foto: Wikipedia Commons, volné dílo/Graf Spee
Omezení daná Versailleskou smlouvou měly za cíl zlikvidovat schopnost poraženého Německa se ještě někdy postavit vítězným Spojencům.
Článek 190 Versailleské smlouvy upravoval možnost náhrady zastaralých plavidel. Stanovil, že pokud se loď nepotopí nebo není z jiného důvodu ztracena dříve, mohou být bitevní lodi a křižníky nahrazeny až po dvaceti letech služby, torpédoborce a torpédovky po patnácti letech. Při nahrazování zničených nebo vyřazených plavidel nesměl výtlak u nově postavených bitevních lodí překročit 10 000 tun, u křižníků 6 000 tun, torpédoborců 800 tun a u torpédovek 200 tun.
Video: Youtube
Za takto nepříznivé situace experti berlínského námořního štábu vypracovali tři varianty konstrukce nové bitevní lodi. Projekt „A“ - loď s děly ráže 305 mm, 200 mm silné pancéřování a rychlost 21 uzlů, projekt „B“ - loď se stejným kalibrem děl, ale pancéřování zesíleno na 280 mm, což vedlo ke snížení rychlosti na 18 uzlů, a projekt „C“ - plavidlo s děly ráže pouze 280 mm a s pancéřem zeslabeným na 100 mm, ale s rychlostí 26 uzlů. Po dlouhých diskusích se názory sjednotily na variantě „C“. Loď měla tedy mít výtlak 10 000 tun a ve výzbroji nést šest děl ráže 280 mm, osm děl ráže 150 mm, síla hlavního pancéře měla být 100 mm a rychlost 26 uzlů. Velkou výhodou byla změna parního pohonu na dieselový, což v praxi znamenalo podstatné prodloužení akčního rádia.
Loď byla postavena v loděnici Reichsmarinewerft ve Wilhelmshavenu v době od října 1932 do ledna 1936. Svým plným výtlakem po dokončení 16 200 tun ale výrazně překročila meze smlouvy. Jméno nesla po slavném císařském admirálovi, hraběti Maxmilianovi Johannesi Maria Hubertus Graf von Spee, který svedl v listopadu 1914 heroickou bitvu u pobřeží Chile (bitva u Coronely) s britskou eskadrou admirála Craddocka.
Silná výzbroj 6 děl od firmy Krupp o ráži 280 milimetrů a poměrně vysoká rychlost měly této lodi umožnit zlikvidovat všechny křižníky, a uniknout jakémukoliv nebezpečí. Děla umístěná ve dvou hlavních dělových věžích byla schopná vystřelit granáty, každý o váze 335 kg do vzdálenosti 17 mil.
Psali jsme
Loď pojmenovaná po admirálovi Franzi von Hipper, veliteli německé bitevní eskadry během bitvy u Jutska v roce 1916 a pozdějším veliteli...
S maximální rychlostí 28 uzlů dosaženou pomocí 8 vznětových motorů MAN o výkonu téměř 40 000 kW, byla tuto německou loď schopna dostihnout pouze elitní skupina lodí Royal Navy, nebo francouzské flotily, dostatečně vyzbrojených na její likvidaci. Němečtí stratégové došli pří porovnání k závěru, že v té době existovala pouze tři plavidla, s nimiž by při střetnutí jejich kapesní bitevní loď neměla naději - britské bitevní křižníky HMS Hood, MHS Repulse a HMS Renown. Tyto lodi, jejichž stavbu neomezoval žádný limit, byly silně vyzbrojené a měly i vysokou rychlost.
Ani genialita německých inženýrů stavět v ránci omezení lodě ale nepomohla kapesním bitevním lodím přečkat 2. světovou válku. Ani jedna z lodí se konce války nedočkala.
Zdroj: Hubáček M., Moře v plamenech
Tagy