foto: Autor neznámý, Wikimedia Commons, volné dílo/Tu-16K
Larise Savické, 20leté mladé ženě, se v roce 1981 obrátil život vzhůru nohama. Doslova. Byla jedinou pasažérkou, která zázračně přežila srážku letounu An-24RV s bombardérem Tu-16K. A asi také nepřekvapí, že sovětská oficiální politická místa srážku letounů tajila.
Měl to být rutinní let novomanželů Savických, Larisy a Vladimira, kteří se vraceli z líbánek z města Komsomol na Amuru. Místo toho přišla neočekávaná katastrofa. 24. srpna 1981 došlo nad městem Zavitinsk ke srážce dopravního letounu An-24RV s 27 pasažéry na palubě s bombardérem Tu-16K. Tragédie působila jako nešťastná souhra okolností. Piloti bombardéru nebyli informováni o tom, že se ve vzdušném prostoru budou nacházet nějaké jiné letouny.
Psali jsme
Na počátku padesátých let už byla studená válka v plném proudu, málo se ale ví o incidentech z roku 1952, kdy Sovětský svaz sestřelil...
Antonov se v důsledku kolize rozlámal na kusy a zdálo se, že nikdo nemá na palubě dopravního stroje přežít. Dvojitý zázrak se ale přece jen stal. Savická jako jediná přežila srážku, a také volný pád v části roztrženého trupu z výšky 5 200 metrů.
Savická měla obrovské štěstí, že torzo letounu, které padalo asi 8 minut volným pádem dolů, dosedlo na stromy břízy, a ne prudce na zem. Savická, která utrpěla zranění páteře, měla vyražené zuby, zlomená žebra, ruku a nohu a otřes mozku, po prvotním šoku zjistila, že její novomanžel Vladimir stejně jako všichni ostatní včetně posádky nežijí. Nicméně i přes těžká zranění se mohla pohybovat, a to jí zachránilo.
Psali jsme
Oficiálně se jednalo o těžký letadlový křižník Projekt 1143 kombinující schopnosti letadlové lodi a raketami vyzbrojeného křižníku, který...
V nízkých teplotách tajgy se snažila najít pomoc a hlavně jídlo a pití, které se jí přirozeně nedostávalo. Byla nucena pít vodu z louží a jako ,,hlavní chod" posloužily natrhané jahody. Utrpení Savické, která měla po tuto dobu několikrát halucinace, trvalo celé tři dny, než ji našla skupina vojáků-průzkumníků, která se vydala hledat trosky letounu. Průzkumníci nevěřili, že najdou ještě někoho živého. Když spatřili zuboženou dívku, tak neveřili vlastním očím, domnívali se, že Savická nemohla stejně jako ostatní katastrofu přežít.
Později se Savická dozvěděla, že rodiče si mysleli, že katastrofu nepřežila s ostatními a už ji i ,,zařídili" hrob. Dívka se dlouhou dobu dávala zdravotně do pořádku, od státu dostala kompenzaci ve směšné výši 75 rublů, ale co bylo nejdůležitější, dostala se z nejhoršího a mohla žít dál. V roce 1986 se jí narodil syn, později na počátku nového milénia začala poskytovat rozhovory, i když vždy ne úplně ochotně, protože muka, jež prožila, byla přece jen stále živá a pořád se vracela.
Psali jsme
V rámci závodů studené války USA vyvinuly program Peacekeeper Rail Garrison, který měl zajistit mobilitu mezikontinentálních raket. Vlaky nesoucí jaderné...
Pro dobu, kdy došlo ke srážce dvou letounů, je charakteristické také to, že oficiální sovětská místa událost úpěnlivě tajila. V novinách se neobjevil ani řádek, televize a rozhlas mlčely. K prolomení informačních ledů došlo až později, v roce 1985, a i tehdy byla zpráva o tragédii víceméně kusá. Další informace pak prosakovaly postupně, až se veřejnost konečně dozvěděla celou pravdu.
Příběh Savické je unikátním v tom, že mladá žena přežila nejen srážku obou letounů, ale následně i několikaminutový pád, který měl být pro každného smrtelný. Vůle žít však byla v tomto případě silnější.
Zdroj: Russia Beyond
Tagy