠP působili jako soudci z lidu a v soudních budovách občas spravili tu a tam kliku u dveří či kolegovy boty, protože to byli často lidé vyučení či řemeslně zdatní. Cíl komunistů, aby bylo zlidověno soudnictví, tedy jinými slovy, aby ho mohli komunisté dostat plně pod kontrolu instalováním loajálních ,,dělnických" soudců, tak byl beze zbytku splněn. Po roce 1948 se stalo soudci z lidu 36 000 lidí, z nichž vlastnilo stranickou knížku 70%.

Po ovládnutí justice komunisty koncem 40. let tak zákonitě došlo tak k úpadku poúnorové soudní soustavy, protože nezáleželo tak ani na odbornosti soudců z lidu, nýbrž ochotě plnit stranické pokyny, nehledě na právo na spravedlivý proces, který byl v politicky angažovaných procesech zcela otevřeně upírán. V politických procesech se tak naplno odrazila zrůdnost nové tzv. kabinetní justice, kdy se soudci řídili nikoliv vlastním svědomím, ale směrnicemi všemocné KSČ.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace