Patos, hrdinství, zrada. Příběh paraskupiny Antimony připomíná antickou tragédii

Patos, hrdinství, zrada. Příběh paraskupiny Antimony připomíná antickou tragédii
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Díky svému tvrdému výcviku byli českoslovenští výsadkáři pro německé smrtícím a obávaným protivníkemgestapo
22 / 10 / 2019, 13:00

Příběh trojice neprávem pozapomenutých výsadkářů zpravodajské skupiny Antimony, která seskočila 24. října 1942 u Rožďalovic, připomíná ze všeho nejvíce antickou tragédii. Nejprve za neuvěřitelně složitých podmínek splnili svůj takřka nesplnitelný úkol, aby pak přišla zrada z jejich vlastních řad - dokonce dvojnásobná. Přesto se odmítli vzdát a dva raději spáchali sebevraždu, než aby Němci po Lidicích a Ležácích vypálili třetí českou obec. Třetí pak dokázal rok tahat za nos nejchytřejší mozky gestapa a zabránil tomu, aby náš odboj utrpěl strašnou porážku, tak jako třeba holandský.

Skupina Antimony seskakovala ve složení velitel nadporučík František Závorka, asi nejlepší radista čs. zahraniční armády, teprve 20letý skaut Lubomír Jasínek a šifrant Stanislav Srazil, za neuvěřitelně obtížných podmínek; možná nejhorších, jaké kdy naši „poslové z nebes“ měli. Země byla sevřená hrůzou po masakrech a hromadných vražděních za heydrichiády (málokdo ví, že se sami Němci během procesu se svými válečnými zločinci v Norimberku v roce 1946 přiznali v případě vyvraždění Lidic a Ležáků k historicky jedinému případu genocidy za celou 2. světovou válku), odboj rozbitý nebo zalezlý hluboko do ilegality a tak jeden z jejich úkolů- najít poslední vůdčí persony protiněmecké resistence - připomínal více než co jiné pověstné hledání jehly v kupce sena.

Velitel Antimony napor. Závorka

Prvním problémem se ukázal samotný výsadek, který uskutečnila česká posádka Halifaxu 138. speciální britské perutě pod velením kapitána Leo Anderleho. Kvůli špatnému počasí palbě flaku je vysadil asi o 30 km od původního plánu, aby pak kvůli zamaskování seskoku bombardoval a rozstřílel letiště Luftwaffe v Pardubicích. Po přistání, při kterém si Srazil obnovil zranění nohy z výcviku, se trojice rychle sešla a zakopala operační materiál a vysílačky (tak dobře, že je ani následná pátrací akce české policie a německého gestapa neobjevily). Jejich první kontaktní adresa ale „vybouchla“, všech šest členů rodiny knihaře Vojtíška bylo během heydrichiády zradou Karla Čurdy popraveno.

To, že je přijal skladník Kulhánek v Nové Pace, byl další malý zázrak: lidé už věděli, že se Němci dokáží mstít i na malých dětech, starcích a ženách. Svědčí to o neuvěřitelné odvaze příslušníků domácího odboje, kteří riskovali mnohem více, jak samotní parašutisté - a přesto do toho ve jménu svobodného Československa šli. Díky nim už za týden po svém vysazení, kdy Londýn vysílal rozhlasem BBC jejich prověřovací heslo, zahájila Antimony ze Studence svou činnost.

                     radista a skaut Jasínek

Pátrání po veliteli paraskupiny Silver A kpt. Bartoše i legendy čs. domácího odboje škpt. Morávkovi bylo sice neúspěšné (jinak to ani nemohlo dopadnout, oba byli v té době už mrtví), ale Antimony se s obrovským štěstím podařilo navázat kontakt se zástupcem centrální odbojové organizace ÚVOD Vladimírem Krajinou. Stalo se tak mimo jiné i díky tomu, že se před Němci skrýval ve stejném regionu. Krajina však už většinu svých zpravodajských možností vyčerpal a navíc se už tehdy dostala Antimony do osidel zrady. Té první.

Ta přišla nečekaně z řad komunistického odboje. Antimony totiž navázala během svého pátrání po zbytcích odboje i na rudou buňku v Čelákovicích. Její vedoucí jim ve snaze získat jejich vysílačky a obrovskou finanční částku, kterou s sebou do vlasti parašutisté přivezli pro odboj totiž lhal, že je spojí s ÚVOD. Vylákal tak na nich podvodem 85000 korun a dvě ze svých spojovacích prostředků, se kterými navíc Jasínek naučil komunistické spojaře pracovat. Je asi zbytečné dodávat, že komunisté nejen že nic ze svých slibů nesplnili, ale ještě v lednu 1943, kdy gestapo jejich buňku rozbilo, ještě Němcům o Antimony rozsáhle vypovídali. Od nich se také Němci dozvěděli o sítí jejich pomocníků na Novopacku. Následoval série zatýkání. Tragédie a druhá zrada byla na dohled.

Statečný šifrant Srazil

Antimony v té době operovala na několika místech a pravidelně měnila z konspiračních důvodů místa svého úkrytu a vysílání kromě Turnovska a Železnobrodska také z Rovenska pod Troskami. Gestapo do oblasti vyslalo jako svého konfidenta bývalého parašutistu Karla Čurdu, který se vydával za ztraceného výsadkáře a svého elitního udavače, bývalého českého policistu J. Nachtmana. Po překonání počáteční nedůvěry se zrádcům podařilo bohužel ve Studenci získat stopu k místu úkrytu velitele Antimony a jeho radisty v domě plavčíka na městské plovárně v Rovensku. Okamžitě uspořádalo obrovskou obkličovací akci, která vypukla 16. ledna 1943.

O významu akce pro gestapo svědčí i to, že komisař Willy Laimer nechal uzavřít celou železniční trať do Turnova, zabavil vlak a s takto speciálně vytvořenou gestapáckou soupravou dojeli do Rovenska. Tehdejší zima byla totiž na sníh a mráz velmi bohatá a po silnicích nebylo prakticky možné se rychle přesunovat (konečně, právě v té době v podobných podmínkách skomíral o 2000 kilometrů dál na východ teutonský sen u Stalingradu). Domek byl obklíčen a německé gestapo vyzvalo oba statečné Čechy, aby se vzdali, jinak celé město Rovensko pod Troskami dopadne jako Lidice. K tomu je prosili i přivlečení zmučení odbojáři (jeden z nich prozradil úkryt parašutistů výměnou za slib daný jak gestapem, tak samotným K. H. Frankem, že jejich spolupracovníkům se nic nestane; sám se pak čestně pokusil o sebevraždu podřezáním žil sklem ze svých brýlí - netřeba snad podotýkat, že Němci samozřejmě žádný slib neplnili).

Na to oba muži vyšli ven a pomalu ve světle reflektorů kráčeli vstříc Němcům. Radista Jasínek si potichu šeptal verše české vlastenecké básně a pak známou Kiplingovu báseň Když. Právě když oba došli ke gestapákům a jejich českým pomahačům, zhroutil se npor. Závorka do sněhu. „Konali jsme jen svou vlasteneckou povinnost. Dali jsme slib a teď ho plníme. Jsme Češi! Nás živé nikdy nedostanete,“ suše konstatoval Němcům do očí teprve 21letý Jasínek. I on měl přitom v sobě v té chvíli už smrtelný jed - než aby padli do zajetí, raději se otrávili svými kyanidovými tabletami, které dostali pro takový případ v Británii. Nepomohl ani okamžitý odvoz k lékaři, násilné vpravení mléka jako antijedu a vypumpování žaludku.

                             Mrtvý Závorka 

S pomocí zrady svého bývalého kamaráda Čurdy byl zároveň v tu dobu zatčen i poslední člen Antimony, šifrant Srazil. Protože ho gestapo chtělo využít při vybudování zrádcovské volavčí sítě a rádiové protihry s Londýnem „Hermelín“, byl sice i on mučen elektrošoky a trháním nehtů, ale nebyl popraven. Souhlasil, ale jen naoko, aby se pokusil varovat Londýn. Za situace, kdy mohl jen šifrovat Němci zfalšované zprávy a to ještě pod přímým dohledem expertů gestapa, se mu ale už v dubnu 1943 podařilo poprvé varovat Londýn, že je klamán tím, že schválně vyslal špatné volací heslo. Zpravodajci v Londýně ale jeho význam ale nepochopili (v té době se ještě takové pojistky ve výcviku nepoužívali) a sami ho ve vysílání zpět na jeho chybu upozornili! Opět byl mučen, ale podařilo se mu nedůvěřivé gestapáky přesvědčit, že se jen spletl.

Už za několik týdnů se mu podařilo vyslat nové varování, ale Londýn opět nepochopil. Nebo pochopit nechtěl - historici se domnívají, že šéf zpravodajců plk. Moravec za situace, kdy žádné jiné spojení s okupovaným domovem neměl, vydával před svými nadřízenými, prezidentem Benešem i Brity radiovou protihru (které jeho odbor sám nevěřil kvůli četným germanismům použitým ve vysílání!) jako úspěšnou. Tím také ale de facto chránil Svozilův život. Ten byl už zcela nešťastný a se sebevražedným úmyslem přes dohled experta na radiové protihry, sudetoněmeckého zrádce Hornischera, doslova nacpal na počátku prosince 1943 do vysílání varování, že vysílá pod nátlakem od března 1943.

                         Mrtvý Jasínek

Němci na to přišli až ex post. Gestapo zuřilo. Obyčejný třiadvacetiletý kluk, vyučený číšník a podařilo se mu tahat jeho největší experty s univerzitním vzděláním skoro rok za nos! Díky jeho lstivosti se nepodařilo splnit prakticky žádný z německých plánů na zničení čs. odboje. Srazil je ve sklepě gestapa (v dnešní budově ministerstva průmyslu) zmučen skoro k smrti, odsouzen k tzv. zvláštnímu zacházení, Sonderbehandlung (což byl krycí název Hitlerova osobního rozkazu přikazující popravy zajatých parašutistů) a převezen do věznice v Terezíně. Skoro rok byl zde držen na samotce a na podzim 1944 byl spolu s ostatními mezitím zajatými československými výsadkáři z Východu i Západu popraven.

Morituri te salutant.

 

Zdroje: Jiří Šolc- Bylo málo mužů, Antonín Tichý - Nás živé nedostanou

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace