Pedant a diletant, který se neuměl ani zastřelit - kapitán slavných výsadkářů dožil v pečovatelském domě

Pedant a diletant, který se neuměl ani zastřelit - kapitán slavných výsadkářů dožil v pečovatelském domě
Autor: CC BY-SA 4.0|Popisek: Easy Company na konci války
26 / 02 / 2021, 10:00

Je to bezmála dvacet let, kdy byl poprvé uveden úspěšný seriál HBO "Band of Brothers", Bratrstvo neohrožených, který v deseti epizodách provedl diváky přípravou a nasazením "Easy Company", tedy roty E 2. praporu 506. výsadkového pěšího pluku 101. výsadkové divize americké armády za druhé světové války. Velitelem roty byl během výcviku v táboře Toccoa v Georgii poručík a později kapitán Herbert Sobel, kterého v seriálu ztvárnil populární David Schimmer. Scénář seriálu stojí na knize vycházející ze vzpomínek a přímých výpovědí vojáků a nezdá se přehánět ani pokud jde o vykreslení charakterových vlastností prvního velitele proslulé jednotky.

V táboře Toccoa byl v roce 1942 ustaven celý 506. pluk jako experimentální výsadkový pluk, jehož příslušníci začali být cvičeni k výsadku z letounů C-47 nad nepřátelským územím. Od 10. června 1943 pak byl součástí 101. výsadkové divize, v jejímž rámci prošel tažením západní Evropou od operace Overlord v červnu 1944 přes neúspěšnou operaci Market Garden, slavnou bitvu v Ardenách až po finále, kdy právě jeho příslušníci mohli oslavit konec války v Hitlerově Orlím hnízdě v Bavorsku.

Příprava na ostré nasazení byla ale pro příslušníky roty E poněkud náročnější, než jakou prožívali vojáci u ostatních jednotek pluku. V jejím čele totiž stál ambiciózní Herbert Sobel.

Mnoho povolaných, málo vyvolených, praví Písmo. Přitom Sobel měl dobré předpoklady vyniknout, a to dost možná vedlo k jeho velkému pádu. Narodil se v roce 1912 v Chicagu, absolvoval střední vojenskou školu v Indianě. Krátce se živil prodejem oblečení, a na Univerzitě Illinois vystudoval architekturu. Do armády a k nově formovaným výsadkářům se zapsal 7. března 1941. S ohledem na vzdělaní byl zařazen jako podporučík, a s vyšší hodností dostal také velení roty E 2. praporu 506. pluku. V očích nadřízených se prokázal být schopným a důsledným instruktorem, a přišlo povýšení na kapitána.

Vojáci jej vnímali jinak. Sobel se ukázal být záludným pedantem recitujícím paragrafy řádů při sebemenším prohřešku a trestajícím každé provinění. Nelze mu upřít, a při pozdější obhajobě jeho role v čele roty to zazní, že svým důrazem především na fyzickou přípravu včetně proslulých běhů na vrh hory Currahee ("tři míle nahoru, tři míle dolů") svým vojákům podle proslulého Suvorovova hesla těžko na cvičišti, lehko na bojišti ve finále prospěl. Problémy měl jeho přístup dva: jednak to s přísností nelidsky přeháněl a nedokázal si s mužstvem, ale ani podřízenými důstojníky a poddůstojníky vybudovat korektní vztah. A jednak to, co mu poněkud přebývalo z hlediska důrazu na mechanické a drilem získané schopnosti, to mu chybělo v oblasti, která od velitele vyžaduje iniciativu, přehled, předvídavost, taktické myšlení a rozhodnost.

Historie zná řadu příkladů velice schopných instruktorů se skvělými výsledky, kteří ovšem, když pak přijde na reálné nasazení v ostrých podmínkách válčiště, zůstanou daleko za očekáváním. Není to nic překvapivého. Dobře připravit útvar k nasazení, a dobře jej v takovém nasazení pak vést jsou dva sice velmi související, přesto odlišné úkoly. Sobelova nedostatečnost se naplno projevila až v Anglii, kde jednotka očekávající den D, procházela taktickým výcvikem. Naneštěstí pro Sobela, ale naštěstí pro rotu E, zafungoval také kontrast v přístupu a schopnostech ostatních důstojníků, především poručíka Winterse.

Winters se zanedlouho dostal se žárlivým Sobelem do formálního sporu. Kapitán, zřejmě aby Winterse ponížil a vykázal mu místo, podal na podřízeného nesmyslnou žalobu a hrozil mu vojenským soudem za marginální porušení předpisů. Očekával, že Winters se zalekne, přijme menší trest, a Sobel odejde ze střetu jako vítěz. Poručík žádal projednání věci před soudem. Zjevná nesmyslnost celé situace vedla až k nevídané vzpouře poddůstojníků roty, kteří písemně odmítli pod Sobelem dále sloužit. Plukovník Sink věc vyřešil obratně a doporučil Sobela jako nejlepšího k přeložení na místo velitele parašutistické školy v Chilton Foliat. Rota E se zbavila nenáviděného velitele, a pod velením schopných důstojníků, mezi nimi později i Richarda Winterse, prošla nasazením více než se ctí. Zopakujme, že svůj podíl na jejím úspěchu nezpochybnitelně měl i kapitán Sobel, a to nejen tím, že bezděčně přispěl k mimořádnému vzájemnému semknutí příslušníků roty.

Pouze podle seriálu bychom mohli mít dojem, že tím válka pro Sobela de facto skončila. Ve skutečnosti se s plukem účastnil dne D a v rámci štábní roty svého pluku do Normandie seskočil, a účastnil se i dalších bojů. Nicméně 8. března 1945 byl skutečně jmenován důstojníkem pro logistiku, a v této roli jej zastihla slavná scéna seriálu, kde mu nyní již major Winters vysvětluje, že v armádě zdravíme hodnosti, nikoli muže, a Sobel musí bývalému podřízenému salutovat.

video: youtube

Po válce byl Sobel se ctí propuštěn ze služby, do níž se nakrátko vrátil během války v Koreji, a ozbrojené síly pak definitivně opustil jako podplukovník Národní gardy. Kromě medailí za účast na taženích druhé světové války byl vyznamenán také Bronzovou hvězdou. Oženil se, měl tři děti.

V roce 1970 se pokusil o sebevraždu. Důvody nejsou známé, ale pokus lze přisoudit důsledkům válečného stresu a snad výčitkám či lítosti nad neuspokojenými ambicemi. Sobel se střelil do spánku. Projektil prošel za očima, poničil mu zrakové nervy a vyšel druhým spánkem ven. Sobel přežil, ale oslepl. Dožil pak ve Waukeganu v Illinois, kde zemřel v pečovatelském domě na podvýživu 30. září 1987. Pochován byl bez obřadu. Na jeho obhajobu po publikaci knihy Band of Brothers i po zhlédnutí seriálu promluvili jeho blízcí, mezi nimi syn, a také bratr, který ho označil za skvělého člověka se smyslem pro humor. I Sobelova syna Michaela způsob, jakým byl jeho otec vypodobněn, překvapil. V roce 2002 se měl účastnit setkání veteránů Easy Company a jeden z nich mu měl se slzami v očích říci, že jestliže válku přežil, tedy díky práci odvedené kapitánem Sobelem. Jiní na svého prvního velitele ovšem vzpomínají příkře jako na pedanta a diletanta.

Zdroj: findagrave.com, americanheritage.com, marcusbrotherton.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace