Autor fotografie: wikipedia, public domain|Popisek: CVE-60 u dobyté U-505
Operace Deadlight je kódovým označením britského Královského námořnictva, během které byly řízeně potopeny kořistní německé ponorky, které se vzdali spojencům na konci druhé světové války. Z celkového počtu 156 člunů jich mělo být 116 zničeno potopením asi 160 km od severozápadního pobřeží Irska. Z nich 36 v oblasti "ZZ" posloužilo jako cvičné cíle pro vzdušné útoky. Ke zničení kdysi obávaných U-Bootů mělo být použito výbušnin a dělostřelby, ale...
Operace byla zahájena 17. listopadu 1945. Ukázalo se, že asi polovina z ponorek určených k likvidaci, je v tak špatném technickém stavu, že by do určené oblasti nedopluly; 56 U-Bootů se potopilo cestou samovolně. Do ostatních si námořníci netroufli nálože umísťovat, a všechny byly potopeny dělostřelbou.
Některé z ponorek svému osudu unikly. Šlo zejména o čluny v dobrém technickém stavu, které si jako válečnou kořist vyreklamovaly Francie, Norsko, Sovětský svaz a Spojené státy. Nebyla mezi nimi tedy fiktivní U-571 ze známého filmu (skutečnou U-571 potopilo Královské australské letectvo hlubinnými pumami), ale jiná německá ponorka, kterou americké námořnictvo skutečně během války dobylo: U-505.
Šlo o ponorku typu IXC, která vstoupila do služby 26. srpna 1941. Byla to ponorka i na německé poměry s mimořádně nešťastnou službou (čímž máme na mysli 75% válečné ztráty, 28 tisíc ztracených ponorkářů a 793 člunů). U-505 svou službou ilustruje protiklad příběhů ponorkových es. Štěstí v neštěstí měla během čtvrté plavby, kdy byla napadena Hudsonem RAF, který s velkou přesností při nízkém letu umístil 110kg pumu na palubu vynořené ponorky a těžce ji poškodil. Letoun sám se zasažený střepinami vlastní bomby zřítil do moře a nikdo z jeho posádky nepřežil.
Ponorka se dovlekla do přístavu a vysloužila si titul "nejvíce poškozené ponorky, která se dokázala vrátit". Následovalo šest neúspěšných misí, při nichž se ponorka potýkala kromě nepřítele na moři s důsledky sabotáží francouzského hnutí odporu. V době, kdy Kriegsmarine ztrácela jednu ponorku za druhou se U-505 pravidelně vracela na základnu s technickými potížemi a bez úlovku. O jejím kapitánovi se začaly vyprávět vtipy. A tak se kapitánporučík Zschech během desáté mise, když ponorku již v Biskajském zálivu přinutil k ponoření britský torpédoborec, zastřelil. Ponorka se opět vrátila na základnu. Zschech byl jediným velitelem německé ponorky, který nevydržel stres z ponorkové služby a dobrovolně si vzal život.
A na 12. patrole padla do rukou Američanů, přesněji do rukou operační skupiny 22.3 kapitána Daniela V. Galleryho, který si po válce, již v hodnosti kontradmirála, svou kořist u Britů vyreklamoval s tím, že nejde o ponorku, která se vzdala po válce, ale o dobytou ponorku, a jako takovou ji dodnes uchovávají v Muzeu vědy a průmyslu v Chicagu.
TG 22.3 tvořila doprovodná letadlová loď Guadalcanal (CVE-60) a pět doprovodných torpédoborců. Tedy sestava, kterou opravdu žádný velitel ponorky potkat nechtěl; 4. června 1944 sonar odhalil ponořenou ponorku ve vzdálenosti 700 m - letadlová loď zamířila od ponorky, torpédoborce přímo k ní, ve vzduchu patrolovaly Wildcaty a Avengery. Následoval útok ježkem (protiponorkové minomety Hedgehog), hlubinnými pumami, poškozená ponorka se vynořila a byla napadena děly i hlídkujícími stíhačkami. Velitel U-505 nařídil posádce opustil loď. Ale z nedostatku času nebo úsilí, či selháním výbušnin, nebyla ponorka potopena. Trosečníci byli zachráněni a americký výsadek se pak člunu zmocnil, včetně všech dokumentů a kódových knih. U-505 byla odtažena do více než 3000 km vzdáleného přístavu Port Royal Bay na Bermudách (kde ji Američané natřeli americkou kamufláží a byla papírově zařazena jako USS Nemo, aby Němci nezjistili, že U-505 nebyla potopena).
Ponorky, které unikly svému osudu během operace Deadlight, skončené 11. února 1946, jsou dodnes vystaveny jako muzejní, nebo byly potopeny později, jako U-511, resp. Ro-500, kterou od Německa koupil v září 1943 japonské námořnictvo. Ta byla řízeně potopena 30. dubna 1946 v zálivu Maizuru. Od 90. let vzniklo několik projektů, jak ponorky potopené během Deadlight vyzvednout, ať už z důvodů výzkumu (mezi ponorkami je mj. U-2506 pozoruhodného typu XXI), nebo z nich udělat exponáty námořních muzeí. Náklady ovšem dosud vždy převážily možnosti.