Percival Ross-Frames Burton: Odvážně taranoval Messerschmitt, Viktoriin kříž zbyl na někoho jiného

Percival Ross-Frames Burton: Odvážně taranoval Messerschmitt, Viktoriin kříž zbyl na někoho jiného
Autor fotografie: National Museum of the U.S. Navy, Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Me 110
28 / 04 / 2022, 10:00

F/O Percival Ross-Frames „Percyˮ Burton je velmi málo známým pilotem 249. Squadrony. Jeho vyznamenání dosud naprosto nesmyslně spočívá pouze ve zmínce v rozkaze (Mention in Despatches), byť ve skutečnosti by měl být jednoznačně držitelem Viktoriina kříže. Přísahu osobní věrnosti králi Jiřímu VI. splnil do posledního písmene. Jeho poslední let proběhl 27. září 1940 v době slavné letecké bitvy o Británii.

Ráno v 08.50 šla squadrona do vzduchu s rozkazem nejdříve kroužit nad Wickfordem a poté mezi Dungeness a Maidstone, evidentně s cílem počkat si na přibližujícího nepřítele, jehož záměry byly známy předem. Nad Redhill byla spatřena skupina 20 Me 110 v Luftberyho kruhu, který měl spíše útočný než obranný charakter. Nad nimi se pohybovaly i nějaké ty stodevítky, ale do boje údajně nezasáhly. Jednotka provedla útok shora a ze slunce. Nárokovala si 8 jistě a 5 pravděpodobně zničených stodesítek.

Nepřátelskou formaci vedl velitel V.(Z)/Lehrgeschwader 1 Gruppenkommandeur Horst Liensberger, který se stal Burtonovým terčem. Pronásledován byl po 40 mil. Kolega Liensbergera zaznamenal po rádiu následující poslední zprávu: „Oba motory zasaženy...zkouším zatočit..., není to možné... Pokusím se přistátˮ a pak už nic. Burton prostě prostřílel jeho Bf 110C-2, W. Nr. 3560, L1+XB jako řešeto.

Nebyl ovšem sám, kdo dobře střílel. Radista/střelec Uffz. Albert Kopge, který seděl za velitelem, jej patrně musel zasáhnout, protože, když bylo jeho tělo nalezeno v příkopu mimo letadlo farmářským pomocníkem Davidem Cottingtonem, měl množství průstřelů. Těsně před smrtí vrazil se svým Hurricanem Mk.I V6683/GN-H do Messerschmittu a v 09.50 se otřel o dub mezi Mill Road a Station Road v Hailshamu. Podle výpovědí členů Observer Corps se dostal nad něj a následně mu shora usekl ocas. Tělo nebohého pilota bylo odvezeno do márnice na South Road a nakonec pohřbeno na hřbitově St Andrew v Tangmere, parcela E, řada 1, hrob č. 480.

Není vůbec možné pochybovat o tom, že jeho heroický boj a smrt by zasloužila nejvyšší ocenění. Bohužel, nadřízení důstojníci měli jiné představy a rozhodnuto bylo, že Viktoriin kříž dostane Nicolson a na mrtvého Burtona zbyde jen zmínka v rozkaze. Jeho téměř jmenovec F/Lt Robert Alexander „Butchˮ Barton, který vedl B Flight, měl více štěstí. Ten si nárokoval zničený Me 110, protože jeho cíl údajně viděl P/O Albert Gerald Lewis (V6617, modrý 2) dopadnout v oblasti Redhill. Bartonův Hurricane Mk.I V6729 nedopadl o moc lépe a prostřílený byl nucen nouzově přistát v Gatwicku.

249. Squadrona měla ještě dvě lehké ztráty. P/O Hugh John Sherard Beazley byl zraněn kulkou do chodidla, která se zasekla v nártu. Leteckou botu měl plnou krve a chodidlo imobilizované. I když se vrátil do North Weald, byl okamžitě postaven mimo službu a odeslán do Epping Hospital. Zpět se vrátil až v březnu 1941. Jeho Hurricane Mk.I V6559 se však znovu objevil v záznamech již příštího dne. Sgt George Charles Calder „Tichˮ Palliser (červený 3) nebyl nezraněn, když jeho ocasní plochu zasáhl 20mm granát. Ještě předtím úspěšně napadl Me 110, který viděl dopadnout do moře 4-6 mil od pobřeží jižně od Redhill. Sice chybně tvrdil, že jej trefil zadní střelec, ale to bylo běžné. Škody na V6614 musely být jen lehké, protože letoun se objevil znovu ve 14.50 s P/O Williamem Henry „Billˮ Millingtonem za kniplem.

Útoku na Me 110 se účastnila beze ztrát i 46. Squadrona, která nárokovala 4-1-1, 17. Squadrona s 5 zničenými jistě a dvěma pravděpodobně, 213. Squadrona 2-0-1 Me 110, 1. RCAF 4-0-1 Me 110, 501. Squadrona 2 Me 110 jistě, 605. Squadrona 3-1-1. Ovšem ani to není vše, protože 3-2-1 Me 110 si nárokovala ještě 66. Squadrona Spitfirů a jeden pravděpodobně i 92. Squadrona. Reálný počet německých ztrát byl 7, z toho jeden za spolupráce s protiletadlovými děly letiště v Gatwicku.     

 

Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik

Tagy článku