Podivuhodné nároky britského stíhacího esa. Jízda na československý státní svátek

Podivuhodné nároky britského stíhacího esa. Jízda na československý státní svátek
Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Johannes Jacobus „Chris” Le Roux
20 / 09 / 2022, 16:00

Držitel DFC (Záslužný letecký kříž) F/Lt Johannes Jacobus „Chris” Le Roux patřil k největším a nejznámějším esům na Spitfiru. Zabývat se celou kariérou tohoto Jihoafričana z Heilderbergu by bylo vysoce nad rámec krátkého článku, tak alespoň několik nároků.

V roce 1941 působil v řadách 91. Squadrony, zvané též Nigeria, která se specializovala na malé stíhací průniky nad a za Kanál. Dne 4. září směřoval v letounu s písmeny DL-N k francouzskému pobřeží mezi Boulogne a Berck-sur-Mer. Nacházel se ve výšce 7500 stop nad mlžným oparem. Kontrolor jednotku informoval o třech nepřátelských cílech. Dostal tři přibližné vektory a nakonec ty Me 109 spatřil na východě. „Zaútočil jsem na jeden úplně napravo třísekundovou dávkou, viděl černý mrak a pak se rozlomil a odpadl. Vedoucí provedl půlobrat a zmizel klesáním, druhý provedl ostrou levotočivou zatáčku. Potáhl jsem pákou, otočil dovnitř [jeho zatáčky] a střílel při tom. Jeho ocas se rozpadl na kousky a obrácený zamířil střemhlav dolů.”

Zamířil za ním, ale jelikož i jeho gyrokompas doslova zešílel, vybral to a letěl domů. RAF mu přiznala oba nárokované Me 109 jako zničené, jelikož hlásil jejich rozlomení. Nebyl však rozhodně sám, kdo nárokoval přibližně v tomto prostoru. Skutečnost byla taková, že Jagdwaffe nepřišla ani o jeden.

Další úspěch si Le Roux nahlásil při samostatném letu 22. září na DL-C. Když se nacházel ve 20 000 stopách, dostal kurz 0, ale kontrolor mu nebyl schopen říci výšku cíle. Předpokládal, že bude nízko a měl pravdu. Klesl do 12 000 stop a spatřil jedno letadlo směřující severním směrem od bodu přiblížně 1,5 míle jihozápadně od Cap Gris-Nez. Me 109 se obrátil směrem k Boulogne-sur-Mer a on jej dohonil téměř nad přístavem. Sledoval, jak se v jeho křídle objevují díry a z motoru line kouř. V té chvíli se Me 109 prudce propadl do mlhy nad městem. Objevil se nepřátelský Flak a Le Roux byl nucen obrátit. Controlor mu pak řekl, že nepřátelské letadlo zmizelo z RDF (radaru). Nárok byl na pravděpodobně zničený Me 109. Němci opět nezaznamenali žádnou ztrátu.

Na československý státní svátek pokračoval Johannes ve své jízdě. Tentokrát letěl s W/Cdr James Rankinem, který velel Wingu z Biggin Hill. 91. Squadrona s ním poslala do vzduchu dalších 4 Spitfiry. Le Roux se za ním vlnil, aby sestavu chránil, a směřoval do prostoru mezi Calais a Cap Gris-Nez ve výšce 2500 stop. Kontrolor z Biggin Hill je upozornil na dva nepřátelské kontakty za jejich zády, takže otočil hlavu.

Pouhou míli za nimi byly skutečně dva Me 109, tedy extrémní nebezpečí ve 2000 stopách. Varoval ostatní a prudce obrátil doprava. Následně se dostal pod a za ně. Stoupal k nim. Ještě předtím, než se nepřátelské letadlo dostalo do mraku, mu dal dávku ze dvou kanónů a 4 kulometů. Pronásledoval jej dolů nad Calais a viděl, jak Me 109F míří spirálou k zemi až na ni dopadl. Jelikož nikdo jiný nestřílel, nárokoval si jej jako jistě zničený. Němci opět nenahlásili žádnou ztrátu.

Úspěšný rok ukončil 11. listopadu. Zatímco tři kolegové vzlétli k útočné patrole, Le Roux provedl v tomtéž čase 13.40 letový test Spitfiru DL-R. Kontrolor jej informoval o dvou banditech ve výšce 6000 stop. Ve skutečnosti byly o 3500 stop výše, kde je uviděl východně od Doveru. Pronásledoval je směrem ke Cap Gris-Nez, kde vlétly do mraků. Náš hrdina je spatřil ve zhruba 10 000 stopách a čelně proti sobě. I oni byli na stopkách. Zvedl čumák svého Spitfiru a bez míření na posledního vypálil. Viděl, jak jeho střely vstupují do křídel a zanechávají velké díry. Vlétl do mraku a ztratil je.

Později mu nahlásili, že na hladině byla nalezena olejová skvrna, kam letoun dopadl, takže mu byl nárok navýšen na jisté zničení. Jagdwaffe opět neutrpěla žádnou ztrátu. Někdy je ten výzkum opravdu k pláči. Za potvrzení nulových německých ztrát děkuji svému německému příteli a kolegovi Michaelu Balssovi.  

 

Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik

 

Zdroj: history.com

Tagy článku

-->