Autor fotografie: IWM, volné dílo|Popisek: Britský tank Cromwell 7. obrněné divize
Mezi 14. a 26. lednem 1945 proběhla v Rourském trojúhelníku mezi holandskými městy Roermond a Sittard a německým Heinsbergem operace s kódovým označením Blackcock. Během ní tři britské divize XII. sboru pod velením generálporučíka Ritchieho porazily jiný XII. sbor - XII. sbor Waffen SS. Složením formací byla bitva z obou stran poněkud paradoxní, a ač během ní probíhaly dosti tvrdé střety s vysokými ztrátami, nepatří mezi nejznámější. Britové nakonec uspěli a otevřeli spojencům cestu do Porýní.
Vyčištění prostoru a otevření cesty do Porýní bylo svěřeno britskému XII. sboru složenému ze 43. pěší divize (Wessex, generálmajor Thomas), 52. pěší divize (Lowland, generálmajor Hakewill-Smith) a 7. obrněné divize (přezdívané Desert Rats, Pouštní krysy, generálmajor Lyne). Tzv. Rourský trojúhelník stále obsazený německými silami byl tvořen na západní straně řekou Mázou, velmi obtížnou překážkou, řekou Rour, jejíž soutok s Mázou leží na severním cípu trojúhelníku pod Roermondem, a na jihu se pak od německého Heinsbergu táhla k západu k Máze a podél ní k severu Siegfriedova linie. Pozice byla zakousnutá do frontové linie.
Německé síly v trojúhelníku byly tvořeny především XII. sborem zbraní SS. Přes své označení neměla formace s SS mnoho společného. V jejím čele stál generál pěchoty Günther Blumentritt, který vystřídal ve velení SS Obergruppenführera Bemmelhubera již 20. října. Jeho náčelníkem štábu byl plukovník Ulms, rovněž od Wehrmachtu. Sbor byl v lednu 1945 tvořen dvěma divizemi: 176. pěší divizí generálmajora Landaua, a 183. divizí lidových granátníků generálmajora Langeho. Obě formace Wehrmachtu v pozicích posílil výsadkový pluk Hübner. V jeho řadách bylo několik velmi dobře anglicky mluvících vojáků, a podobně jako při útoku v Ardenách byli vysláni za nepřátelské linie.
Pouštní krysy měly postupovat na levém křídle a dobýt most přes Rour ve vsi Sint Odiliënberg. Své pojmenování si 7. divize vydobyla v Africe; nyní bojovala v poněkud jiných podmínkách, které se také podepsaly na průběhu bojů. Na středu postupovala 52. pěší divize na Heinsberg, a jižní směr dostala do působnosti 43. divize.
Nepřekvapí, že nejsložitější situaci měla před sebou obrněná divize. Ve vsi Sint Joost jí stál v cestě výše zmíněný německý výsadkový pluk. Tvrdé zimní podmínky nutily obrněné jednotky manévrovat prakticky výhradně s využitím cest, čehož uměli výsadkáři využít. Britský útok byl třikrát odražen, a uspěl až počtvrté, za cenu těžkých ztrát. Britské operace mocně podporovalo letectvo, zejména 143. křídlo Královského kanadského letectva se třemi perutěmi Typhoonů. Na vesnici Montfort dopadlo více než 100 bomb. Prakticky každý z 250 domů byl poškozen, a zabito bylo 186 civilistů, vesměs pohřbených pod svými zřícenými obydlími.
Generálporučík Ritchie nakonec uspěl a dosáhl všech sílů operace, s výjimkou malé oblasti jižně od Roermondu, kde se stále drželi němečtí parašutisté. Jen 52. divize za úspěch zaplatila 101 padlými a dalšími šesti stovkami raněných. Pouštní krysy přišly o 20 tanků, dalších 23 bylo vyřazeno z akce pro technické poruchy. Německé ztráty jsou odhadovány na 2000 mužů, do zajetí padlo přes 2000 Němců.
Zdroj: Report on Operation Blackcock; Codenames