21. dubna 1967, před o málo více než půl stoletím, proběhl patrně poslední šermířský duel, a stalo se tak ve Francii. Vážně míněný šermířský duel, do první krve. Souboj kvůli urážce. Mezi starostou města Marseille a socialistickým poslancem Gastonem Defferrem a gaullistickým poslancem René Ribièrem. Na kordy. Se sekundanty. Jiná doba, jiný kraj, jiný mrav.
"A jestli máte problém se mnou něco řešit, tak pojďte ven! A tam si to můžeme vyřešit." Pověděl nedávno jeden jakýsi český poslanec jinému. Nebylo z toho více než trocha hraného a mediálního mrzení a výmluv, nejen protože v naší době se řeči vedou a skutky utíkají. V různých ctihodných sněmovnách zástupců lidu po světě tu a tam na fyzické násilí dojde. Lije se voda, tahá se za vlasy, strkanice, fackovaná. Je to směšné. Nedůstojné. Trapné. Tím samozřejmě trapnější je k tomu vyzývat od řečnického pultu.
52 let starý francouzský příběh je ovšem jiný. Začíná během vášnivé výměny politických názorů na půdě Národního shromáždění 20. dubna 1967. Socialista Gaston Defferre přerušil řečnícího René Ribièra výkřikem: "Zmlkněte, hlupáku!" O několik okamžiků později, mimo jednací sál, žádá Ribière Defferra o omluvu. Ten odmítá. Následuje žádost o satisfakci. Vyzvaný zvolil kordy.
Setkávají se v přítomnosti sekundantů v kvetoucí zahradě v Neuilly-sur-Seine, košile u krku rozepnuté, rukávy vyhrnuté, s kordem v pravici. Na pokyn sudího kříží své zbraně a po třech výpadech a dvou sečných ranách je duel u konce. Gaullista Ribière, vyzývatel, krvácí ze dvou lehkých zranění na předloktí. Po prvním zásahu si vymínil pokračovat. Po druhém byl souboj ukončen.
Ribière patrně nikdy nešermoval. Jeho protivník již zkušenost s duelem měl. Před dvaceti lety se utkal, ovšem na pistole, s radikálním socialistou Paulem Bastidem; oba soudruzi úspěšně přežili. Policie celou událost v roce 1967 ostentativně ignorovala, a generál de Gaulle ji nesl se značnou nelibostí. Defferre si později přisazoval, že v souboji mířil do protivníkova mezinoží, aby mu pokazil svatební noc - Ribière se nazítří po souboji ženil.
Tak či onak je tento způsob řešení bolístek patrně racionálnější, než když uražený zatěžuje soudy různých stupňů a domáhá se u nich zastání, a ctihodné a studované hlavy posuzují, jestli náhodou není na žalovaném výroku zrnko pravdy, jestli lze například dotyčnému na obálce časopisu říkat Pitomio, a podobně. Násilí, na kterém se oba protagonisté shodnou, a násilí, které má svá pravidla, by možná šetřilo čas i síly mnoha (ne)zúčastněných.
Mimochodem devět let před popsaným soubojem proběhl jiný. V něm se proti sobě postavili tanečník Lifar a markýz de Cuevas. 72letému markýzovi dělal sekundanta jistý Jean-Marie Le Pen. Ve sporu šlo o autorská práva, a přímo pak o políček, který tanečníkovi na veřejnosti uštědřil občan markýz. Lifar byl lehce zraněn a souboj skončil dojatým obětím a slzami v očích obou soupeřů.
Shodou okolností se 21. dubna 1967, v den posledního ostrého duelu, narodil šermíř Petr Nůsek. Choreograf, učitel a poradce dobových šermů a bojů. Mj. zakladatel Akademie rytířských umění, v níž vyučuje historický, filmový a divadelní šerm. Přejeme mu s malým zpožděním vše dobré a úspěchy v projektech, jimž se věnuje.