Pacifický přízrak SBD Dauntless: Pomalejší, o to více smrtící

Pacifický přízrak SBD Dauntless: Pomalejší, o to více smrtící
Autor: US Navy, Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Douglas SBD Dauntless
15 / 05 / 2022, 16:30

Ve druhé světové válce byl důležitou součástí boje proti Japoncům. Střemhlavý bombardér Douglas SBD Dauntless byl sice pomalým strojem, ale v boji se více než osvědčil.

Když přijde řeč na druhoválečné střemhlavé bombardéry, nelze opominout americký stroj Douglas SBD Dauntless. Na pozdějším úspěšném letounu, za jeho ž vývojem stála proslulá společnost Douglas, se začalo pracovat už v polovině 30. let. Jeho první let se uskutečnil v roce 1940 a zařazen do služby byl ve stejném roce. První stroje SBD-1 se vyrobily v roce 1940. Celkem z montážní linky sjelo 57 strojů, které byly zařazeny k jednotkám námořní pěchoty. V roce 1941 pak přišla výroba 87 kusů SBD-2, které putovaly k jednotkám námořnictva, operujících z letadlových lodí.

Stroj, jejíž posádku tvořili dva muži, poháněl jeden hvězdicový motor Wright R-1820-32 nebo -52, maximální rychlost činila 410 km/h. Dauntless byl vyzbrojen dvěma synchronizovanými kulomety Colt-Browning M2 ráže 12,7 mm, umístěnými v kapotě motoru a dvěma nesynchronizovanými kulomety Colt-Browning M2, které byly umístěny na lafetě ovládané střelcem. Kromě kulometů měl k dispozici stroj 1 020 kg pum.

dauntless

                     SBD-5 nad ostrovem Saipan v roce 1944 (Foto: US Navy, Wikimedia Commons)

 

Jak se později ukázalo, letouny řady SBD-1 a SBD-2 byly poměrně pomalé a ve vzduchu zranitelné a také je trápil málo výkonný motor. Proto byla včas zjednána náprava v podobě další varianty nesoucí název SBD-3, u níž byly vylepšeny bezpečnostní prvky, nicméně k výměně motoru za výkonnější jednotku se nepodařilo.

SBD-3 u námořnictva nahradil verzi SBD-2, které napříště měly tvořit součást námořní pěchoty. Celkem se vyrobilo 584 kusů verze SBD-3. Posléze následovaly další řady. Varianta SBD-4 se velmi podobala SBD-3, kdy jediný rozdíl spočíval v tom, že 12voltová elektrická soustava se nahradila 24voltovou. Světlo světa spatřilo 780 kusů této varianty.

                                   

                                                                           Video: YouTube

Nejpočetnější variantou pak byla verze SBD-5, který se začal vyrábět v roce 1943. Celkem se vyrobilo 2 965 kusů a zajímavostí je, že uživatelem SBD-5 se staly kromě USA i jiné státy, například Nový Zéland či Mexiko. Výroba Dauntlessů se uzavírá počátkem léta 1944 variantou SBD-6. Ta sloužila výhradně u amerických jednotek a vyrobilo se ho 450 kusů.

V roce 1944 již dávno neměly být letouny SBD ve výrobě, ale vzhledem k problémům při nasazení jeho nástupce, letounu Curtiss SB2C Helldiver, bylo nutné typ podržet ve výrobě i v době, kdy již výrazně zaostával za nepřátelskými typy. I přesto bojoval až do konce války v Tichomoří. Dauntlessy výraznou měrou zasáhly do pacifické kampaně proti Japoncům. Přestože Dauntlessy nevynikaly svou rychlostí, dokázaly pravidelně citelně zatápět nepříteli a způsobovat citelné ztráty protivníkovi. Zúčastnily se mnoha akcí či bitev, v nichž slavili důležitá vítězství Američané.

V klíčové bitvě o Midway v roce 1942 dokázaly Dauntlessy poslat ke dnu čtyři japonské letadlové lodě a jeden křižník, v bitvě v Korálovém moři potopily letadlovou loď Šohó. Americké letouny pak stačily ještě poškodit letadlovou loď Šókaku. Zde stojí zmínit jméno Stanleyho Vejtasy, legendárního pilota s českými kořeny, který zasedl za knipl Dauntlessu, a jenž zasáhl bombou letadlovu loď Šóhó a přispěl tak k její zkáze. Dauntlessy se zúčastnily operace Torch, vylodění Spojenců v severní Africe v roce 1942.

Výraznou stopu zanechaly Dauntlessy také při bojích o Guadalcanal, kde se ukázaly jako smrtící prostředek v likvidaci japonských lodí. Dauntlessy si například ,,počíhaly" na japonskou letadlovou loď Rjúdžó a potopily ji v srpnu 1942 během bitvy u východních Šalamounů. Dauntlessy se zapojily i do bitvy ve Filipínském moři, ale bylo to jejich poslední bojové nasazení, protože na bojovou scénu nastoupil jiný střemhlavý bombardér Curtiss SB2C Helldiver.

I když ten měl výkonnější motor, byl rychlejší, mnoho pilotů nedalo dopustit na Dauntlessy. Ostatně Helldivery trápily vlastní problémy, především špatné ovládání a také horší stabilita. Střemhlavý bombardér SBD Dauntless se i přes všechny potíže ukázal jako účinná zbraň proti japonské rozpínavosti v Tichomoří během druhé světové války a nesmazatelně se zapsal do vojenské historie.

Zdroj: history.net, Wikipedia

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace