Autor fotografie: Bruno Braquehais, volné dílo|Popisek: Pařížská komuna
Od 18. března do 28. května existovala v hlavním francouzském městě Pařížská komuna, což byl z marxistického hlediska první pokus o nastolení diktatury proletariátu či socialistického uspořádání společnosti.
Pokud se ohlédneme za historickými pokusy o nastolení socialistické společnosti, nemůžeme nezmínit Pařížskou komunu z roku 1871, radikálně socialistické dočasné zřízení v hlavním městě Francie. Marxističtí historikové pak hodnotili ustavení tohoto přechodného útvaru na území Paříže jako protosocialistické zřízení a první pokus o nastolení diktatury proletariátu.
Vznik Pařížské komuny byl bezprostředním důsledkem prusko-francouzské války, kterou vyhlásil Napoleon III. Prusku v roce 1870. Jenže se unáhlil, protože Prusové porazili francouzskou armádu na hlavu. Sám Napoleon byl v památné bitvě u Sedanu zajat a sesazen.
Francie přišla o Alsasko a Lotrinsko, své klíčové strategické oblasti. Začala propukat značná nespokojenost v celé Francii a samozřejmě také v Paříži, protože tíže války dopadla na ty nejchudší vrstvy, jež se začaly prudce radikalizovat. Pařížské dělnictvo sužované hladem se rozhodlo společně s vybranými členy Národní gardy obsadit Paříž a reorganizovat město na protosocialistických základech.
Začaly vznikat orgány Komuny, 26. března 1871 se do rady Komuny konaly volby, které by legitimizovaly nové zřízení. Program Komuny se orientoval na socializaci společnosti a požadoval zejména dělnickou kontrolu výroby, zavedení nových orgánů moci a odstranění stávajících, sesaditelnost státních úředníků, vyhlášení rovnosti žen, policie a armáda měla být nahrazena Národní gardou. Dále se měly přidělovat opuštěné byty dělnictvům a zavádět jiná opatření.
,,Ústřední" Komuna sice vznikla v Paříži, ale k jejich ustavování docházelo i v dalších městech - například Lyonu, Toulouse či Marseille, představitelé revoluční socialistické vlády si však nedokázaly získat podporu venkova, což bylo možná zásadní. komunardi se snažili rozšířit svou moc i na Versailles, zde však jejich pokus ztroskotal.
Karta se začala obracet a předseda vlády Adolphe Thiers, který se stal později francouzským prezidentem, učinil taková opatření, které měly v důsledku potlačit vládu Pařížské komuny.
Její možnosti obrany byly velmi omezené, skoro mizivé. Paříž se brzy na to ocitla ve dvojím obležení - na její západní straně se připravovaly k útoku vládní síly, na východě stále ještě zůstávali Prusové. Dvouměsíční povstalecká revoluční vláda se tak začala blížit ke svému konci. Do čela jednotek, které byly určeny k likvidaci komuny, se postavil generál Patrice MacMahon. Síly byly značně nevyrovnané, zatímco MacMahon postavil do pole asi 130 000 vojáků, komunardů bylo asi 25 000-30 000.
V květnu 1871 vtrhly MacMahonovy jednotky do Paříže a vypukla pouliční vřava. Komunardi stavěli barikády a zoufale se bránící komunardi sáhli i k pobuřujícím činům, popravovali rukojmí, zabili pařížského arcibiskupa, zapálili část města. Ve dnech 21.-28. května 1871 (tzv. Krvavý týden) se odehrála série masakrů, kterou Paříž nepamatuje. MacMahonovy jednotky utržily ztrátu asi 877 mužů, na straně komunardů to bylo 6 000-30 000, přesné číslo už nikdy nezjistíme. Důležitý byl samozřejmě výsledek nerovného střetu. Pařížská komuna byla i s pomocí Prusů rozprášena 29. května 1871.
První pokus o nastolení socialistického uspořádání společnosti, který však dnešníma očima nabyl vlády lůzy a represe proti těm, kteří nesouhlasili s ustavením Komuny, byl utopen v krvi. Ten další proběhl v Rusku v roce 1917 a tentokrát se podařil, i když stál životy desetimilionů lidí.
Zdroj: newyorker.com