Ospravedlňuje Korán zabíjení Židů?

Korán je nejdůležitějším posvátným textem muslimů, který je, podobně jako Bible pro křesťany, chápán jako přímé slovo Boha. Mnoho radikálních islámských teroristů se při svých činech odvolává na Korán. Ve světle konfliktu mezi Izraelem a Gazou se proto nabízí otázka, jak je o Židech v Koránu psáno.

Podle některých zdrojů je možné datovat příchod Židů na Arabský poloostrov už od 8. století př. n. l. V době vzniku islámu, tedy na počátku 7. století n. l., byli Židé plnohodnotnými občany arabské společnosti a žili především ve městech a oázách, kde se živili obchodem a pastevectvím. Židé tedy nebyli žádným cizím prvkem, který by arabskou předislámskou společnost narušoval. Problém však nastal až v době, kdy začal být Korán vytvářen, jelikož začalo docházet nejen k ideovým, ale také k vojenským střetům mezi Židy a formující se islámskou společností.

Podle tradice byl Korán, jakožto autentické Slovo Boží, seslán lidem skrze ústa proroka Muhammada a dělí se podle doby a místa vzniku a dalších specifikací na tzv. súry mekkánské a medínské. Korán se skládá ze 114 súr, tedy kapitol, které jsou dále děleny na verše nazývané ája. První vidění, kdy se archanděl Gabriel setkal s Muhammadem, se mělo odehrát kolem roku 610 n. l. v Mekce. Muhammad však sám texty vidění nezapisoval, ale slova a myšlenky Koránu se nejprve tradovaly ústně tak, jak bylo pro arabskou společnost té doby typické. K sepsání finálního textu Koránu došlo až více než deset let po smrti Muhammada za vlády chalífy Uthmána.

Slova Muhammada reagovala na upadající společenskou, politickou a morální situaci v arabské společnosti a cílem nově vznikajícího náboženského systému tak mělo být především vytvoření pravidel, která by byla dobře aplikovatelná právě na arabskou společnost. Jelikož již v té době existovaly dva monoteistické náboženské systémy vyznávající jednoho Boha, křesťanství a judaismus, Muhammad si dobře uvědomoval, že nově vznikající islám je třeba oproti těmto náboženstvím vymezit.

Muhammadovi začalo naslouchat a následovalo jej stále více lidí, což se nelíbilo představitelům Mekky, jelikož prorok získával čím dál větší politický a náboženský vliv. Jelikož byla situace pro Muhammada a jeho následovníky neudržitelná, rozhodli se v roce 622 n. l. přesídlit z Mekky do Mediny. Tento historický okamžik, v arabštině označovaný jako hidžra, je považován za počátek islámského letopočtu. Zatímco súry napsané v Mekce pojednávají spíše o teologii a eschatologii, tedy o konci světa, medínské súry naopak představují spíše soupis pravidel pro nově vznikající islámskou obec v Medině, tzv. ummu (v jednotném čísle umma).

Právě v blízkosti Mediny přebývaly tři židovské kmeny nazvané Banu Nazír, Banu Kajnuqa a Banu Kurajza, které původně s Muhammadem uzavřely spojenectví. Toto partnerství mezi židovskými kmeny a Ummou v průběhu válek mezi Medínci a Mekkánci zaniklo. Kvůli nedostatku historických pramenů dost dobře nevíme, co bylo pravým důvodem přerušení těchto přátelských styků, tedy zda to byla konkurence mezi náboženskými systémy nebo naopak vojenské důvody. Je však patrné, že se tato nevraživost následně odrazila v textech Koránu.

Židé jsou v Koránu označováni pod různými jmény. Existují pozitivní označení jako Ahl al-Kitāb, překládáno z arabštiny jako lidé knihy (ve smyslu těch, o kterých je psáno v Bibli), a Bani Isra'il, tedy synové Izraele. Na straně druhé se však v Koránu objevuje i označení Yahúd, tedy Žid, které však má negativní či dokonce až pejorativní nádech. O Židech je tak na některých místech hovořeno jako o vyvoleném národu (súra 44: verš 31; 45:16), od kterých muslimové přijali některé náboženské a mravní předpisy (4:23; 2:183). Tyto positivní pasáže se však vyskytují v mekkánských súrách, tedy ve starších textech Koránu, které vznikaly ještě v době před hidžrou.

Naopak ostré polemiky a urážky Židů se v Koránu objevují především v medínských súrách vzniknuvších v období po sporech s výše zmíněnými židovskými kmeny. V těchto súrách jsou Židé spojováni s překrucováním (3:19-24; 3:78; 4:46; 5:41-44), popíráním (3:98) nebo odchylováním se od písma seslaného Bohem (7:146; 5:64), jsou obviňováni ze lží a bludů (3:69-72; 4:50), ze špatného výkladu Božího slova (45:16-17) a ze snahy o zbloudění muslimů ze správné cesty (3:99-100). Za toto špatné pochopení Boží pravdy jsou Židé přirovnáni k oslu, který pouze nese posvátné písmo, aniž by jej chápal (62:5). Židé jsou společně s křesťany dále označeni za jedince, se kterými by se muslimové neměli přátelit (5:51) a na jednom místě jsou Židé přímo určeni za nepřátele (5:82).

Židům je dále vytýkáno, že neuznali Ježíše (3:48-52) ani Muhammada (61:6-7) jako proroky a jsou nařčeni ze zabíjení proroků (3:112; 4:155; 5:70). Židé však podle Koránu mají naději, protože pokud uvěří ve správnost poselství proroka Muhammada (61:9) a potažmo i Ježíše (4:155; 5:18-19), mohou být nakonec spaseni (2:59; 3:110; 5:66; 7:155-158). V opačném případě mají být potrestáni (3:55-57; 3:85-86; 3:105; 4:46). Korán totiž vysvětluje synům Izraele, v čem Boží sdělení špatně pochopili (27:76) a tím jim dává možnost odvrátit se od svého špatného výkladu, jelikož při posledním soudu bude mezi nimi a muslimy spravedlivě rozsouzeno (32:25; 45:16). Potrestání tedy připadá Bohu a nikoli muslimům.

Jak je nyní patrné, postoj Koránu k Židům není úplně jednotný. Některé verše ukazují na to, že Korán naprosto odmítá respektovat hodnoty judaismu a jako jediné řešení se mu jeví přestoupení Židů, ale podobně také křesťanů, na islám. V žádných pasážích Koránu se však nevyskytují zmínky o tom, že Židy nebo křesťany je nutné zabít nebo jim jinak ublížit. Podobně jako každé jiné náboženství také islám není založen pouze na jednom posvátném textu, ale pro jeho pochopení jsou důležité i exegeze, tedy výklady.

Existují proto fundamentalistické směry islámu, které Židy nenávidí a přejí si jejich smrt. Tyto směry však svou ideologii zakládají na specifických radikálních výkladech výše zmíněných pasáží Koránu. Vztah mezi judaismem a islámem je vlastně podobný jako mezi jinými náboženskými systémy. Pokud existuje vůle ke shodě, pochopení a přátelství, existují možnosti, jak ji najít. V okamžiku, kdy je četba náboženských textů motivována touhou hledat nenávist a důvody, proč druhého eliminovat, posvátné písmo může najednou sloužit jako efektivní zbraň v prosazování těchto ničivých myšlenek.