foto: Dave James / Flickr/Loď Olympic a Titanic v Belfastu
Ve třídě Olympic byly na počátku 20. století v belfastských loděnicích Harland & Wolff pro společnost White Star Line vyrobeny tři luxusní sesterské zaoceánské parníky Olympic, Titanic a Britannic. I přes přepych interiéru pouze jediná z nich dokončila více než pět výprav.
Všechny tři lodě vznikly jako výsledek souboje Velké Británie s Německem o největší a nejrychlejší lodě, které by byly schopné přepravit pasažéry z Evropy do Severní Ameriky. Ten probíhal na přelomu 19. a 20. století a byl důsledkem zvýšeného zájmu obyvatel Evropy o emigraci do „Nového světa”. Jen mezi roky 1870 a 1900 do Spojených států amerických emigrovalo téměř 12 milionů osob. Většina z nich pocházela z Německa, Irska a právě Velké Británie.
Označení tří sesterských lodí nebylo vybráno náhodně, ale plavidla původně měla nést jména pocházející z řecké mytologie, což mělo v jejich pasažérech evokovat pocit luxusu a velkosti. Jejich vlastník, britská společnost White Star Line, navíc požadovala, aby všechny její lodě měly koncovku -ic. Britannic měla být proto původně pojmenována jako Gigantic, ale po nehodě Titanicu bylo rozhodnuto o změně názvu.
Rozhodnutí o postavení lodí vzešlo v roce 1907 od předsedy představenstva White Star Line J. Bruce Ismaye a hlavního investorea společnosti J. P. Morgana. Muži chtěli, aby tři nové lodě mohly konkurovat tehdejším nejrychlejším a nejmodernějším parníkům na světě Lusitanii a Mauretanii od společnosti Cunard Line. Oproti těmto dvěma lodím však měla nová plavidla White Star Line nabízet nejmodernější luxus pro náročné klienty. Již v roce 1908 byly finalizovány návrhy pro všechny tři nové parníky a začala simultánní výstavba dvou z nich, Olympicu a Titanicu.
První z lodí, Olympic, byla dokončena a na první plavbu se vydala 14. června 1911. Olympic byla se svými 269,1 m největší lodí na světě do doby, než ji o téměř rok později předčil Titanic. Obě lodi byly téměř totožné, protože vyházely ze stejného návrhu, avšak na Titanicu bylo provedeno několik úprav, které vycházely ze skutečného používání Olympicu. Kromě odlišného interiéru, který byl na Titanicu ještě o něco více luxusní, měla také druhá novější loď o tisíc tun větší tonáž. Z uvedeného důvodu proto na pozici největší lodi na světě nahradila svého předchůdce, starší sestru Olympic.
Na první příjezd Olympicu do New Yorku 21. června 1911 se přišlo podívat neuvěřitelných 8 000 lidí, avšak bezproblémový provoz této lodi netrval příliš dlouho. Již o tři měsíce později 20. září 1911 se Olympic srazila s britským křižníkem HMS Hawke v Solentské úžině na jihu Anglie. Nejen, že loď přišla téměř o celou svou příď, která musela být nahrazena, ale společnost White Star Line musela uhradit náklady na opravdu poškozeného křižníku. Za viníka nehody byla totiž při vyšetřování označena právě loď Olympic. Oprava plavidla navíc způsobila zpoždění výstavby Titanicu.
Legendární loď Titanic, která byla marketéry prezentována jako prakticky nepotopitelná, započala svou první plavbu z anglického Southamptonu do New Yorku 10. dubna 1912. Jen o 4 dny později však přibližně 20 minut před půlnocí došlo k nárazu lodi do ledovce, při kterém bylo protrženo vnější opláštění a do plavidla se okamžitě začala hrnout voda severního Atlantiku. Přední část Titanicu byla velmi rychle naplněna vodou a loď se kvůli rozdílné tíze přídi a zádi rozpůlila. To ještě více urychlilo vnikání mořské vody do Titanicu, která se během necelých tří hodin potopila.
Představitelé společnosti White Star Line se v reakci na katastrofu zařekli, že Olympic a Britannic nesmí potkat stejný osud jako jejich sestru Titanic. Olympic byla proto ihned stažena z provozu a společně s lodí Britannic, která byla stále ve fázi dokončování, byly obě doplněny o nová bezpečnostní opatření. Na obě plavidla byly instalovány vodotěsné dveře, trup byl zesílen a Olympic a Britannic také dostaly vyšší množství záchranných člunů. Ani tato pokročilejší ochrana však nedokázala odvrátit vyřazení obou lodí.
Za první světové války bylo rozhodnuto, že bude parník Olympic využit britskou armádou a loď byla pro tyto účely přestavěna na vojenské plavidlo. Také její mladší sestra Britannic byla britským námořnictvem přebudována, avšak přímo na nemocniční loď. Po dokončení prací byla Britannic poslána pro zraněné vojáky do Řecka a loď tuto cestu pětkrát úspěšně absolvovala. Při své šesté záchranné misi však plavidlo 21. listopadu 1916 v průlivu mezi ostrovem Kea a mysem Sounion v Egejském moři narazilo na minu, jež tam zanechala německá ponorka SM U-73, a po 55 minutách se celá loď potopila. Při evakuaci byl jeden ze záchranných člunů i s třiceti osobami na palubě rozsekán lodním šroubem. Všichni ostatní členové posádky však byli řeckými rybáři a posádkami britských torpédoborců zachráněni.
Jediná Olympic neskončila na mořském dně, ale i ji potkal nepříliš šťastný konec. Finanční krize na konci 20. a počátkem 30. let minulého století způsobila zásadní omezení transatlantického lodního obchodu a počet cestujících Olympicu několikanásobně klesl. V roce 1935 byla proto loď vyřazena a za 100 000 liber prodána do šrotu. Její luxusní interiér byl rozprodán a dosud je možné jej vidět v některých britských restauracích a hotelech.
Tagy