foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Torpédovka T35 (již v amerických službách), sesterská loď T24
Během vylodění spojenců v Normandii 6. června 1944 byla německá reakce poněkud těžkopádná. Kromě opevněných postavení na pobřeží, s nimiž se museli vojáci vypořádat a která jim způsobila velké ztráty, neproběhl žádný okamžitý a nebezpečný protiútok ani pozemních, ani leteckých sil. Příčinou bylo jednak překvapení na německé straně a absence vrchního velitele, jednak drtivá vzdušná převaha spojenců, která by beztak žádnou velkou akci Luftwaffe neumožnila. Drtivou převahu měli spojenci i na moři, a nadto četli německou rádiovou komunikaci.
Kriegsmarine přirozeně v polovině roku 1944 vykazovala známky opotřebení v důsledku dlouhého nasazení a vystavení spojenecké převaze, nicméně stále disponovala i ve francouzských přístavech nezanedbatelnou silou zejména menších jednotek, torpédoborců, torpédovek a torpédových člunů, nepočítaje ponorkové loďstvo. Síly to byly ve srovnání s tím, co shromáždilo spojenecké velení, naprosto zanedbatelné.
Námořním silám, které byly k dispozici pro odražení invaze, velel z Paříže viceadmirál Theodor Krancke (1893-1973). Kromě dalšího bývalý velitel kapesní bitevní lodi Admiral Scheer, s níž potopil 13 obchodních lodí, ozbrojený obchodní křižník a zajal lodě o celkovém výtlaku 115195 BRT. Nyní do jeho působnosti spadaly nejen hladinové lodě a ponorky, ale také pozemní jednotky námořnictva, a především postavení pobřežních děl, která byla s ohledem na situaci pro vyloďující se spojence relativně největším nebezpečím.
Jakmile bylo objeveno invazní loďstvo, jako první zareagovala 6. flotila dělových člunů (6. Artillerieträger-Flottille), ale pro doprovodná válečná plavidla spojeneckého svazu nebyla soupeřem a čluny byly rychle zničeny. Reagovala také 4. flotila torpédovek (Torpedobootsflotille), 5. flotila torpédových člunů (Schnellboot-Flottile) a 15. flotila hlídkových člunů (Vorpostenboote-Flottille) z přístavů Le Havre a Cherbourg. S tím, co bylo okamžitě k dispozici. U 5. flotily šlo jen o tři čluny, které pronikly kouřovou clonou položenou spojeneckými doprovodnými torpédoborci a vypustily proti vybraným cílům 18 torpéd. Některá proplula kolem spojeneckých lodí těsně, ale neškodně, nicméně jedno zasáhlo norský torpédoborec Svenner, který se potopil se ztrátou 32 námořníků.
Tím reakce Kriegsmarine pro 6. červen 1944 skončila. Vznikl ovšem plán protiútoku do boku spojeneckého invazního loďstva, které převáželo pro již vyloděné jednotky nepostradatelné posily a zásoby. Hlavní sílu pro tuto operaci představovala 8. flotila torpédoborců (Zerstörer-Flottille), kterou Krancke převelel z jihu do bretaňského přístavu Brest. Flotilu tvořily dva německé torpédoborce typu 36A Z24 a Z32 a kořistní holandský torpédoborec ZH1 (Gerard Callenburgh, nedokončenou loď Nizozemci během německého útoku v roce 1940 sami potopili, ale Němci vyzvedli, opravili, dokončili a zařadili v roce 1942 do služby).
Psali jsme
Po první světové válce mělo obnovené Polsko jen asi 100 km široký pás pobřeží, přístup k Baltskému moři mezi Východním Pruskem a Pomořanskem,...
Britové nicméně četli německý námořní kód a znali pozici protivníka. Již cestou do Brestu tak lodě 8. flotily napadly v Biskajském zálivu kanadské Beaufightery Pobřežního velitelství RAF a raketami poškodily torpédoborec Z32. Po rychlých opravách a mj. také výrazném posílení protiletadlové výzbroje flotila doplněná o velkou torpédovku T24, poslední přeživší loď 4. flotily torpédovek, vyrazila 8. června z Brestu a mířila po velením námořního kapitána Theodora svobodného pána von Mauchenheim-Bechtolsheim (1902-1973) k Cherbourgu.
Situace se opakovala. Britové záměr díky schopnosti číst německou komunikaci odhalili a přijali opatření: do cesty německému uskupení byla vyslána 10. flotila torpédoborců Královského námořnictva pod velením kapitána Basila Jonese složená z torpédoborců Tartar, Ashanti, Eskimo, Javelin, kanadských Haida a Huron a polských Piorun a Blyskawica. Krátce po půlnoci z 8. na 9. června dojde k námořní bitvě u Ushantu.
Psali jsme
Po vyřazení Francie s války jako výsledku bleskové války a zaváhání u Dunkirku, z něhož se Velké Británii (a Francii!) podařilo...
Protivníci si vymění několik salv z děl i torpédometů. Jedno britské torpédo zasáhlo torpédoborec ZH1, který bude následně na rozkaz kapitána opuštěn a potopen výbuchem převážených hlubinných bomb. Torpédoborci Z24 a torpédovce T24 se podařilo uniknout skrz britské minové pole, a s těžce poškozeným Z32 najede von Bechtolsheim na břeh ostrova Ile de Batz, kde jej následujícího dne zničí Beaufightery. Na britské straně utrpí škody jen vlajkový torpédoborec Tartar.
Dvě lodě účastnící se této bitvy dodnes existují a lze je navštívit. Kanadský torpédoborec Haida v Hamiltonu v Kanadě, a polský torpédoborec Blyskawica je muzejní lodí v Gdyni. Po neúspěchu u Ushantu se Kriegsmarine omezila na noční útoky především torpédových člunů, které dosáhly zničení několika spojeneckých výsadkových člunů. Na průběh a výsledek operace Overlord neměly ani tyto akce žádný vliv.
Zdroj: dday-overlord.com; Mark Felton Productions
Tagy