Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 101I-185-0137-14A / Grimm, Arthur / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Panzer III (ilustrační obrázek)
Rané verze německých středních tanků Panzer IV byly vyzbrojené krátkohlavňovým 75mm kanónem s nízkou úsťovou rychlostí, a byly určené především k podpoře pěchoty a pro boj proti slabě pancéřovaným cílům. Účinnější protitankové zbraně nesly lehčí tanky Panzer III. Záhy po napadení SSSR se však ukázalo, že proti těžkým ani středním sovětským tankům 37mm nebo 50mm kanóny nepostačují. Nosnost a rozměry Panzer IV byly vhodné pro instalaci účinného protitankového kanónu ráže 75 mm s dlouhou hlavní a od března 1942 přešla jejich výroba na verze osazené právě touto zbraní. Tankové vojsko se nicméně bez krátkého 75mm kanónu nechtělo obejít, a Panzery IV si do jisté míry vyměnily role s Panzery III.
Kanón 7,5 cm KwK 37 L/24 (délka hlavně 24 ráží) byl vyvinutý ve 30. letech a určený především pro vystřelování tříštivo-trhavých granátů proti pěchotě a nepancéřovaným cílům. K vysoké účinnosti zbraně přispívala i kadence 12-15 ran za minutu. Kanón mohl být současně využitý pro nepřímou palbu až na vzdálenost 6200 m (při maximálním náměru v tankové věži 20°), a s ohledem na slabé pancéřování tanků na přelomu 30. a 40. let byl na krátkou vzdálenost s průbojnou municí účinný i proti nim.
Touto zbraní byly vyzbrojeny první verze středních tanků Panzer IV (A až F1) a samohybných útočných děl Sturmgeschütz III (A až E), účastnily se s nimi úspěšně útoku proti Polsku, operací v Norsku a západní Evropě, bleskové války Francií, na Balkáně i v Africe, a také útoku proti Sovětskému svazu. S lehkými nebo slabě obrněnými středními tanky si dokázaly efektivně poradit. Proti lépe chráněným francouzským středním a těžkým tankům nebo britským Matildám II měly pozici obtížnou, ale díky účinné souhře a podpoře ostatních zbraní nebyla nevýhoda zatím dramatická. Zlom přišel od července 1941 na východní frontě, kde se moderní sovětské střední tanky T-34 nebo těžké tanky KV-1 ukázaly být příliš odolnými nejen pro krátké 75mm kanóny, ale i pro relativně účinnější delší 50mm kanóny KwK 39 tanků Panzer III.
V reakci na tuto situaci byly do věží Panzerů IV (od verze F2) a útočných děl (od verze F) v březnu 1942 instalovány kanóny 7,5 cm KwK 40 L/43 (a později ještě delší) L/48, které měly díky výrazně vyšší úsťové rychlosti (750 m/s proti původním 385 m/s) šanci silný pancíř sovětských i modernějších západních tanků probíjet i na velkou vzdálenost. Současně s tím nicméně poklesla účinnost těchto vozidel při přímé podpoře pěchoty v boji proti slabě chráněným cílům.
video: youtube
Rozhodnutím o změně hlavní zbraně Panzerů IV a útočných děl zůstalo nevyužitých 450 již vyrobených krátkých kanónů 7,5 cm KwK 37 L/24. Protože šlo o vyzkoušenou a pro určité podmínky efektivní zbraň, a současně proto, že tanky Panzer III stále v základních ohledech splňovaly nároky na úspěšnou frontovou službu, ale nebyly vhodné pro zabudování silnější protitankové zbraně, byla vyprojektována varianta Panzer III N (Sd Kfz 141/2), v jejíž modifikované věži byl dlouhý 50mm kanón předchozích verzí tohoto tanku nahrazen právě krátkým 75mm kanónem.
Verze N bylo mezi červencem a říjnem 1942 vyrobeno 450 kusů (armáda převzala 447), a dalších 167 vzniklo úpravou objednávky na tanky verze M dokončené ve standardu N mezi únorem a srpnem 1943, a desítky jiných verzí Panzer III byly přezbrojeny u jednotek, a celkem vzniklo podle různých zdrojů 700 až 750 tanků Panzer III N. Od května 1943 byly vybaveny přídavným/představným pancířem (Schürzen, "zástěry") na bocích a na věži. Ty nebyly určené primárně proti kumulativním střelám, ale snižovaly účinnost průbojných střel využívajících kinetickou energii, jimž narušovaly trajektorii letu a poškozovaly hrot. Osvědčily se zejména proti lehkým protitankovým zbraním, jako byly rozšířené sovětské protitankové pušky. Naopak proti britským zbraním PIAT nebo americkým Bazookám podle výsledků spojeneckých testů citelnou výhodu neposkytovaly.
Panzer III N byly úspěšně nasazovány ve spolupráci mj. s těžkými tanky Tiger, které byly díky své hlavní zbrani, 88mm kanónu, schopné ničit obrněná vozidla protivníka na značné vzdálenosti, zatímco Panzer III N se svým krátkým kanónem likvidovaly méně chráněné cíle v na malé vzdálenosti a podporovaly méně pohyblivé Tigery proti pěchotě. Rota těžkých tanků (schwere Panzerkompanie) se v srpnu 1942 skládala ze čtyř čet a měla celkem devět Tigerů a deset tanků Panzer III N. Šlo spíše o znouzectnost; s postupně se zvyšujícím počtem vyrobených Tigerů klesal počet Panzerů III u oddílů těžkých tanků, až zmizely zcela. Byly nasazovány i v sestavě pancéřových pluků; u Kurska bojovalo v červenci 1943 na 150. Výroba tanků Panzer III byla ukončena v srpnu roku 1943. V říjnu 1943 vzniklo přestavbou standardních vozidel také několik prototypů železničního tanku (Schienenkettenfahrzeug) Panzer III N upraveného pro jízdu po kolejích, určeného pro ochranu tratí v zázemí a do sestavy obrněných vlaků.
video: youtube
Zdroj: tanks-encyclopedia.com, germanwarmachine.com, panzernet.net