foto: Bundesarchiv, Bild 146-1990-048-29A / CC-BY-SA 3.0/Adolf Hitler
Nacistický režim se před druhou světovou válkou i během ní soustředil vedle ,,klasického" zbrojení i na svůj raketový program, jehož hlavními produkty byly V-1 (Fi-103) a známější a ničivější V-2 (A-4). Kromě toho se však mimo jiné pracovalo i na raketě zvané Rheinbote, což byla prachová vícestupňová raketa, která měla představovat účinnou dělostřeleckou podporu na bojišti. Celý projekt však byl fiaskem nacistického režimu, protože výsledky nesplnily původní požadavky.
Vývoj rakety začal na počátku druhé světové války, kdy byly zaznamenány velké úspěchy malých raket na tuhé pohonné hmoty, jež používala pozemní armáda. Do čela výzkumu rakety Rheinbote, která vznikala pod hlavičkou firmy Rheinmetall-Borsig, se postavil známý konstruktér dr. Heinrich Klein a dr. Vüllers. Rheinbote pak byla nástupkyní německé rakety země vzduch Rheintochter a měla podle zamýšlených plánů primárně plnit funkci dělostřelecké podpory na bojišti.
Představou nacistických vědců a konstruktérů měla být prachová čtyřstupňová raketa, která měla mít motor na tuhé palivo. Dosah rakety pak měl být zhruba 160 kilometrů. Vývojový tým se nicméně musel od počátku vypořádat s několika úskalími při konstrukci Rheinbote, především s vysokou spotřebou prachu, a dále se musel vyřešit i problém s ne příliš velkou přesností rakety, což se později ukázalo jako její hlavní slabina.
Psali jsme
Herta Bothe patřila do dlouhé řady sadistických nacistických dozorkyň, které často svou brutalitou převyšovaly své mužské protějšky.
Problémy také často nastávaly s nerovnoměrným spalováním prachu a to vedlo nezřídka k výbuchu motoru. V praxi zmíněné nedostatky činily raketu mnohdy nepoužitelnou ve srovnání s její ,,velkou sestřičkou V-2".
Rakety pak byly zkostruovány v roce 1943, vznikla ověřovací série 50 kusů a samotné zkoušky rakety se odbyly koncem roku 1944 na střelnici Leba. Rheinbote byla 11,4 metrů dlouhá, její bojová hlavice o hmotnosti 40 kg obsahovala 20 kg trhaviny. Rychlost rakety činila 6 800 km/h, dosah již zmíněných 160 km. Celkem bylo zkonstruováno 220 raket Rheinbote.
Bojově byly rakety nasazeny proti belgickým Antverpám na samém sklonku války. Samotná raketa však kvůli výše zmíněným problémům způsobila městu jen omezené škody. Několik raket Rheinbote bylo vypáleno z pozic blízko nizozemského města Nunspeet. A to je víceméně všechno. Po vypálení zhruba dvou stovek raket se již v projektu dále nepokračovalo a rakety byly ponechány svému osudu.
Psali jsme
Adolf Hitler byl odsouzen po neúspěšném „pivním puči“ v Mnichově v roce 1923 k pětiletému trestu ve věznici v Landsbergu....
Rheinbote tak zdaleka nesplnila poměrně velká očekávání nacistů, kteří do projektu vložili nemalé investice. Vzhledem k tomu, že jedna raketa spotřebovala 2 tuny železa a necelých 600kg paliva, jednalo se z hlediska provozních nákladů o drahou záležitost. Raketa tak zaostala za očekáváním a nestala se účinnou a destruktivní ,,menší verzí" V-2.
Zdroj: history.com
Tagy