foto: Sergey Konovalov / Wikimedia commons / CC-BY/Sovětská ponorka Tomsk
V důsledku postupného zvětšování amerických letadlových lodí musel Sovětský svaz neustále vyvíjet stroje , které by byly schopné tyto plovoucí „projekce síly" zlikvidovat. Právě takovými plavidly byly ponorky třídy Projekt 949 a Projekt 949A, nesoucí k tomuto účelu vyvinuté střely P-700 Granit.
Na konci 60. let minulého století začal Sovětský svaz pracovat na nové protilodní supersonické střele, která by byla schopná vyřadit jaderné letadlové lodě USA, které se začaly pro Sověty stávat čím dál větším problémem. Zatímco za druhé světové války měly americké letadlové lodě výtlak okolo 30 000 tun, po jejím konci se začala tonáž lodí třídy Nimitz, kam patří plavidla USS Carl Vinson nebo USS Dwight D. Eisenhower, blížit 100 000 tunám. Za tímto účelem proto bylo nutné vyvinout střelu, která bude schopná tento obrovský cíl zneškodnit.
Toto úsilí se Sovětům nakonec podařilo a vznikla nadzvuková raketa P-700 Granit. Ta však byla natolik velká, že se do standardních ponorek třídy Echo nevešla a se střelou proto bylo současně nutné také vyvinout plavidlo schopné tyto obrovské rakety nést. Právě za tímto účelem Komunistická strana Sovětského svazu rozhodla o zadání zakázky na sestrojení nové třídy ponorek Projekt 949, které později dostaly NATO označení Oscar. Vývojem nových plavidel byla pověřena konstrukční kancelář Rubin a představitelé strany měli jeden hlavní požadavek, ponorky měly být schopné nést 24 kusů právě střel Granit.
P-700 Granit, uváděná pod označením NATO také jako SS-N-19 Shipwreck, je křižující protilodní střela s plochou dráhou letu a doletem až 550 kilometrů. Oproti západním raketám určeným ke stejnému účelu se jedná o monstrum o váze 7 tun a délce 10 metrů schopné nést konvenční nebo i jadernou hlavici. První z typů může obsahovat až 750 kg výbušniny a atomová hlavice může být až o velikosti 500 kT, což se rovná americké bombě Ivy King. Střela by podle sovětských informací měly dosahovat maximální rychlosti až 2,5 Mach (3 080 km/h) a při přiblížení k cíli zvýšit teoreticky až na 3 Mach (3 704 km/h). Odpal střely by také měl být možný jak na hladině, tak i z moře z hloubky přibližně 30 - 40 metrů.
Nová ponorky třídy Projekt 949 proto právě s cílem odpalovat rakety P-700 Granit byly navrženy tak, aby měly střely umístěné v šikmých odpalovacích kontejnerech mezi tlakovým a vnějším pláštěm. Kvůli tomu měl průměr trupu plavidel 18,2 metru, což bylo při porovnání s americkými stroji více, než na šířku měřily ponorky třídy Ohio. Ty však měly oproti plavidlům Projekt 949 na délku o téměř 30 metrů více a také jejich výtlak byl o 2 000 - 4 000 tun vyšší než u sovětských strojů. Novější verze těchto plavidel, ponorky Project 949A, však již měly o více než o tisíc tun větší tonáž než plavidla třídy Ohio.
Nejen Projekt 949, ale také Projekt 949A
Sovětské stroje třídy Projekt 949 a Projekt 949A poháněly dva jaderné reaktory, které plavidlům zajišťovaly rychlost až 32 uzlů při ponoru, což jim mělo umožnit udržet rychlost s nepřátelskou flotilou. Rychlost USS Nimitz byla při porovnání se sovětský monstrem maximální rychlost 31,5 uzlu, což opravdu znamenalo, že pokud byla ponorka dostatečně tichá, mohla americkou letadlovou loď nepříjemně překvapit. Ponorky obou tříd dokázaly vykonávat mise dlouhé až 120 dní a mohly se potápět do hloubky 600 m.
Mezi stroje těchto dvou tříd patřil kromě známých ponorek Voroněž, Omsk nebo Tomsk také Kursk, který se 12. srpna 2000 v důsledku nespecifikovaného výbuchu potopil v Barentsově moři s celou svou 188 člennou posádkou. V ony osudné srpnové dny ruská vláda odmítla jakoukoli pomoc jiného státu na pokus o záchranu svých lidí, a když se potápěči konečně dostali ke Kursku o týden později, nenašli už žádné známky života. Pod velkým tlakem, ruský prezident Vladimir Putin nakonec souhlasil s vyzvdižením ponorky z mořského dna pro zahájení vyšetřování, avšak i přes vůli se objevily problémy.
Ty totiž spočívaly nejen ve velikosti tohoto monstra, ale také v nepřízni přírodních podmínek, jelikož Barentsovo moře je po většinu roku zamrzlé. I když byl proto o rok později za více než 100 miliónů dolarů Kursk nakonec vyzdvižen ze dna, ani tak se bohužel nepodařilo přijít na příčinu výbuchu. Jediná část ponorky, která totiž mohla objasnit příčinu výbuchu, příď, musela zůstat oddělená na dně moře. O ponorkách Projekt 949 a Projekt 949 se však tvrdilo, že díky dvojitému trupu jsou stroje nepotopitelné.
V současné době je ve službě ruského námořnictva asi 5 nebo 6 z původních 14 dokončených ponorek tříd Projekt 949 a Projekt 949A. Zbytek strojů, kromě Kursku, byl postupně vyřazen nebo čeká na případnou reaktivaci, která je však pravděpodobně již nerálná. Kompletně znovu vybavená a přezbrojená je například ponorka Smolensk, a jejího vzoru mají následovat další stroje. Zásadním prvkem modernizace je především výměna střel Granit za menší munici Kalibr, což by zvedlo maximální počet střel na plavidle z 24 na 72 kusů.
Tagy