Pohřeb se musel opakovat - detektorář objevil tělo hrdiny z bojů nad Irákem po 75 letech

Pohřeb se musel opakovat - detektorář objevil tělo hrdiny z bojů nad Irákem po 75 letech
Autor: wikipedia, public domain|Popisek: Spitfire Mk.Vb, 1942
07 / 03 / 2020, 16:00

24. března 1942 se během cvičného letu nad Cornwallem srazily dva Spitfiry 66. stíhací perutě RAF. Oba letouny se zřítily, po nárazu na zem shořely a piloti při neštěstí zahynuli. Jedním z nich byl velitel perutě, major Daniel Edward Cremin. Rakev s jeho domnělými tělesnými ostatky byla předána rodině, která je pohřbila v Tisbury ve Wilshire na západě Anglie. Po 75 letech však místo nehody prohledával s detektorem kovů Stuart Palmer.

Major Cremin toho dne startoval v 9 hodin 20 minut ze základny Portreath. Pilotoval svůj Supermarine Spitfire Mk.Vc číslo AB 462 s kódovým označením LZ-W. Druhým pilotem byl rovněž Australan, seržant William Norman. Během letu se srazili. Podle závěrů vyšetřování z 27. března 1942 byl na vině Norman, který neodhadl vzdálenost mezi oběma letouny. Jeho stroj se po srážce zřítil střemhlav do země a explodoval. Creminův Spitfire přišel o křídlo, na zem dopadl v divoké vývrtce a začal hořet.

Daniel Cremin se narodil v roce 1917 v australském Sidney a u Royal Australian Air Force sloužil od roku 1936. O dva roky později přestoupil k britskému letectvu v rámci programu výměny pilotů. Byla to po zřízení leteckých sil různých zemí impéria obvyklá praxe, která posilovala zkušenosti důstojnických kádrů. Cremin létal se 127. perutí na Blízkém východě a v roce 1940 dosáhl hodnosti kapitána (flight lieutenant) a působil jako instruktor Blízkovýchodního velitelství. A byl zde i během anglo-irácké války v květnu 1941.

Irácké letectvo tehdy tvořilo sedm perutí a ne více než 60 letuschopných strojů. Stíhači létali na britských dvouplošných Gloster Gladiator, a i většina ostatních letounů byly britské provenience. K nim přibyly italské na evropském či africkém bojišti neúspěšné stíhací-bombardovací Breda Ba 65 a střední bombardovací Savoia-Marchetti SM.79. RAF, resp. 4. letecká výcviková škola, proti nim mohla nasadit 39 pilotů, z nich tři stíhací Gladiatory. Posil k dispozici mnoho nebylo, protože prioritou bylo severoafrické bojiště; přibylo několik středních bombardovacích Wellingtonů a stíhacích Hurricanů; piloty RAF posílili Řekové prodělávající v Iráku letecký výcvik.

Během prvního dne bojů se Britům podařilo zničit 22 iráckých letounů ještě na zemi. O pár dní později se do akcí zapojila Luftwaffe a její Fliegerführer Irak plukovníka Juncka s 20-30 letouny (především stíhací Bf 110, bombardovací He 111 a dopravní Ju 52, opatřené iráckou kamufláží), které se do Iráku dostaly ze Sýrie díky dohodě s vládou vichystické Francie. V době stále platného Molov-Ribbentropova paktu iráckou proněmeckou vládu uznal i Sovětský svaz. Přidala se také Itálie, která poslala 155. Squadriglia Speciale Irak na dvouplošných stíhacích Fiatech CR.42. Z základny v Aleppu startovaly také bombardovací SM.79 a SM.81. Stíhači RAF si s nimi dokázali poradit, udržet vzdušnou převahu a v důsledku zabránit dalšímu přísunu posil a podpory nepříteli.

Winston Churchill nasazení RAF v této válce označil za hlavní faktor dosaženého vítězství. Daniel Cremin získal za prokázané hrdinství Záslužný letecký kříž (DSC). Vrátil se do Británie, létal u 252. perutě a po svém povýšení na majora dostal velení 66. perutě.

75 let po tragické nehodě nalezl detektorář na místě dopadu Creminova Spitfiru lidské ostatky. Vzorek DNA byl porovnán s jeho tehdy již 78letým synem Markem. Pohřeb se opakoval a nalezené ostatky byly pohřebeny do původního hrobu v listopadu roku 2017.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace