Smlouva Japonce od války neodradila - odnesla ji však americká "podměrečná" letadlová loď

Smlouva Japonce od války neodradila - odnesla ji však americká &quote;podměrečná&quote; letadlová loď
Autor: wikipedia, public domain|Popisek: CV-7 Wasp, květen 1942
27 / 06 / 2020, 17:00

Americké námořnictvo patřilo k těm, jež nepodcenily možnosti sílícího námořního letectva, a budovaly svou flotilu letadlových lodí. Prvními byly USS Langley jako experimentální, a USS Lexington a USS Saratoga, lodě, které měly původně být dokončeny jako bitevní křižníky, ale staly se plnohodnotnými těžkými letadlovými loděmi. Následovaly tři vynikající jednotky třídy Yorktown. A v září 1935 pak byla objednána stavba sedmé lodi, USS Wasp. Konstruktéři se museli vypořádat s množstvím omezení: Spojeným státům totiž nezbývala Washingtonskou námořní dohodou určená tonáž. Omezení, jež měla odradit potenciální protivníky od agrese, v důsledku nepřímo zapříčinily zánik lodi. Kompromisů bylo příliš mnoho.

Washingtonská námořní dohoda z roku 1922 jednak limitovala celkovou tonáž válečných lodí, limitovala celkovou tonáž pro jednotlivé kategorie, dále omezovala maximální výtlak jednotek, a zároveň určovala vzájemný poměr sil mezi britským, americkým, japonským, italským a francouzským námořnictvem, a to v poměru 5:5:3:1,75:1,75. Celková tonáž amerického námořnictva byla určena na 525 tisíc tun (takového dnes dosahuje pět jaderných letadlových lodí třídy Nimitz), z toho bylo určeno 135 tisíc tun pro letadlové lodě (Japonsku bylo dovoleno 81 tisíc tun). Maximální výtlak letadlové lodi nesměl překročit 27 tisíc tun, a z toho existovala výjimka pro lodě, jež měly být původně dokončené jako bitevní lodě nebo bitevní křižníky, a jejichž standardní výtlak směl dosáhnout 33 tisíc tun.

První letadlová loď, Langley, nebyla určena pro bojové nasazení, a do limitu nebyla započítána. Lexington i Saratoga byly ve skutečnosti po svém dokončení o 2-3 tisíce tun těžší, než limit umožňoval, a oficiální výmluvou bylo, že jde o hmotnost protiletadlových a protiponorkových prostředků, jejichž instalaci smlouva předpokládala a umožňovala. Výsledkem nicméně bylo, že z limitu obě obrovské lodě ukrojily "jen" 66 tisíc tun, a zbývalo 69 tisíc tun standardního výtlaku pro modernější jednotky, a spolu s tím vyvstala otázka, zda jej naplnit pěti jednotkami o výtlaku 14 tisíc tun, čtyřmi o 17 tisících tunách, třemi jednotkami po 23 tisících tunách, nebo raději jen dvěma o výtlaku maximálně povolených 27 tisíc tun, který sliboval nejlepší odolnost, prostornost a celkově využitelnost plavidla. Byla objednána první americká od počátku jako letadlová projektovaná loď, USS Ranger, o standardním výtlaku 14800 tun, a také první dvě lodě později slavné třídy, Yorktown a Enterprise, jejichž standardní výtlak bude 20100 tun. Zbývalo 14 tisíc tun, které budou naplněny projektem CV-7 Wasp, na níž se v řadě ohledech úspory projeví velmi negativně. Ranger na tom byl podobně, ale na rozdíl od Waspu nebyl intenzivně nasazen do rozhodujících operací v Tichomoří.

Po krachu dalších mezinárodních jednání a japonském odstoupení od omezovacích dohod od nich nevyhnutelně odstoupily v roce 1937 všechny strany. Díky tomu byla také v roce 1939 zahájena stavba třetí jednotky třídy Yorktown - CV-8 Hornet, a především navazující úspěšné třídy Essex, která se stala jedním z klíčových prostředků pro vítězství v Pacifiku. Na projekt Waspu, jehož kýl byl založen 1. dubna 1936, to již ovšem nemělo vliv.

Při standardním výtlaku 14900 tun byla loď dlouhá 226 metrů, tedy jen o asi 20 metrů kratší než třída Yorktown, kterou také na první pohled připomíná. Měla podobnou protiletadlovou výzbroj tvořenou osmi 127mm kanóny doplněnými lehkými automatickými zbraněmi. A do hangárů se vešel plně srovnatelný počet letounů. Dosahovala skvělé rychlosti, jen o málo nižší než lodě třídy Yorktown, a až potud bychom mohli říci, že to byla skvěle zvládnutá konstrukce, která v rámci daného limitu překonala možná očekávání. Její parametry ovšem měly svou cenu.

Tou cenou bylo výrazně slabší vertikální i horizontální pancéřování, a to i na životně důležitých částech lodi. Postrádala jakoukoli protitorpédovou ochranu, a stala se také poslední velkou americkou válečnou lodí s příčně strukturovaným trupem. To vše přispělo k její nízké odolnosti, a její jedinou ochranou tak bylo vyhnout se manévrováním a díky rychlosti zásahu. A kromě toho, a na to se přišlo bohužel až v okamžiku zasažení lodi třemi torpédy japonské ponorky I-19, měla hrubé nedostatky v systému protipožární ochrany a hašení. V důsledku toho se pak hasící čety potýkaly s nízkým tlakem vody a výpadky, které přispěly k tomu, že zásahy, které by na jiné lodi patrně nebyly fatální, zapříčinily zničující a neřešitelné požáry.

video: youtube

Stalo se to 15. září 1942 jihovýchodně od ostrova San Cristobal, přičemž z 2247 členů posádky Waspu bylo při útoku ponorky a během pětihodinového boje s plameny 193 zabito a 366 zraněno. V bezvýchodné situaci byl vydán rozkaz k opuštění lodi a Wasp byl potopen dalšími třemi torpédy vypálenými torpédoborcem Lansdowne. Potopení Waspu, zanedlouho také Hornetu, a poškození Saratogy, znamenalo začátek kritického období v bitvě o Guadalcanal, kterého nepřítel nedokázal využít kromě nerozhodnosti snad jen díky již v této fázi se projevujícímu nedostatku paliva pro své těžké hladinové lodě. Američané byli dokonce nuceni vypůjčit si letadlovou loď od Britů - HMS Victorious operovala v sestavě amerického operačního svazu jako "USS Robin" od března do července 1943.

Vrak letadlové lodi Wasp byl objeven loni v lednu:

Zdroj: The National Interst, wikipedia.org

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace