Orel létá vždy sám: letecké supereso Josef František byl vše, jen ne poslušný voják

Orel létá vždy sám: letecké supereso Josef František byl vše, jen ne poslušný voják
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Nejlepší spojenecký stíhač Bitvy o Británii a pravděpodobně nejúspěšnější československý stíhač 2. světové války
08 / 10 / 2017, 10:00

Moravák Josef František byl nejen nejúspěšnějším stíhačem Bitvy o Británii, ale pravděpodobně vůbec nejúspěšnějším československým stíhačem vůbec. Během pouhých pár týdnů bojů na nebi sladké Francie a hrdého Albionu dokázal sestřelit možná až 28 německých letadel. Málokdo ale ví, že na svůj první bojový start odstartoval už v létě 1938. Z Prahy.

V té době totiž německá Luftwaffe v rámci příprav na přepadení Československa, kterému dal Adolf Hitler krycí jméno „Fall Grün“, podnikala dálkové výzvědné lety do hloubky území ČSR. V některých případech dokonce ve vysokých výškách její fotoprůzkumné letouny přelétly celou republiku. To byl asi i případ výškového bombardéru, který na podzim 1938 zachytila hlásná služba čs. armády v kurzu přímo na hlavní město Prahu. Protože se letoun už nacházel hluboko ve vzdušném prostoru ČSR, nebyl vydán rozkaz ke startu četnickým leteckým hlídkám, ale pohotovostnímu dvoučlennému roji armádních stíhaček B-534 z letiště Kbely. V kokpitu jedné z nich seděl tehdy četař Josef František, jedna z legend československého letectva a osobnost, o které se dodnes vypráví doslova báje.

„Franta“, jak mu říkali kamarádi, byl odjakživa pilotem s nezkrotnou individualitou, jakou se slepou poslušností vojáci počítající vojáci nemají příliš v lásce ani dnes. Nebyl pro něho problém postavit se na obranu slabšího kamaráda třeba proti přesile. Několikrát byl trestán za vymlácení hospody, přetáhnutí propustky, útěk z vojenské nemocnice a podobné „trable“. Byl za ně dokonce degradován ze svobodníka zpět na vojína a mnoho nechybělo, a vyhodili by ho i od létajícího personálu - jistě k nemalé úlevě budoucích německých protivníků… Jak poznamenává letecký historik Jiří Rajlich, je velkým omylem myslet si, že největší hrdinové, kteří se vyznamenali v bojích či zachránili lidem životy, jsou vynikající a bezúhonní intelektuálové. „Zkrátka hodní kluci, kteří odmala poslouchali na slovo maminku s tatínkem. Často je tomu totiž právě naopak," tvrdí Rajlich.

psali jsme: Dnes oslavuje svoje 93. narodeniny generál Emil Boček!

Nakonec byl ale František přece jen převelen ke stíhacímu výcviku a od června 1938 sloužil pod slavným „králem vzduchu“ poručíkem Františkem Novákem u 40. letky na letišti Praha - Kbely. A právě odtud o dva měsíce později odstartoval ke stíhacímu ostrému letu proti vzdušnému narušiteli. Čs. stíhačky však ještě tehdy nebyly vybaveny přetlakovými kabinami a také přes vynikající stoupavost nebyly schopny Němce dostihnout v horizontálním letu a tak rozmrzelý František napoprvé „pavouky z hlavní“ nevyhnal.

Nepovedlo se mu to ani o rok později. To už létal jako příslušník naši zahraniční armády v řadách polského letectva- jako jeden z mála Čechů, protože většina raději volila další pokračování své vojenské dráhy ve Francii. Četař František byl už tehdy také připraven k nalodění na loď do Francie, ale na poslední chvíli spolu s několika kamarády vyslechl žádost polských emisarů, kteří na poslední chvíli lanařili vycvičené specialisty a letce ke vstupu do polského letectva. Hodili si korunou a když padl „orel“, brali to jako znamení toho, aby zůstali v Polsku, které mělo orla ve znaku. Mohl tak zažít těžké bombardování základny Deblin, jež tuto největší polskou leteckou bázi změnilo v trosky.

Už za tři dny poté se poprvé proslavil husarským kouskem, když u Góry Pulawske sednul se svým obstarožním Potezem XXV vedle svého kamaráda Zdeňka Škarvady, který nouzově přistál a nacpal ho k sobě do kabiny (scéna se objevila i ve filmu Tmavomodrý svět) aby nepadl do rukou Němců, kteří byli už tak blízko, že jeho letoun při odlepení od země poškodili palbou ze samopalu. Dalším jeho slavným kouskem bylo shazování svazků granátů z neozbrojených cvičných letadel (podobně jako se kdysi bojovalo na začátku 1. světové války), které provedl spolu s krajany piloty des. Josefem Balejkou a čet. Matějem Pavlovičem ve dnech 19. a 20. 9. 1939 u Kamionky Strumilowe. Při svém posledním letu v podvečer 20. září byl ale nad Zloczovem poprvé sestřelen německou pozemní obranou a vyvázl jen se štěstím. O dva dny později dostává „Franta“ rozkaz spolu s dalšími sedmi piloty (tři z nich byli jeho krajané) odletět v bezvýchodné situaci do Rumunska a tam se nechat internovat. Přelet Karpat i se svým „nákladem“, generálem Strzemiňského se mu podařil, stejně jako téměř okamžitý útěk ze střeženého tábora. Už o měsíc později se tak František objevuje ve Francii a je opět zařazen do svazku polského letectva.

Sloužit jako Čechoslovák odmítl, údajně protože srazil pěstí štábního důstojníka, který mu vytýkal nevojenské chování a za to mu hrozil vojenský soud. Po výcviku na letounech MS.406 a Caudron C.714 se František zúčastnil letecké války nad západní frontou. Aby v případě jeho sestřelení nebyli doma v okupované vlasti Němci perzekuováni jeho rodiče, přijal několik krycích, „válečných“ jmen. Právě pod nimi pak podle několika svědectví jeho krajanů, např. Josef Balejka dokázal nad jižní Belgií a francouzskou Champagne sestřelit 11 německých letounů. Protože se však doposud nepodařilo zjistit, pod jakými jmény František létal, není možné tyto údaje potvrdit, ale ani vyvrátit. A faktem zůstává i to, že byl za svou bojovou činnost Francouzi vyznamenán jejich nejvyšším válečným vyznamenáním - Croix de Guérre; to se také nedávalo jen tak někomu za zalétávání opravených strojů, jak někteří ,,nevěřící Tomášové" tvrdí.

psali jsme: 310. československá stíhací peruť

Spolu se zbytky polského letectva odplul František 18. června 1940 z Bordeaux do Británie. Zde se stal příslušníkem slavné 303. stíhací perutě a teprve teď přišla jeho hvězdná chvíle. Za pouhých 28 dní sestřelil se svým letounem typu Hurricane Mk I. jistě dalších 17 německých bombardérů a stíhaček (9 Bf 109 Emil, 5 He-111, jeden Ju-88 a dva Bf -110) a další jeden pravděpodobně. Nejúspěšnějším bylo pro něj 11. září, kdy sestřelil hned tři Němce.

Pro své stíhání si vypracoval ojedinělou, ale velmi nebezpečnou taktiku tzv. lone wolf“, kterou po něm převzalo několik největších spojeneckých stíhacích es. František byl totiž doslova nezvladatelná střela, který odmítal létat v jednotce a jakmile spatřil nepřítele, okamžitě se na něj vrhl - bez ohledu na to, že mu nikdo nekryl záda. Opakovaně pronásledoval Němce až nad Francii. To se mu také minimálně jednou stalo téměř osudným, když musel nouzově přistát po zásahu do chladiče těsně za linií britského pobřeží La Manche, navíc úplně s prázdnými nádržemi. Polští velitelé se ho nejdříve pokoušeli umravnit výhružkami, ale když ani ty nepomohly, rezignovali. Nakonec Františkovu leteckou nekázeň vyřešili šalamounsky, když mu jakožto Čechovi v polské peruti udělili statut „čestného hosta“ s právem volného lovu („metoda Frantiszka“). „Byl to pilot, jaký ještě neexistoval a již nebude existovat. Sám se pouštěl do souboje s přesilou, létal sám, zákeřně přepadal Němce. Byl nejlepším střelcem, co stisk spouště kulometů, to sestřelený Němec. Byl to největší hrdina v bitvě o Anglii," prohlásil o Františkovi kapitán Witold Źyborski, pobočník velitele 303. perutě.

Během jednoho posezení v pubu se František také vsadil s kamarády o tři libry (což byly tehdy velké peníze), že přinutí německé letadlo k nouzovému přistání na některém britském letišti. Dne 27. září svou sázku vyhrál, když se mu podařilo poškodit těžkou stíhačku Bf -110. Když jeho pilot zamával křídly na znamení, že se vzdává, vytáhl podvozek a šel na přistání. František ho následoval zezadu a tak když Němec těsně nad zemí učinil pokus o únik, okamžitě ho sestřelil. Ihned u jeho hořícího vraku přistál a kusem železa vytrhl z kabiny mrtvému pilotovi von Grafenreuthovi kus padáku. Tato válečná trofej pak byla u 303. perutě až do konce války velmi ceněnou kořistí a každý nový pilot se na padák podepsal. Vyhrané peníze pak František gentlemansky propil v hospodě s celou perutí.

Ale i tehdy, když vyvázl ze soubojů bez šrámu, brnkal svým velitelům na nervy ryze soukromými lety, při kterých děsil už tak dost vystrašené Angličany. „Protahoval totiž stíhačku velmi nízko nad domy svých milých dívek. A protože jich měl v okolí Londýna povícero, zabíralo mu to poměrně dost času," popsal tuto stránku Františkova válečného života velitel jeho perutě S/L Witold Urbanowicz.

Žena také pravděpodobně stála (spolu s vyčerpáním z neustálé pohotovosti a každodenních několika ostrých startů) za Františkovou předčasnou smrtí. V úterý 8. října 1940, pouhý den po svých 27 narozeninách, zmizel jako obvykle svým polským kamarádům, jakmile spatřil Němce a od té doby ho už nikdo neviděl živého. Jisté je, že v 9.40 hodin jeho Hurricane při nízko prováděném výkrutu, kterým piloti RAF dávali těm dole na zemi vědět, že zvítězili ve vzdušném souboji (takže je možné, že i tento den si František připsal na své konto další sestřel) zavadil křídlem o zem v Cuddington Way poblíž domu své rusovlasé přítelkyně. Jeho letoun se převrátil a okamžitě vzplanul, sám František byl při nárazu vymrštěn z kabiny do nedalekého živého plotu. Měl pouze lehce ohořelou uniformu a poškrábaný obličej, ale byl mrtev. Zlomil si vaz.

psali jsme: Pieta za letce RAF byla vzdorem proti odstranění jejich pomníku

Josef František byl vyznamenán řadou vysokých vyznamenání, včetně čtyř polských Válečných křížů, už zmiňovaného francouzského Croix de Guerre, československého Válečného kříže a dvakrát britské medaile DFM, což byla obdoba důstojnického řádu DFC, který vyznamenaným letcům předával osobně britský král. Jeho bohaté osudy se staly námětem řady povídek, několika historicko-naučných knížek, hraného dokumentu a dokonce i kresleného komiksu. Jeho husarský kousek od Góry Pulawske posloužil scénáristovi Zdeňku Svěrákovi i pro jednu z nesilnějších scén filmu Tmavomodrý svět. Za vše hovoří poklona, kterou Františkovi vysekl Air Vice marschal Sir Trafford Leigh-Mallory: „Pilotem, jehož jméno budeme my na velitelství Fighter Command vzpomínat s uznáním a obdivem byl seržant František. Tento švihák padl v boji a až do své smrti patřil tento skvělý bojovník mezi nejlepší piloty stíhacího letectva.“

Další legenda čs. letectva František Fajtl bohužel krátkou, ale i tak bezpochyby oslňující stíhačskou kariéru stručně ohodnotil takto: „Vynikající piloti se bez odvážné střelby nestali esy, a naopak jen průměrní piloti s precizní muškou se jimi stali. František patřil do třetí kategorie - byl mistrem v pilotáži a též vynikajícím střelcem. Pálil zpravidla z ne více než 100 metrů, nejednou riskoval i srážku s nepřítelem, když střílel dokonce z pouhých 10 metrů. To bylo tajemství úspěchů všech špičkových stíhačů za války.“

 

Zdroj: Jiří Rajlich: Esa na obloze

 

 

 

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
e-mail:
heslo:
CapsLock je aktivní.
Chyba: zadaný e-mail nebo heslo je špatně!
e-mail: