Pearl Harbor - 16 trýznivých dní. Námořníci si odečítali svůj čas do jisté smrti v nitru potopené bitevní lodi

Japonský útok na americký přístav Pearl Harbor za sebou nechal 2 402 mrtvých Američanů, 8 poškozených nebo potopených bitevních lodí. Odehrál se zde i děsivý příběh, jehož detaily se dostaly na veřejnost až v 90.letech minulého století.

Zpočátku si všichni mysleli, že jde o kus volného lanoví, který narážel na zničený trup bitevní lodi USS West Virginia.

Bum. Bum.

Pro přeživší na souši to byl jen další hluk uprostřed hrůz a zmatku v Pearl Harboru den po útoku 7. prosince 1941. Jako zvuk hasičských člunů stříkajících vodu na vrak bitevní lodi USS Arizona. Nebo kladiva bušící do převráceného trupu Oklahomy.

Ale chmurnou pravdu si uvědomili příštího rána, za tichého svítání. Někdo byl stále naživu, uvězněný hluboko v přední části trupu potopené bitevní lodi.

Bum. Bum.

Mariňáci, kteří stáli na stráži, si zacpali uši. Nikdo nemohl nic dělat.

Když o šest měsíců později záchranné týmy vyzvedly West Virginii, našly těla tří mužů schoulená ve vzduchotěsném skladišti. Těla Ronalda Endicotta (18 let), Clifforda Oldse (20 let) a Louise "Buddy" Costina (21 let).

Nejstrašidelnějším objevem byl ale kalendář.

Červenou tužkou bylo škrtnuto šestnáct dní. Mladí námořníci si odečítali svůj čas, aniž by věděli, co se stalo s jejich lodí, nebo že je jejich země ve válce.

Desítky let byl jejich příběh vyprávěn tichým tónem mezi přeživšími z bitevní lodi West Virginia. Pro tyto stárnoucí muže se stal symbolem odvahy a vytrvalosti.

Jen málo lidí vědělo celou pravdu. Námořnictvo nikdy rodinám neřeklo, jak dlouho jejich blízcí přežili. A pro jejich bratry a sestry, kteří to nakonec zjistili, byla pravda tak zničující, že ji tajili. I vlastním rodičům.

"Jeho dny jsou sečteny"

Ve dnech po útoku se Jack Frank Miller často přistihl, že se modlí v doku poblíž potopené West Virginie.

Ve výcvikovém táboře potkal Clifforda Oldse. Oba byli z malých prérijních měst v Severní Dakotě. Měli rádi rybaření a motorky, lodě a otevřené moře. Nyní spolu sloužili na stejné bitevní lodi. Večer před útokem popíjeli pivo v taverně v Monkey baru v Pearl City. Vyfotografovala je žena společně s třetím námořníkem. Olds se usmíval, připíjel si na své přátele a v ruce držel camelku.

Miller prostě věděl, že Olds je tam dole stále naživu, pravděpodobně uvězněný v hlubinách zničené lodi a čeká na záchranu. Loď byla zasažena nejméně šesti torpédy a dvěma bombami, hořela 30 hodin a usadila se v bahně na dně přístavu. Její hlavní palubu pokrývala mastná voda.

Vyřízněte díru, abyste někoho dostali ven, a celou loď byste zatopili. Použijte svítilnu a riskujete výbuch. Miller věděl, co to pro jeho přítele znamená. "Jeho dny jsou sečteny," pomyslel si. "Obávám se, že to bude dlouhá smrt."

Vrátil se do Monkey Baru a našel ženu, která je vyfotila. Ta dala Millerovi negativ. Fotografii se vzpomínkou na kamaráda, kterého už nikdy neuvidí, měl desítky let po japonském útoku. Přátelé, zmrazení v čase, v poslední noci míru.

Aberdeen Daily World, noviny rodného města Ronalda Endicotta v okrese Grays Harbor, jej 17. prosince 1941 prohlásily za mrtvého.

„Zemřel za nás“ zněl jeho nekrolog. "Ronald Endicott, mladý námořník z Aberdeenu byl zabit ve válce v Pacifiku. Endicott byl synem pana a paní RB Endicottových z Aberdeenu."

Fotografie zachycovala chlapce s dětským obličejem v námořnickém obleku. Nebylo tam ani slovo o Pearl Harboru, ani slovo o potopené bitevní lodi, ani o hluku, který se toho dne stále ještě ozýval z gigantického trupu americké válečné lodi potopené tisíce mil daleko.

Bum. Bum.

Nikdo nechtěl strážní službu, která by ho dostala na doslech hluku ozývajícího se z West Virginie, zvláště za tichých nocí. Udělali by cokoliv, aby nemuseli slyšet zoufalé, téměř neúnavné volání o pomoc.

Co si teď ti muži dole asi mysleli?

Námořník Dick Fiske si byl jist, že to ví. Stejné věci se mu honily hlavou v den útoku, když stál na navigačním můstku. Rodina. Jeho máma a táta. Co přinese budoucnost. Bůh. A ještě jedna věc. Určitě se na to ptali tisíckrát - slyší nás někdo tam nahoře?

Po měsících vyzvedávání těl z bitevní lodi námořníci vynesli ze skladiště A-111 ostatky tří mužů. Odnesli je v těžkých plátěných pytlích, které byly nahoře pevně staženy.

Stopy ponechané v suchém skladišti naznačovaly děsivý konec. Baterie baterek poházené na podlaze. Byl otevřen průlez pro přívod čerstvé vody. Nouzové příděly byly snědeny.

A kalendář. Stopu vysoký, 14 palců dlouhý. Červené X naškrábané mezi daty 7. prosince do 23. prosince. Zpráva o jeho objevení se rychle rozšířila. Přeživší tomu nemohli uvěřit, zvláště Fiske, když sledoval vynášená těla. "Teď víme, jak dlouho tam vlastně byli," pomyslel si.

Rodinám to ale neřekli.

Harlan Costin, motivovaný smrtí svého bratra, vstoupil do námořnictva v říjnu 1942, když mu bylo 17 let. Byl přidělen na USS Tuscaloosa v jižním Pacifiku, daleko od své rodiny v jižní Indianě. Jeho kamarád sloužil na opravené Westí Virginii ve stejné flotile. Řekl Harlanovi pravdu o jeho bratrovi. Ale Harlan se nedokázal přimět, aby to řekl jejich matce nebo sestře. Všechno, co věděli, bylo od muže z námořnictva, který se objevil u jejich dveří uprostřed noci, několik dní po útoku: "Louis zemřel na své bitevní lodi."

Když záchranáři prohledali jeho skříňku, našli hodinky, které koupil mámě k Vánocům. Byly rozbité a promáčené. Ale námořnictvo je stejně poslalo Effie Costinové. Nechala si hodinky opravit a nosila až do své smrti v prosinci 1985. Bylo jí 92 let.

Louisova sestra Edna Heil se poprvé dozvěděla pravdu o jeho smrti od novinářů v roce 1995. Harlan jí strašné tajemství nikdy neřekl.

Duke Olds se skutečný příběh svého bratra Cliffa dozvěděl od jejich bratrance, námořníka přiděleného do loděnic v Bremertonu, kde se opravovala West Virginia. Řekl to svému druhému bratrovi a dvěma sestrám. Ale ne svým rodičům. Bylo by toho na ně moc, hlavně na tátu. On a Cliff si byli blízcí. Rodiče Cliffa se nikdy strašnou pravdu o svém synovi, zavřeném dlouhých 16 dní v temném trupu potopené bitevní lodi, nedozvěděli.

Ronald Endicott a Buddy Costin jsou pohřbeni na hřbitově National Memorial Cemetery of the Pacific v kráteru Punchbowl v Honolulu. Tělo Cliffa Oldse bylo vráceno do jeho rodného města a pohřbeno na městském hřbitově.

Na jejich náhrobcích stojí datum smrti 7. prosince 1941.

Zdroj: The Seattle Times, usswestwirginia.com

Tagy