Podmořský křižník USS Nautilus významně přispěl k vítězství u Midway - Japonci se přepočítali

Při vyhodnocování výsledků Washingtonské námořní dohody z roku 1922 dospěli američtí plánovači k přesvědčení, že ponorkové loďstvo musí disponovat v nové situaci velkými čluny s velkým dosahem, ponorkovými křižníky schopnými napadat nepřítele kdekoli v Tichomoří, schopné provádět strategický průzkum, a také pokládat miny. Vznikly projekty označované jako V-4, V-5 a V-6, pojmenované Argonaut, Narwhal a Nautilus. Argonaut se jako první americká ponorka pokusila 7. prosince 1941 napadnout nepřátelské plavidlo. Protiletadlová děla Narwhalu sestřelila toho dne dva japonské torpédové bombardéry. Nautilus se do bojů zapojil poslední: ale významně přispěl k vítězství u Midway.

Jako první z nových podmořských křižníků byla v listopadu 1927 na vodu spuštěna ponorka V-4, USS Argonaut. V roce 1931 dostala trupový kód SM-1 (submarine, minelayer - ponorka, minonoska). Na hladině měla výtlak až 3095 tun, pod hladinou 4228 tun, a délkou 116 m a šířkou přes 10 m byla na příštích třicet let největší americkou ponorkou. Její standardní dosah činil 15 tisíc km při rychlosti deseti uzlů, ale mohl být navýšen až na 33 tisíc km využitím vyrovnávacích nádrží pro palivo. Dosáhla testované hloubky ponoru 91 m.

Nebyla útočnou ponorkou; jejím hlavním účelem bylo pokládání min, kterých mohla nést až 60. Kromě nich byla vyzbrojena na ponorku nezvykle dvěma 152mm kanóny Mark XII Mod 2, a čtyřmi 533mm torpédomety. Protože se pokládání min ponorkami nestalo nijak citelně přínosnou možností, budou minové roury v lednu 1942 odstraněny a nahradí je dva další na zádi umístěné torpédomety.

28. listopadu 1941 USS Argonaut vyplul spolu s USS Trout k atolu Midway. Při vynoření v podvečer 7. prosince pak zachytil rádiem vysílanou informaci o útoku na Pearl Harbor. Americká základna na Midway byla napadena děly dvou japonských torpédoborců. Na Argonautu vyhlásili poplach a ponorka se pokusila o přiblížení. Nadvakrát to ovšem s ohledem na nízkou rychlost a těžkopádnost velké ponorky nevyšlo. Japonci ponorku zjistili a přinutili k ponoření. Oboustranně neúspěšné střetnutí mohlo mít tragikomickou dohru: Argonaut byl ráno po vynoření napaden americkým letounem. Přesto se ponorka stala prvním americkým podmořským člunem, který se dostal do kontaktu s nepřítelem.

V srpnu 1942 se spolu se sesterským Nautilem zúčastnila operace proti ostrovu Makin v Gilbertově souostroví - obě ponorky přepravily 120 námořních pěšáků z 2. praporu raiders a přes určité obtíže a připravenost japonské obrany se podařilo ostrov dobýt. Argonaut dostal v nové roli v září nový trupový kód: APS-1 (transportní ponorka). Bude potopen 10. ledna 1943 při útoku na konvoj pěti dopravních lodí doprovodnými torpédoborci. O život přišla celá posádka (102 mužů), což byla největší jednotlivá ztráta amerického ponorkového loďstva války.

Druhým z ponorkových křižníků byl člun V-5, USS Narwhal, spuštěný na vodu 17. prosince 1929. Byl o něco málo menší než Argonaut (výtlak pod vodou 4000 tun, délka 106 m) a nebyl určený k pokládání min. V roce 1941 se jeho operační základnou stal Pearl Harbor a procházel zde modernizací v době, kdy Japonci zaútočili. Obsluhy jeho protiletadlových děl neprodleně zaujaly své pozice a během útoku se jim podařilo sestřelit dva torpédové bombardéry Nakadžima B5N "Kate".

Na rozdíl od Argonautu byl Narwhal s trupovým kódem SS-167 útočnou ponorkou vyzbrojenou kromě stejných 152mm děl také šesti torpédomety - v letech 1942/1943 budou přidány další čtyři externě. Byl o dva uzly rychlejší a celkově lépe disponovaný k běžnému způsobu nasazení proti hladinovým lodím protivníka, a to při zachování dlouhého dosahu (17370 km při 10 uzlech, a až 46 tisíc km při necelých 6 uzlech s palivem ve vyrovnávacích nádržích). Během války absolvoval patnáct patrol a spolu s USS Thresher získal nejvíce bitevních hvězd mezi americkými ponorkami: 15. Potopil šest lodí o celkovém výtlaku 13269 tun a říční dělový člun. A přestože šlo o jednu z nejdekorovanějších válečných lodí, ještě před koncem války byl 23. dubna 1945 vyřazen ze služby a v květnu prodán do šrotu.

Posledním z křižníků byl V-6 Nautilus spuštěný na vodu v březnu 1930. Byl podobný Narwhalu do té míry, že bývají označovány za lodě jedné třídy. V roce 1931 dostal trupový kód SS-168. Při vypuknutí války v Tichomoří procházel modernizací v San Franciscu, kde dostal mj. čtyři externí torpédomety. První válečnou patrolu absolvoval v prostoru atolu Midway. Ráno 4. června 1942 pozoroval japonskou bitevní loď, křižník a torpédoborce. Byl opakovaně napadán letouny i torpédoborci. Bitevní loď Kirišima z doprovodu Nagumova úderného svazu neúspěšně napadl torpédy. Mnohem důležitější ale bylo, že Japonci ponechali v prostoru útoku torpédoborec Araši, který měl ponorku dopátrat a zničit. To se mu jednak nepodařilo, a jednak při cestě zpět ke svazu posloužil jako užitečný indikátor směru pro americké palubní bombardéry, které následně celou bitvu rozhodly. Velitel lodi, poručík-komandér Brockman, dostane za své nasazení u Midway Námořní kříž.

video: youtube

V srpnu 1942 se spolu s Argonautem účastnil úspěšné operace proti ostrovu Makin, a stejně jako Narwhal, byl v posledních dvou letech užíván díky své transportní kapacitě k výsadkům v týlu nepřítele, mj. v souvislosti se útokem proti Filipínám. Do ledna 1945 absolvoval 14 patrol, získal 14 bitevních hvězd, potopil 5 japonských lodí s celkovým výtlakem 19569 tun. Ze služby bude vyřazen 30. června 1945 a v listopadu prodán do šrotu.

Zdroj: history.navy.mil