Pluk mlátiček z Údolí dutých hlav – jedna, nikoli jediná vstupní brána do SNB

Pluk mlátiček z Údolí dutých hlav – jedna, nikoli jediná vstupní brána do SNB
Autor: pametnaroda.cz|Popisek: Zatýkání ve Vodičkově ulici během Palachova týdne 19. ledna 1989
09 / 12 / 2020, 10:00

Na dalšího z politických činitelů naší země vyplulo na povrch, že v mládí sloužil u Pohotovostního pluku Veřejné bezpečnosti. Že byl v určité fázi svého života „mlátičkou z Údolí dutých hlav“ – nadprůměrně uvědomělým občanem socialistického Československa, připraveným zasahovat v „boji za vítězství míru a komunismu“ své vzpurnější spoluobčany pendrekem. A jak je v případě těchto osobností obvyklé, snaží se kritice bránit nepravdivým tvrzením o tom, že každý, kdo chtěl tehdy sloužit u „policie“, musel tímto útvarem projít. SNB nebyla policie. A Pohotovostní pluk VB si své příslušníky vybíral. Zdaleka ne každý „esenbák“ tímto útvarem prošel, natož projít musel.

Pohotovostní pluk VB vznikl na přelomu let 1969 a 1970 v reakci na protirežimní demonstrace roku 1969. Od počátku plnil tři hlavní funkce: 1) vytvářet stálou pohotovost příslušníků a technických prostředků ke zvládnutí mimořádných událostí, demonstrací a porušování veřejného pořádku velkými skupinami lidí; 2) posilovat výkon bezpečnostní služby VB ve velkých městech při velkých soustředěních obyvatelstva; 3) plnit funkci odborné nástupní školy pro příslušníky zařazené u PP VB.

PPVB si své frekventanty vybíral. Kromě dalšího zde platil požadavek tělesné výšky minimálně 170 cm. Po nástupu následovalo pět měsíců náhradní vojenské služby u útvaru vojsk ministerstva vnitra, a následoval služební poměr u SNB. Služba u PPVB se započítávala do doby základní vojenské služby. Frekventnanti s maturitou byli vyřazováni po 19 měsících, ti se základním vzděláním po 23 měsících.

Po vyřazení z PPVB pokračovala většina službou u Veřejné bezpečnosti. Ale k SNB se nechodilo jen prostřednictvím pluku mlátiček. Byl jednou z možností, ale zdaleka ne jedinou. V době existence pluku (1970-1990) jím prošlo přes 13 tisíc příslušníků – ale celkový počet příslušníků SNB byl v uvedeném období násobně vyšší – jen k 31. prosinci 1988 jich v podřízení federálního, českého a slovenského MV sloužilo 57371 – PP VB měl ve stejné době na 1200 členů. Ke sboru nastupovali příslušníci Pohraniční stráže, která byla z hlediska kádrových prověrek z povahy své služby velmi přísná, ale také samozřejmě občané, kteří měli vojenskou službu už za sebou, a kteří podstupovali školení trvající až dva roky mimo rámec PPVB, a takových bylo zdaleka nejvíce.

Zajímavým může být srovnání textu přísahy vojáka ČSLA a příslušníka sboru SNB.

Občan ČSSR splňující zákonem stanovené podmínky neměl na výběr a byl odveden a následně nastoupil na nějaký čas základní vojenskou službu. Jako v každé konskripcí doplňované armádě mu byl předložen text přísahy - odmítnout takovou přísahu znamenalo odmítnout povinnou vojenskou službu, a s tím jsou vždy spojené sankce. Nadto hovoří ona přísaha o obraně socialismu. A o vítězství, jež je pochopitelně myšleno jako vítězství vojenské, vítězství ve válce, spravedlivé a obranné válce:

"Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa.

Slibuji, že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat vojenské tajemství.

Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, svěřené mi pracujícím lidem a připravovat se na boj, abych mohl na rozkaz prezidenta a vlády Československé socialistické republiky co nejlépe bránit svou vlast a její socialistický řád proti každému nepříteli.

Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistických zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství.

Tak přísahám!"

Naproti tomu stojí přísaha soudruhů příslušníků SNB. K SNB nebyli občané odváděni, tam se sloužilo dobrovolně, a po přísném kádrovém prověření. Tuhle přísahu nikdo skládat nemusel. Její složení bylo dobrovolné, spojené s dobrovolnou službou, jejímž smyslem byl "boj za vítězství míru a komunismu." Nikoli v zákopech či věžích tanků, ale, v případě PP VB, s pendrekem v ruce, proti nepřátelům socialistického zřízení:

"Já, příslušník Sboru národní bezpečnosti, slavnostně přísahám věrnost své socialistické vlasti - Československé socialistické republice, dělnické třídě a všemu pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa.

Slibuji, že budu čestným, statečným a ukázněným příslušníkem Sboru národní bezpečnosti, že budu neochvějně bránit socialistické společenské a státní zřízení, zákonná práva občanů a veřejný pořádek.

Budu zdokonalovat svou politickou připravenost na základě marxismu-leninismu, úroveň svého všeobecného i odborného vzdělání a dbát o svou bezúhonnost. Přísně budu střežit státní a služební tajemství.

Budu vždy rozhodně bojovat proti nepřátelům své socialistické vlasti, nepřátelům Svazu sovětských socialistických republik a ostatních spojeneckých socialistických zemí. Budu střežit přátelství a upevňovat spolupráci s lidem Svazu sovětských socialistických republik a ostatních spojeneckých zemí a bojový svazek s jejich ozbrojenými bezpečnostními sbory.

Vynaložím všechny své síly a schopnosti a jsem připraven nasadit i život v boji za zájmy Československé socialistické republiky a při plnění jejích internacionálních závazků, v boji za vítězství míru a komunismu.

Tak přísahám!"

Vyčítat někomu přísahu, kterou složil ze zákonem mu uložené povinnosti, dost dobře nelze. Přísaha příslušníka SNB je ovšem jinou písní. A ambice sloužit u SNB a vybrat si k tomu jako vstupní bránu vojska ministerstva vnitra a PP VB, to chtělo opravdu značnou uvědomělost, k níž byl mladý budoucí esenbák veden v kádrově prověřené a politicky spolehlivé rodině.

O vstup do PP VB se podávala žádost, v níž se uchazeč zavazoval po vyřazení sloužit u SNB po dobu tří let, z toho jeden rok u určeného útvaru. Pokud byl po prostudování kádrových materiálů vyhodnocen jako vyhovující stanoveným požadavkům, uzavřel s SNB dohodu a nastoupil službu, a dostal slušný nástupní příspěvek ve výši 5000 Kčs. Bylo mj. zkoumáno, zda někdo z příbuzných v minulosti ztratil členství v KSČ, byl soudně trestán, žil v nesocialistických státech, emigroval bez povolení do ciziny, zda někdo z rodiny udržuje soukromé styky s někým v nesocialistických státech. Důležitým bylo vyjádřit, že „postoje rodičů v krizových letech 68-69 nebyly ovlivněny pravicovými tendencemi ve straně a společnosti.“

Podobná životní zkušenost, a zejména u těch příslušníků PPVB, kteří se osobně účastnili necivilizovaných zákroků při protirežimních demonstracích let 1988 a 1989, není nejen nic k chlubení, ale měla by dotyčného, pokud si uvědomuje, co a proč činil, odrazovat od touhy vykonávat veřejné politické funkce. V mnohých ale přetrvaly tehdejší ambice, které spolu se schopností se přizpůsobit nové době vedou k tomu, že se tu a tam tyto jejich zkušenosti dostanou na oči veřejnosti. A její pro dotyčné stále nepříjemně velká část nemá pro takovou „mladickou nerozvážnost“ pochopení. Rychle tedy tasí argument, že tam museli, aby mohli být policisty a této veřejnosti třeba v řadách Veřejné bezpečnosti sloužit. Není to pravda. U PPVB nikdo sloužit nemusel, a ani někteří, kteří tam sloužit moc chtěli, tam sloužit nemohli.

Zdroj: minulost.cz; ustrcr.cz

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace