Autor fotografie: National Archives. US Navy History, public domain|Popisek: Jesse L. Brown v kokpitu svého Corsairu
4. prosince 1950 vzlétlo krátce po půl druhé odpoledne z letadlové lodi USS Leyte šest letounů F4U Corsair Námořnictva Spojených států k podpoře pozemních jednotek. Šlo o úvodní a velmi obtížnou a nejistou fázi války v Koreji. Sever měl v tu chvíli nad jednotkami Jihu a OSN drtivou početní převahu, a vzdušná podpora byla pro spojenecké jednotky tím důležitější. Z pěti letadlových lodí svazu 77 probíhalo 260 bojových vzletů denně. Námořní pilot Jesse L. Brown, historicky první černoch v řadách pilotů námořního letectva, bude ono studeného dne sestřelen.
Během mise, která začala brzy odpoledne, se však pilotům nepřítele objevit nepodařilo, ačkoli přelétali nad určenou oblastí velmi nízko, mezi 200 a 300 m. To se však naopak stalo patrně osudným praporčíku Brownovi. Nepravděpodobnější příčinou faktu, že mu z nádrže najednou začalo unikat palivo, totiž je, že se komunistické jednotky dovedně zamaskovaly s využitím sněhové pokrývky a využily nízkého a relativně pomalého letu Corsairů a pálily proti nim z ručních zbraní. Corsairy si toho nevšimly, ale jedna střela se štěstím zasáhla, a to v nejlepším místě, jaké si mohl Severokorejec či Číňan na zemi přát.
Kromě unikající paliva přišel Corsair rychle také o tlak oleje, pilot nad ním v důseldku začal ztrácet kontrolu a byl nucen hledat vhodné místo pro nouzové přistání. Odhodil přídavné nádrže i protizemní rakety a vybral si zasněženu planinu na úbočí nedaleké hory. Přistával samozřejmě bez podvozku. Nikdo mu nemohl pomoci, a přistání v prostoru nepochybně zamořeném nepřátelskými vojáky bylo jediným východiskem.
Letoun se po dopadu roztříštil, ale Brown zůstal uvězněný v kabině. Kroužící spolubojovníci měli chvíli za to, že se zabil. Podařilo se mu však otevřít kryt kabiny a zamávat na ně. Trosky začaly hořet, ale pilot přesto letoun neopouštěl. Mezitím byla vyslána záchranná helikoptéra.
Thomas Hudner pilotující jiný Corsair ve formaci velmi rychle situaci vyhodnotil: záchrana nepřijde včas, Brown je v kokpitu uvězněn a bez okamžité pomoci nemá šanci. Odhodil své nádrže a rakety a zopakoval Brownův přistávací manévr. Záměrně provedl nouzové přistání, aby za cenu zničení svého letounu a navzdory všem rizikům vyprostil spolubojovníka z pasti. Brown, který chvílemi upadal do bezvědomí, byl ovšem v kokpitu zablokován velmi pevně a prvotním problémem se tak stal blíží se oheň, který Hudner hasil pomocí sněhu. Po 15 minutách úsilí konečně přistála v místě záchranná helikoptéra. Vše však bylo marné: nevyšel ani pokus Brownovi amputovat uvízlou nohu. Světla ubývalo. Nešťastník se probral z bezvědomí a požádal přítele, aby doma vyřídil Daisy, že ji miluje. Zachránci museli odletět.
Po přistání na USS Leyte byla Hudnerova žádost vrátit se pro Brownovo tělo na místo nehody zamítnuta. Veliteli bylo jasné, že sestřelený Corsair přitáhne pozornost nepřítele, a nehodlal riskovat další ztráty. Zároveň ale nechtěl, aby jak Brownovo tělo, tak zbytky letounu padly do rukou nepřítele. Bylo rozhodnuto o... kremaci napalmem.
6. prosince 1950 pak trosky Brownova letounu i s jeho tělem zasáhly napalmové bomby letky Corsairů, jejíž piloti při této velmi neobvyklé ceremonii odříkavali modlitby. Místo bylo podle nich neporušené a bez zřejmé nepřátelské přítomnosti - ale Brownovi chybělo jeho zimní oblečení - patrně si jej odnesli nedostatečně pro zdejší podmínky vybavení čínští vojáci.
Thomas J. Hudner byl prezidentem Trumanem za svůj pokus zachránit sestřeleného pilota vyznamenán Medailí cti.
Zdroj: history.navy.mil