foto: Wikimedia Commons, Public domain/P-47 brazilského letectva
Americký stíhací letoun P-47 Thunderbolt psal leteckou historii. Bylo ho vyrobeno téměř 16 tisíc kusů a používalo jej například i peruánské letectvo.
P-47 byl největším jednomotorovým pístovým stíhacím/stíhacím bombardovacím letounem, jaký byl kdy vyroben. Američanům, potažmo ostatním Spojencům, odvedl zejména během druhé světové války velmi dobré služby. Letoun vycházel z jednomotorového stíhacího stroje P-43 Lancer, který měl sice slabý motor a nedostatek vybavení, ale zároveň velmi silnou konstrukci. Nově vyvíjený letoun navrhl konstruktér Alexandr Kartveli v roce 1940.
Jeho plánem bylo zkonstruovat odolný letoun s dobře pancéřovaným kokpitem. Ten posléze pomohl Thunderboltu získat si pověst jednoho z nejúčinnějších stíhacích bombardérů ve druhé světové válce. Dále Kartveli počítal, že letoun bude osazen novým hvězdicovým 18válcovým motorem Pratt & Whitney R-2800 o výkonu 2 000 koní (1 491,4 kW), který by propůjčoval stroji zvýšený výkon ve velkých výškách. Motor tak v bojové praxi poskytl P-47 výhodu ve výškách především nad 30 000 stop (9 100 metrů).
P-47 Thunderbolt pozoruhodně odolný
A dlužno dodat, že motor se později při ostrém nasazení letounu ukázal být pozoruhodně odolným proti poškození. Využití takového typu motoru nicméně představovalo určité potíže a zároveň konstrukční výzvu, prototyp letounu vzlétl až v červnu 1941. Produkce byla zahájena v březnu 1942, celkem se vyrobilo necelých 16 tisíc kusů později proslaveného letounu. Maximální rychlost Thunderboltu činila 689 km/h ve výšce 9 144 m, dostup 12 810 m a dolet 2 736 km.
Těžká výzbroj P-47 Thunderboltu
Co se týče výzbroje Thunderboltu, požadavek zněl, aby stroj disponoval těžkou a současně účinnou výzbrojí. Do letounu bylo zabudováno 8 kulometů Browning AN/M2 ráže 12,7 mm s kadencí 750–850 ran/min. Dále bychom ve výzbroji stroje našli i 907 kg pum, nebo 8 neřízených raket M8 ráže 110 mm, či 10 neřízených raket HVAR ráže 127 mm. V boji se ukázal Thunderbolt mnohokrát jako rozdílová zbraň. Ačkoliv jej překonávaly německé stroje v malých výškách, byl stejně rychlý jako stíhačky Luftwaffe na stejné úrovni.
P-47 Thunderbolt nejen v Evropě
Thunderbolty sloužily jako doprovod bombardérů dlouhého doletu v Evropě, hrály důležitou roli při invazi Spojenců v Normandii v červnu 1944, největší obojživelné operaci v dějinách, kdy útočily na mosty a nepřátelské letiště a další vybrané cíle, čímž samotné vylodění významně usnadnily. Nadto ještě Thunderbolty efektivně ničily německá obrněná vozidla. Doprovázely bombardéry, protože byly méně obratné a měly těžší hmotnost.
Thundebolty byly ve verzi N, jež měla kvůli doletu větší křídla, nasazeny i na pacifickém bojišti. Ve všech operačních nasazeních využívaly Thunderbolty své neoddiskutovatelné přednosti, zejména vynikající výzbroj, schopnost přežití a dobré pancéřování, což na druhé straně vyžadovalo od nepřátel zvýšené úsilí, aby letoun vůbec dokázali zlikvidovat.
P-47 byl po vítězství nad Japonskem v roce 1945 vyřazen z frontové služby. Pověst kvalitního letounu se šířila daleko za americké hranice, o čemž svědčí i skutečnost, že Thunderbolt používala řada armád. O stroj projevily zájem například Chile, Bolívie, Mexiko, Ekvádor, Peru, Filipíny, Kuba, Turecko či Francie a mnohé další státy pro jeho spolehlivost. Není jistě bez zajímavosti, že peruánské letectvo vyřadilo letoun až v roce 1966.
Autor: Petr Duchoslav
Zdroj:Britannica
Tagy