Autor fotografie: Royal Navy Media Archive / Flickr|Popisek: Helikoptéra Apache AH-64
Bojový vrtulník AH-64 je jedním z nejúspěšnějších amerických strojů, které byly použity na Blízkém východě i v Evropě. Jeho vznik byl však víceméně věcí náhody.
Historie amerického bitevního vrtulníku s označením AH-64 začala již roku 1972. Tento mimořádný stroj však vznikl poněkud neplánovaně. Americká armáda totiž na jaře 1969 neočekávaně odmítla v té době vyvinutý, odzkoušený a dokonce v počtu 375 kusů již objednaný útočný vrtulník Lockheed AH-56 Cheyenne. Následně ale v roce 1972 znovu vypsala nový program Advanced Attack Helicopter na vývoj dalšího útočného vrtulníku podobných charakteristik, pouze s důrazem na vyšší obratnost. Firma Hughes na to tehdy reagovala projektem Modelu 77, který byl už od počátku velmi podobný budoucímu typu AH-64. V programu s ním ale figurovaly ještě čtyři nabídky jiných firem. Zlom v programu byl učiněn v roce 1973, kdy bylo rozhodnuto, že hlavní výzbrojí nového vrtulníku budou právě vyvíjené střely Hellfire.
Vzápětí byly proto vybrány dvě nabídky pro porovnávací a létající prototypy od firmy Bell (YAH-63) a Hughes (YAH-64). Hughesův vrtulník poprvé vzlétl 30.září 1975 a jeho čtyřlistý rotor se ukázal být velkou výhodou při testech bojových letů nízko nad zemí. Byl totiž mnohem méně zranitelný, než velký dvoulistý rotor konkurenčního Bellu. Inženýři od Hughese navíc vyvinuli speciální tzv. „řetězový“ kanón ráže 30 mm, který se také ukázal být jedním z triumfů výzbroje nového vrtulníku YAH-64. Nejdůležitějším se však při zkouškách v roce 1976 ukázal být elektronický systém TADS, který obsahuje čidla na vyhledávání cílů za každého počasí a viditelnosti, a především také PNVS umožňující noční vidění pro pilota a operátora zbraňových systémů. PNVS také zahrnoval infračervené čidlo pro přímé noční vidění, televizní systém, laserové dálkoměry a značkovače cílů.
Dne 10.prosince 1976 sice vrtulník AH-64 výběrové řízení vyhrál, ale funkční systémy TADS a PNSV včetně všech zkoušek byly dokončeny až v roce 1980. Pak již šlo vše ráz na ráz. V létě 1981 již mělo pět prvních prototypů YAH-64 nalétáno téměř 2500 letových hodin, a na konci léta dosáhli mety 3000 letových hodin. Značné množství nasbíraných dat ale paradoxně pozdrželo celý program zkoušek, protože se je podařilo vyhodnotit až v březnu 1982. Firma Hughes však trochu zariskovala a již o rok dříve postavila novou továrnu na výrobu očekávané série nových vrtulníků ve městě Mesa poblíž Phoenixu. V Evropě byl nový americký bitevní vrtulník představen poprvé v létě 1982 a na letecké show ve Farnborough v září stejného roku vzbudil velkou pozornost. V americkém Kongresu se však u programu AAH objevily problémy finančního rázu, a ty opět přinesly zpoždění sériové výroby AH-64. Dne 30.září 1982 byl však konečně první sériový kus vytažen z montážní haly.
V té době ale došlo k definitivnímu rozpadu impéria firmy Hughes a v prosinci 1983 byla její divize helikoptér prodána společnosti McDonnel Douglas Corporation. Až od roku 1984 se sériová výroba AH-64 konečně rozběhla víceméně plynule a vojenské zkoušky v americkém letectvu v tomto roce proběhly k plné spokojenosti kontraktora. Dodávky tohoto vrtulníku proto nakonec byly zahájeny celých 12 let od zkonkretizování požadavků programu AAH.
Křtem ohněm Apache prošel v roce 1989 během invaze do Panamy označované jako operace Just Cause, kdy bylo hlavním úkolem tohoto vrtulníku přímá podpora pozemních jednotek. AH-64A a AH-64D Longbow také sehrály a stále mají významnou roli v blízkovýchodních konfliktech, počínaje Druhu válkou v Zálivu, operací Trvalá svoboda v Afghánistánu a akcí Irácká svoboda v Iráku. Vrtulníky Apache se při použití v boji ukázaly jako vynikající lovci tanků a obrněných vozidel. Během operace Pouštní bouře vrtulníky Apache zničily podstatnou část iráckých obrněných sil, které představovaly více než 500 tanků a mnoho dalších podpůrných vozidel irácké armády.
Nasazení Apache na Balkáně během konfliktu v Bosně a Hercegovině v polovině 90. let minulého století však nebylo dostatečně efektivní a iniciovalo tehdy důkladnou revizi výcvikových programů v amerických jednotkách pro piloty, operátory i pozemní návodčí vrtulníků AH-64. Také elektronika a avionika vrtulníků následně doznala značných změn. Dnes poslední verze zavedená v americké armádě je označena AH-64E a stále posunuje efektivitu využití těchto vrtulníků. To je patrné na posledních bojích Apache na Ukrajině.
Také v Izraeli sledovali vývoj a využívání nového amerického bitevního vrtulníku s velkým zájmem. Izraelská armáda aktivně pomáhala se zkouškami tohoto stroje v pouštních podmínkách a její zájem vyvrcholil izraelským nákupem těchto vrtulníků pro svoje letectvo. Jako první na světě Izrael zavedl do výzbroje postupně nejdříve 37 kusů (jiné zdroje uvádějí 42) verze AH-64 A, a poté ještě 9 exemplářů (jiné zdroje říkají že 11) vrtulníku AH-64D Longbow. Zatímco AH-64 A byly používány v boji od začátku 90. let, typ AH-64 začal být využíván v roce 2005. Verzi „A“ označují v Izraeli jako Peten, verzi „D“ jako Saraf. Tyto vrtulníky jsou používány při střetech s palestinskými teroristy a libanonským Hizballáhem. Dnes Izrael vlastní více než 45 bojeschopných strojů typu AH-64.
Zdroj: USA ASC; Ministerstvo obrany ČR