Autor: archiv redakce
O kočkách se říká, že mají devět životů, ale kam se hrabou na Adolfa Hitlera: rakouský vůdce německé říše jich měl možná až 44. Tolik prý bylo atentátů nebo pokusů o ně s cílem zabít ho a tak ukončit krvavou válku. Bohužel pro lidstvo, Vůdce všechny přežil - včetně posledních dvou, dnes prakticky neznámých. Jedná se o pokusy sabotážních organizací SOE a OSS - a dlužno dodat, že dost naivní.
V roce 1944 začala sekce X britské sabotážní organizace SOE (Special Operations Executive), i pod vlivem úspěchu československé paraskupiny Anthropoid, která zlikvidovala třetího muže nacistického režimu R. Heydricha, plánovat likvidaci Hitlera pod krycím označením Foxley (Hon na lišku). Britové sice vypracovali několik variant smrtícího úderu na hlavu všech Němců a Rakušanů, včetně otrávení vody v jeho salonním vlaku za pomoci jedné ze šestice Francouzek, které zde musely pracovat, infikování Hitlerovy uniformy smrtícími bakteriemi popř. vystřelení této biologické zbraně ze speciální zbraně nebo otrávení jeho oblíbeného čaje s mlékem.
Nakonec byly vytipovány tři možnosti: vyhození železničního tunelu na trase, kudy pojede Hitlerův vlak, za pomoci (značně nerealistické) německých železničářů, popř. destrukce kolejí před jeho průjezdem, kombinovaný letecký útok na Hitlerovo sídlo Berghof v Alpách, se kterým by zároveň bylo vysazeno na padácích teroristické komando SOE. Zde se ale pochybovalo, zda by si komandos poradili s elitní a silnou Hitlerovou osobní gardou z Leibstandarte Adolf Hitler. Jako poslední a nejpropracovanější plán spočíval v nasazení elitního britského snipera, dobrovolníka kapitána Edmund Hailey Benneta, který by Hitlera zastřelil při jeho pravidelných zdravotních prohlídkách v okolí alpského Berchtesgartenu. Bennet, bývalý britský vojenský atašé z Washingtonu a jeho pomocník, dodnes neznámý Polák disponující perfektní němčinou a místní znalostí, měli být vysazeni na padáku v uniformách horských myslivců, kteří měli kasárna dole v údolí. U Salzburgu měli kontaktovat strýce zajatého německého vojáka – antifašisty Heidentalera, který jim měl pomoci s přesunem do 20 km vzdáleného Hitlerova sídla. Z Berghofu měli pak oba teroristé proniknout v německých uniformách přes první pásmo ochrany Vůdce, najít si správné místo u čajového altánku- a zmáčknout spoušť. Byl dokonce už vybrán termín akce: 13. -14. července 1944, který byl později posunut. Ještě v listopadu 1944 se operace projednávala u britské vlády, ale z atentátu nakonec sešlo, mimo jiné pro dnes nepochopitelnou řevnivost britské zpravodajské služby SIS (MI6) proti své konkurenci ze SOE.
Ještě více naivní plán jak ukončit pozemskou pouť asi největšího zločince v dějinách lidstva vymyslela předchůdkyně špionážní a diverzní CIA- americká OSS (Office of Strategic Services). Pod krycím názvem Iron Cross (Železný kříž) chtěli Američané vysadit do Alp u Innsbrucku na padácích rovnou celou rotu parašutistů, většinou německých levicových antifašistů. Pokud se tento plán zdá někomu podobný, nemýlí se: akce se stala námětem pro úspěšný americký film Tucet špinavců. Velením akce byl určen kapitán Aaron Bank, budoucí první velitel nových speciálních jednotek US Army- Zelených baretů: Special Forces Group – Green berets (10. Skupina Zvláštních sil). Ten měl k ruce ještě jednoho amerického poručíka a dva seržanty, všechny z OSS. Ze 170 německých antifašistů, vesměs komunistů, si nakonec Bank (vybaven pro tuto akci krycí legendou francouzského fašisty Henri Marchanda) vybral 75 nejlepších vojáků a zavázal si je k akci hodinovým žoldem 60 centů a zárukou renty pro pozůstalé, pokud by padli. Všichni Němci se museli podrobit speciálnímu výcviku podle metodiky sabotážních operací v předinvazním programu Jedburgh na zámku Saint Germain en Leye (kde mimochodem předtím bylo sídlo velitele Západní fronty gen. Rundstedta).
K operaci Iron Cross mělo dojít v dubnu 1945 a její plán spočíval nejprve ve vysazení pětičlenného průzkumného týmu v čele s kapitánem Bankem- alias Marchandem- v údolí řeky Inn. Zde by vytyčil hlavní dropping zone pro vysazení hlavní jednotky, opět v uniformách horských myslivců. Po splnění své mise se měli výsadkáři spojit s čelními jednotkami americké 7. armády, která směřovala do podhůří Alp, kde Spojenci předpokládali existenci tzv. Alpské pevnosti. Jednalo se tedy o dost sebevražedný úkol a není tedy divu, že plán akce byl nakonec na poslední chvíli odvolán, když navíc Spojenci zjistili, že žádný Alpenfestung neexistuje. Zklamaný horkokrevný Bank poslal „své“ Němce zpět do zajateckého tábora ve Francii a sám se na vlastní žádost nechal převelet na Dálný východ, kde ještě do japonské kapitulace stačil seskočit do nepřátelského týlu. V severním Vietnamu pak mimo jiné spolupracoval s hlavou tamního komunistického odboje Ho- Či- Minem. Ještě mnoho let po válce ale tvrdil, že hlavním důvodem odvolání plánu Železný kříž a likvidaci Hitlera nebylo zjištění, že Němci blufují s výstavbou Alpské pevnosti, ale to, že jeho jednotku měli tvořit hlavně komunisté.
Zdroj: M. Kovář: Diverzanti a agenti v akci