Masakr v Chenogne - Američané oplatili zločin zločinem

Masakr v Chenogne - Američané oplatili zločin zločinem
31 / 12 / 2019, 16:30

1. ledna 1945 se během bitvy v Ardenách zřejmě v odpovědi na masakr amerických zajatců v Malmedy dopustili podobného válečného zločinu také vojáci americké 11. obrněné divize 3. armády generála Pattona. Podle očitých svědectví bylo zavražděno 50-80 německých zajatců, kteří se vzdali po vyčerpávajícím boji o belgickou vesnici Chenogne. Pravděpodobně v důsledku rozkazu nebrat zajatce, zejména z řad Waffen-SS a parašutistů. Generál Patton má ve svém deníku zápis: "...zavraždili asi 50 Němců. Doufám, že to dokážeme zakrýt." Zavraždili je kulomety. Případ z Chenogne je výjimečný rozsahem, nikoli okolnostmi. Zajatci z řad SS se stávali obětí odvety i u jiných amerických jednotek.

Během posledního vážného Hitlerova pokusu změnit vývoj války na západní frontě, bitvy v Ardenách (16. prosince 1944 - 25. ledna 1945), se jednotky Kampfgruppe Peiper, útočného hrotu 1. pancéřové divize SS a 6. pancéřové armády, dopustily masakru na amerických válečných zajatcích. Na křižovatce v Baugnez poblíž valonského města Malmedy 17. prosince 1944 jich bez soudu a proti všem pravidlům civilizovaně vedené války zavraždily 84, přičemž tato vražda nebyla během operace první ani ojedinělou, jen hromadně největší.

Šlo o příslušníky 285. polního dělostřeleckého pozorovacího praporu, jejichž konvoj byl na křižovatce zastaven palbou Peiperových jednotek. Američané neměli šanci obrněné skupině vzdorovat a vzdali se. Němci k nim přidali zajatce z předešlých akcí, shromáždili je a postříleli kulomety. Ze skupiny přežilo 43 vojáků, kterým se podařilo utéci a schovat mj. u obyvatel nebo hrát mrtvé. První z nich se dostali zpět k vlastním ještě toho dne. Zpráva o masakru se mezi Američany rychle rozšířila. Na nižších stupních velení byly vydány rozkazy nebrat zajatce, a specificky zajatce z řad SS a parašutistů. Nebrat zajatce je jedna věc, vzít zajatce a postřílet je, je nezpochybnitelný válečný zločin. A i takový může mít své racionální opodstatnění (nikoli omluvu). V příběhu z Chenogne však jde čistě o iracionální odvetu.

Po tvrdém boji o vesnici Chenogne, kde se vojáci 11. obrněné divize utkali s Němci dům od domu, došlo 1. ledna 1945 k největší z odplat za Malmedy. Popsal ji štábní seržant (rotný) John W. Fague od roty B 21. obrněného pěšího praporu:

"Někteří z chlapců seřadili několik zajatců. Věděl jsem, že se je chystají zastřelit, a z té věci mi bylo na nic. Schoval jsem se za jedním z našich tanků, aby mě neviděli a nepožádali o pomoc s tou řezničinou. Naštěstí se jeden z našich rozhodl nepostřílet je v otevřeném poli, kde by Němci skrytí v lesích to zvěrstvo viděli. Vzali zajatce zpátky na kopec, aby je tam zavraždili spolu se zbytkem zajatců, které jsme vzali toho rána. (...) Naši chlapci seřadili německé zajatce po obou stranách silnice. V každé skupině muselo být 25 až 30 německých chlapců. Kulomety byly připraveny. Tito chlapci byli určeni k zavraždění kulomety. Dopouštěli jsme se stejných zločinů, z jakých nyní viníme Japončíky a Němce. Hrozivý význam toho, co se dělo, mi tehdy ještě nebyl jasný. Po ranním zabíjení a zmatcích mě myšlenka zabití několika skopčáků navíc netížila. Nechtěl jsem se toho účastnit. Mou hlavní obavou bylo, že to Němci ukrytí v lesích uvidí, a nám se v případě zajetí dostane stejného zacházení."

Zavraždění "chlapci" byli od Führerbegleitbrigade 3. divize pancéřových granátníků Wehrmachtu. Ta se poté s Američany utkala ještě u Remagenu a kapitulovala v ruhrské kapse v dubnu 1945. Jednotky americké 11. obrněné divize 5. května 1945 osvobodily koncentrační tábor Mauthausen. Divize bude rozpuštěna 31. srpna.

Nikdo z Američanů nebyl za masakr v Chenogne potrestán. Generál Patton vyjádřil naději, že se zločin podaří zakrýt. Generál Eisenhower nařídil vyšetřování, ale 11. divize již byla rozpuštěna a nikdo z jejích řad nebyl ochotný spolupracovat. Naopak v procesu vedeném s esesáky v důsledku masakru v Malmedách padlo 43 rozsudků smrti (včetně Peipera), 22 doživotních žalářů, 2 dvacetileté tresty, 1 patnáctiletý a 5 desetiletých. Vae victis.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace