Ozbrojené konflikty s účastí SSSR. Agrese zahalené do pláštíku mírových misí

Ozbrojené konflikty s účastí SSSR. Agrese zahalené do pláštíku mírových misí
Autor: Wikipedia|Popisek: Rudoarmějci v roce 1919
13 / 08 / 2022, 16:30

Sovětský svaz se vždy tvářil jako ta nejmírumilovnější země a poukazoval na USA a jeho spojence, jako na ty ošklivé imperialistické agresory. Faktem ale je, že nikdo nemá čistý stůl. Sovětský svaz byl od svého vzniku vojensky i nepřímo zapojen v řadě konfliktů kolem celého světa. Studená válka byla o sférách vlivu mezi USA a SSSR, takže i jejich zapojení kdykoliv a kdekoliv tomu odpovídalo. Rusko, respektive SSSR často halil své agresivní plány do roušky ,,mírových mísí“.

Již od svého vzniku sovětské Rusko, nebo později SSSR, a ještě později Ruská federace, má prsty v mnoha konfliktech. První byla občanská válka následující po VŘSR, kdy docházelo k bojům rudých, tedy komunistů s bílými, tedy druhou stranou. A v tomto konfliktu uvízli i českoslovenští legionáři. Konflikt se táhnul od roku 1917 až do roku 1923 a zahrnoval jak konflikt se západními mocnostmi jako USA, Francie nebo Británie, též konflikt na východě s Japonskem a snahu některých zemí se vymanit z ruské sféry vlivu, což byly pobaltské státy, Finsko, Gruzie, Ukrajina nebo i Arménie.

Ukrajina se snažila vždy o nezávislost a v chaosu po velké válce se snažila o nezávislost. Toto vyústilo v konflikt v letech 1917–1921, kdy byly snahy o nezávislost ze strany Ruska potlačeny, a ještě v následujících létech byly Ukrajině tvrdě připomenuty, například formou hladomoru.

Zhruba ve stejném období, tedy 1919–1921 proběhla rusko/sovětsko polská válka. A dá se říci, že animozity mezi Polskem a Ruskem a územní nároky Polska směrem k Ukrajině mají silné kořeny i v tomto období, ale jsou určitě mnohem staršího data. V roce 1921 SSSR válčil krátce i s Gruzií, jež se snažila osamostatnit a neuznávala bolševickou vládu, silné pozice tam měli menševici. Zajímavé je, že pozdější sovětský vůdce Josif Stalin byl právě Gruzínem. V roce 1921 se i Arménie snažila osamostatnit, ale byla mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně Rudá armáda, na druhé Turecko – a Rudé armádě podlehla.

Na východě v Mandžusku v roce 1929 se sovětské Rusko střetlo s čínskými místními vládci. Mandžusko bylo dlouhodobě územím sporů a rozbrojů a bylo to první místo, kam udeřilo císařské Japonsko na začátku druhé světové války. Sovětský svaz se také zamíchalo do čínské občanské války, samozřejmě na straně komunistů a v roce 1934 bojovalo v Xinjiangu, což je západní a muslimská provincie Číny.

V letech 1936-1939 byl SSSR materiálně i lidsky zapojen do občanské války ve Španělsku. Proti Frankovu režimu bojovali na zemi i ve vzduchu „dobrovolníci“. Dá se říci, že to to bylo první měření sil mezi SSSR, Německem a Itálií před vypuknutím druhé světové války. Sovětský svaz však dále bojoval i na východě, kdy s Japonskem sváděl v letech 1938–1939 pohraniční boje, kdy některé spory, třeba o Kurilské ostrovy, trvají dodnes.

Boj s Japonskem u jezera Khashan a následně v roce 1939 u Chalchin Gol, kdy Sověti měli 7974 mrtvých a 15251 raněných a Japonci 8440 mrtvých a 8766 raněných, umožnily zastavit japonské ozbrojené síly na určité hranici a přeskupit sovětské síly a část odeslat z Dálného Východu do evropské části.

A pak již následovala „zimní válka“ s Finskem, která trvala od 30.11. 1939 do 1.3. 1940. SSSR vyslal asi milion vojáků, ale finská obrana byla nečekaně účinná. Kolony tanků byly decimovány v prostorech bez možnosti manévru a prosadili se i jednotlivci, jako sniper Simo Häyhä zvaný příznačně Bílá Smrt. Ale proti masivní převaze nemělo Finsko šanci, a tak dlouhodobě balancovalo mezi mocnostmi, tedy spoluprací s Německem i SSSR.

V roce 1940 SSSR vydal ultimátum Rumunsku, a to vzdát se Besarábie a Severní Bukoviny. Rumunsko samozřejmě nemohlo takovému nátlaku čelit. V roce 1956 byly sovětské jednotky zapojeny do potlačení povstání v Polsku, stejný rok, tedy 1956 bylo krvavě potlačeno povstání v Maďarsku. V roce 1961 vyvrcholila berlínská krize vybudováním zdi a v roce 1962 napětí eskalovalo karibskou krizí, kdy SSSR chtěl na Kubě rozmístit balistické střely, což mohlo přerůst v jaderný konflikt.

A o několik let později, 21. srpna 1968, bylo potlačeno Pražské Jaro, kdy tankové i letecké síly nejen SSSR, ale i dalších čtyř zemí Varšavské smlouvy obsadily tehdejší Československo.

SSSR se aktivně angažoval i v jiných regionech. V padesátých letech Moskva podporovala Alžírskou FLN v boji proti francouzské koloniální nadvládě a poskytoval výcvik, materiál i poradce na místě, vojensky však k zásahu nedošlo. Obdobně postupoval SSSR v Angole při podpoře MPLA v roce 1976 a pak SWAPO oz Namibie ANC z Jižní Afriky.

V letech 1979–1989 se SSSR zavázal do nevyhlášené války v Afghánistánu, jež ho postupně finančně i materiálně vyčerpávala. A tak jako dříve Britové nebo později mezinárodní koalice, výsledkem byl potupný odchod z místa.

Do Konga byli zasláni poradci a náklad munice, což vedlo ke konfliktu s pro a protikomunistickými frakcemi. Předseda vlády Patrice Lumumba byl uvězněn a popraven v roce 1961. Kreml následně podporoval režim prezidenta Gizengy, ale již ne materiálně, ale „pouze“ finančně.

Zvláštní vztahy měl SSSR s Egyptem, kdy řada důstojníků, a především pilotů v SSSR, studovala a prošla výcvikem na základně Kant v Kyrgyzstánu, a to za prezidenta Gamala Nassera v padesátých letech. Za vlády Anvara Sadata se pak Egypt přiklonil v sedmdesátých letech k USA, aby se k SSSR vrátil v za Husního Mubáraka v létech osmdesátých.

V Etiopii došlo ke státnímu převratu za podpory SSSR v roce 1974. Iniciativou SSSR bylo vytvořit skupinu států, jež by byly promoskevsky orientované. Avšak Somálsko se s tím nechtělo ztotožnit, kdy SSSR okamžitě Etiopii po moři i letecky dodalo finance, stíhací bombardéry, tanky, dělostřelectvo a munici. To samozřejmě vedlo k přerušení vztahů SSSR a Somálska.

Guinea po vyhlášení nezávislosti na Francii v roce 1961 hledala spojenectví se západními mocnostmi jako USA, ale prezident USA Dwight Eisenhower neprojevil zrovna vstřícnost, takže Guinea se obrátila na SSSR. Tyto vztahy se ale otočily o 180° v roce 1963 díky úsilí prezidenta J. F. Kennedyho.

SSSR podporoval v osmdesátých létech Polisario Front v Maroku stejně jako SACP (Jihoafrická komunistická strana).

Samozřejmě SSSR byl aktivní i v Latinské Americe, kdy hlavní jsou Kuba a Chile. Určité vztahy přetrvávaly i s Guatemalou, kde však iniciativu převzaly USA. Moskva podporovala i sandinisty v Nikaragui nebo FMLN v Salvadoru, ale nikdy přímo vojensky, spíše výcvikem, finančně nebo materiálně.

Studená válka byla konfliktem mezi především USA a SSSR ve všech částech světa. Buď se jednalo o přímé konflikty řízené zpovzdálí, nebo poskytování finanční, materiální či jiné pomoci nebo organizaci státních převratů. A zde ani jedna ze stran studené války nemá právo vyčítat něco té druhé, všichni dělali totéž.

 

Zdroj: historyguy.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace