Panikářské party - zázračná tajná zbraň britské Royal Navy proti německým U-Bootům v Bitvě o Atlantik

Panikářské party - zázračná tajná zbraň britské Royal Navy proti německým U-Bootům v Bitvě o Atlantik
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Když se německá ponorka vynořila, zahájila britská Q loď palbu
29 / 04 / 2019, 10:00

Během 1. světové války čelila Velká Británie poprvé ve své historii hrozbě neomezené ponorkové války ze strany Německa. Aby nad ním nejenom zvítězila, ale aby vůbec přežila, musela tomuto nebezpečí čelit novou, narychlo vytvořenou taktikou a strategií. Mezí ní patřila i dosud málo známá a na první pohled amatérská činnost tzv. „Q- lodí“ – Querry jako pochybnost- a jejich speciálně vycvičených panikářských posádek.

Tyto osádky, které skutečně nezměrným způsobem přispěly k vítězství v Bitvě o Atlantik, měly od jara 1915 jediný úkol: vylákat lstí německou ponorku z vody a pak ji potopit palbou ukrytých lodních děl. Prostě taková korzářina jak za Napoleona (první takováto lest je historicky doložena z roku 1672 a její obětí byla holandská pirátská briga).

Scénář byl pokaždé velmi podobný, ne-li stejný. Za Velké války, i proto, aby ušetřily cenná torpéda na velké lodě, často německé ponorky při spatření menší civilní obchodní lodi vypluli na hladinu, daly rozkaz posádce zastavit, loď prohlédly a pak ji potopily palbou z palubního děla nebo náložemi. Na tom Britové postavili svůj plán, když mnoho těchto „malých necek“ v loděnicích upravili na maskované pomocné protipirátské křižníky; německé ponorky totiž považovali za piráty. Vznikla tak speciální třída lodí, označená písmenem Q, za kterým se skrývaly pod ošuntělým vzhledem civilních obchodních lodí četné umně zamaskované vojenské přestavby, jako třeba namontování šestiliberního děla do kontejneru na palubě, několika dalších pod skrytými střílnami v trupu lodi a nástavbách můstku nebo kulometu Maxim v kymácejícím se kurníku za kapitánským můstkem. Aby se podařilo oblafnout německé ponorkové námořníky, z nichž většina před válkou také sloužila v obchodním loďstvu, museli například Britové své zamaskované rybářské traulery vozit skutečný náklad páchnoucích ryb, aby k sobě přilákaly nezbytný mrak racků, bez kterého by byly nápadní. V roce 1918 byla třeba potopena Q loď Tulip jen proto, že měla podezřele vztyčenou obchodní vlajku. (Později dostali Q lodě i maskované torpédomety nebo na zádi schované vrhače hlubinných bomb)

Q loď v Bitvě o Atlantik

Všechny tyto úpravy by ale neznamenaly nic bez speciálně vycvičených námořníků. Vybraní muži z válečného loďstva byli odesláni sloužit na tyto pro ně špinavé necky, plující schválně ve vodách zamořených ponorkami, kterým se jiné lodě naopak snažily vyhnout, což pochopitelně brali jako degradaci a poněkud sebevražednou misi. Tím spíše, že kromě vojenského chlebíčku, střílení z děl a kulometů ještě donekonečna opakovali divadelní etudu na téma: jak se chovat panikářsky při spatření ponorky. Ani Němci totiž nebyli hloupí a byli velmi opatrní, než se ponorka vynořila odkrytá na hladinu. Kromě toho musely posádky Q lodí pravidelně měnit vzhled svých lodí, aby se paranoidním Němcům „neokoukaly“, což šlo dělat jen v noci, takže se námořníci sloužící na Q lodích moc nevyspali.

Scénář jejich bez přehánění životní role (protože kdyby ji zahráli špatně, Němci by se stačili ponořit a poslali jim jejich vlastní Q –loď ke dnu) byl vypracován do nejmenších detailů. Při spatření ponorky začala část posádky zmateně běhat po palubě, další špinaví námořníci nešikovně stahovali záchranné čluny, do kterých pak jako jedni z posledních nastupovali špinaví zamračení topiči, zatímco z jejich „poškozených“ strojoven unikala pára speciálně a samozřejmě skrytě vedenými trubkami na palubu, radisté hystericky vysílali na frekvencích, o nichž se vědělo, že je Němci monitorují, zmatené zprávy. Dokonalost rekvizit i výkonů amatérských herců v mořské šedi a jejich lest šly až do takových detailů, že mezi evakuovanými námořníky byl vždy nejméně jeden, který v náručí svíral dojemně klec s vycpaným papouškem - lodním maskotem. Několik průserářů dokonce mělo rozkaz převléknout se do ženských šatů, aby hrály roly kapitánových žen v panikářské partě.

psali jsme: Před 101 lety Německo oznámilo obnovení neomezené ponorkové války a hromadně nasadilo smrtonosné U-Booty

A pak najednou, přesně podle plánu a na pokyn zamaskovaných pozorovatelů, když už byla ponorka celá na hladině a otevřel se její kapitánský můstek, se ozvala píšťala, na stěžeň vylétla bílá vlajka britské válečného loďstva (přesně podle pravidel války na moři, které zakazovaly zahájit palbu z neoznačené lodě) a s prásknutím se odkryly střílny lodních děl.  Než Němci stačili zareagovat, byla z kulometů postřílena ta část posádky, která se shromáždila na palubě, včetně jejího kapitána a než v jejich zmatku vydal někdo rozkaz k uzavření průlezu a ponoření, zakously se do slabého trupu ponorky těžké dělostřelecké granáty. Během pár minut bylo po všem a role se obrátily.

Pečlivě maskovaná Q loď

Během 1. světové války bylo touto lstí britské Royal Navy s Q loděmi jistě potopeno 11 německých ponorek a dalších nejméně 60 U- Bootů bylo vážně poškozeno. První úspěch si připsala 23. června 1915 Q loď Taranaki, když po ostřelování německou ponorkou U-40 u skotského pobřeží přivolala vlastní, britskou ponorku C-24 a tato poslala své německé konkurenty ke dnu. Stejný scénář i stejný výsledek zopakoval o měsíc později tamtem Q-lodi Princess Marie José a C-27, kteří zničili německý U –Boot U-23. 20. července 1915 Q-Quicky po vydařené herecké etudě poslal ke dnu dalšího německého piráta, a jen o den později, také na dohled Skotska, Q loď Prince Charles, maskovaná jako malý uhlák, doslova rozstřílela ve vzájemném dělostřeleckém souboji německou U-36. V srpnu 1915 Q loď Baralong, maskovaný jako americká neutrální loď, potopila za 10 minut německou U-27, která v té době ostřelovala škuner Nicosian a dokonce na něm vylodila výsadek. Po potopení ponorky se panikářská posádka Baralongu také vylodila na Nicosianu a po boji Němce zajala. Protože jejich ponorka den předtím potopila civilní parník Arabic s mnoha ženami a dětmi, byli němečtí námořníci okamžitě popraveni.

psali jsme: Incident Laconia: Když se německý kapitán U-bootu snažil zachránit své oběti

Další U-Boot, tentokrát U-27, potopil Baralong o pět týdnů později u Scillských ostrovů. V listopadu 1916 Q loď Penhurst nejprve neúspěšně ostřelovala německou ponorku palbou ze svého kanonu, takže se Němec stačil ponořit. Posádky Q lodi celou noc horečně přestavěla svou loď tak, aby vypadala jako úplně jiná, včetně nových stěžňů. Dřina se vyplatila. Druhý den na ní ta samá ponorka zaútočila znovu, když předtím Němci odrazili útok britského hydroplánu. Ten se zřítil do moře a právě když jeho posádku vytahovali na palubu Penhurstu, byla loď sama napadena dělostřeleckou palbou z vynořivší se ponorky U-19. Ihned šly dolů záchranné čety a nastoupila panikářská četa Penhurstu, ale v nastalém dělostřeleckém souboji ale britští kanonýři složili s úspěchem reparát a poslali německého piráta za 10 minut ke dnu. Za tři měsíce pak Q- Penhurst potopil další ponorku U-37, ačkoliv její dělostřelci museli dlouho čekat trpělivě na zahájení palby, zatímco byla Penhurst sama ostřelována dělem z ponorky. Na Štědrý den 1917 byla ale Penhurst potopena bez varování torpédem (stejně jako mnohé jiné Q –lodě) jehož exploze odkryla falešné maskování palubního děla. Přestože se loď rychle potápěla, zůstali britší dělostřelci u svých kanónů tak dlouho, než mohli v šesti salvách ponorku aspoň poškodit (druhý den byla doražena jinou Q-lodí). V srpnu 1917 potopila Q loď Stonescop německou ponorku U-88 i s celou posádkou, jež velel kapitán Schwieger, který v roce 1915 potopil velký parník Luisitaniu s 1100 muži a ženami na palubě, včetně stovek v té době ještě neutrálních Američanů. V srpnu 1917 Q loď Chagford, ač zasažena hned dvěma torpédy, stačil tak těžce poškodit U-44, že se německá ponorka už nemohla ponořit. O týden později na ni najel britský torpédoborec a taranem ji poslal ke dnu.

Nejúspěšnějším kapitánem Q lodí byl Skot Gordon Cambell, který měl na svém kontě prokazatelně tři německé ponorky, za což obdržel nejvyšší britské vyznamenání, Viktoriin kříž. Svého prvního Huna dostal v březnu 1916, kdy potopil U-68, když jí doslova dorazil hlubinnými bombami. Na počátku roku 1917 potopil další dvě německé ponorky, včetně zkušené U-83 (17.2.1917). Před tímto útokem inkasovala zásah torpédem, ale její posádka se přesto nevzdala a dál se držela svých rolí. Teprve po zničení německého piráta povolal Cambell „panikářskou partu“ rychle zpět na palubu a všichni se pustili horečně do záchranných prací. I když to s lodí v jednu chvíli vypadalo tak špatně, že kapitán nechal vyslat na svou základnu v Quenstownu poslední depeši na rozloučenou: Q-5 se pomalu potápí, uctivě vás zdravíme, sbohem!“, nakonec se loď po fantastickém výkonu a jako zázrakem podařilo odtáhnout do přístavu, ačkoliv její záď byla 2,5 metru pod hladinou! Na konci roku 1917. Kdy už Němci trik s Q loďmi prokoukli a útočili raději skrytě cennými torpédy, než aby se vynořili, byla jeho další loď Dunraven potopena po dlouhém souboji s U- Bootem. Posádka však, až na zabité muže po výbuchu munice, přežila.

Méně štěstí měl další kapitán Q-lodi, který dostal Vikroriin kříž, Novozélanďan Wiliam Sanders. V dubnu 1917 potopil se svým malým škunerem Q- Else německé ponorkové eso kapitána von Spiegela, velícího obrovské ponorce U-93, ačkoliv ta měla mnohem těžší výzbroj, jak jeho Q- loď. Navíc musel dlouho trpělivě snášet těžké německé ostřelování. Zajatý Němec pak prohlásil, že: „Kázeň německého námořnictva je obdivuhodná, ale to, že vaši muži dokázali klidně vydržet naše těžké ostřelování bez odpovědi, je prostě k neuvěření!“ Kapitán Sanders zahynul s celou svou posádkou v srpnu 1917 v souboji s německou ponorkou U-48, kterou ke své smůle stačil jen poškodit. Posledního úspěchu dosáhly Q lodě 9. listopadu 1918, kdy HMS Privet za cenu svého poškození potopila německý U-Boot U-34. Během války bylo postaveno až 366 Q lodí, z nichž asi 60 bylo potopeno. Poslední zachovalý pomocný protiponorkový křižník Q - Saxifrage, který sloužil v královském loďstvu od roku 1918 až do roku 1988, je dnes zakotvený v Královských docích na Temži co by připomínka této málo známé, ale přesto účinné britské zbraně a jejím mužům, kteří ji obsluhovali a dokázali s ní porazit Německo.

 

Autor: Petr Blahuš

Zdroj: Robert Smith: Muži ve válce, Byrwords Blog

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace