Polní maršál Keitel - Hořký konec Hitlerova užitečného "zbabělce"

Polní maršál Keitel - Hořký konec Hitlerova užitečného &quote;zbabělce&quote;
Autor: Wikipedia, Public Domain|Popisek: Keitel podepisuje kapitulaci
25 / 04 / 2020, 10:00

Generál polní maršál Wilhelm Keitel, náčelník Vrchního velitelství Wehrmachtu (OKW), byl 16. října 1946 oběšen, když jej norimberský tribunál shledal vinným zločiny proti lidskosti, míru, zločinným spolčením a válečnými zločiny. Bez pochyby zločincem byl. Patřil ovšem také mezi ty Hitlerovy blízké spolupracovníky, kteří svou podlézavostí a slabostmi umocňovali pro Německo neblahé důsledky Hitlerových vojensky nekompetentních kroků. K dobru mu to přičíst nelze, ale, jak říkal Napoleon, dělá-li nepřítel chybu, netřeba jej rušit.

Nadpis je samozřejmě třeba vnímat relativně, v kontextu doby a situací, v nichž se Keitel pohyboval. Nelze apriorně označit za zbabělce vojáka, který byl na západní frontě první světové války vážně zraněn střepinou granátu, sloužil v hodnosti nadporučíka u pěchoty, byl povýšen na kapitána a dostal Železný kříž. Po svém zotavení se ovšem již na frontu nevrátil a působil v generálním štábu, po německé porážce pak ve "Vojenském úřadu" (Truppenamt) - tedy de facto na generálním štábu, který ovšem Reichswehr v důsledku versailleské mírové smlouvy mít nesměl -a později na ministerstvu války, kde ho také v čele Organizačního odboru v hodnosti plukovníka zastihl Hitlerův nástup k moci.

Současně patřil Keitel z titulu své funkce mezi důstojníky, kteří se podíleli na znovuvyzbrojení německé branné moci, zprvu tajně, proti omezením stanoveným vítěznou Dohodou. Do generálské hodnosti byl povýšen 1. dubna 1934 a jmenován do čela Úřadu branné moci (Wehrmachtsamt) s odpovědností za pozemní, námořní i vzdušné síly. Příležitost k dalšímu kariérnímu růstu, které se chopil, naznačuje mnoho o jeho charakteru: v lednu 1938 dostal od šéfa berlínské policie důkazy o tom, že manželka jeho nadřízeného, ministra války von Blomberga, byla prostitutkou a nafotila jakousi pornografii. Pro formálně prudérní nacistický režim dobrá záminka k likvidaci nepohodlných. Informace předal Göringovi, který byl ministru války na svatbě za svědka, a von Blomberg byl donucen rezignovat. Ministerstvo války bylo nahrazeno Vrchním velitelstvím branné moci (Oberkommando der Wehrmacht) a do jeho čela byl jmenován generálporučík Keitel.

Mezi kompetentními generály neměl Keitel dobré jméno. Resp. měl velmi přiléhavou přezdívku. Zasloužil si ji svou zjevnou a bezvýhradnou servilitou, kterou vůči Hitlerovi projevoval: říkali mu Lakeitel, česky bychom řekli Lokajtl. Mnozí důstojníci jej okázale ignorovali a obraceli se ve svých věcech přímo na Hitlera. Pro toho byla Keitelova poslušnost přesně tou vlastností, kterou oceňoval. Při vlastní omezenosti a sebelásce neuměl odlišit loajalitu a disciplínu, jejichž nejlepším příkladem byl Guderian, od podlézavosti a zbabělého přitakávání moci, které byly doménou maršála Keitela.

Po porážce Francie byl Keitel povýšen do hodnosti generála polního maršála. Zároveň se, v červenci 1940, začíná diskutovat otázka útoku na Sovětský svaz. Generál Thomas vypracoval dvě studie zabývající se hospodářskými aspekty mohutné operace, a z nich vyplynuly zřejmé a značné problémy se zajištěním zásobování postupujících jednotek v rozlehlém prostoru, zejména palivem a pneumatikami. Keitel studie stopil, resp. nechal upravit. Podle jeho přístupu Hitler nechtěl slyšet špatné zprávy. Operace pak byla plánována mj. na základě umělých a nerealistických čísel. Kdyby měly sovětské tajné služby možnost ovlivnit personální obsazení OKW, těžko si lze představit vhodnější zásah, než jaký si Němci uštědřili sami.

Keitel zůstal loajální až do konce. Pro Hitlera byl užitečným. Používal jej k potření opozice, kterou ke své škodě neuměl využít k racionalizaci svých příliš často nesmyslných záměrů. Po atentátu na Hitlera předsedal fraškovitému "Čestnému soudu", kterým se režim vypořádal se spiklenci skutečnými i domnělými. Což není nic proti podpoře, kterou Keitel aktivně projevoval vůči nacistickým opatřením nevojenským, politickým, genocidním: "Obsazená území je třeba očistit od Židů," říká již v roce 1939 po porážce Polska.

Guderian o Keitelovi pozděj napsal: "Keitelovým neštěstím bylo, že nikdy nenašel sílu k odporu proti Hitlerovým rozkazům porušujícím lidská práva a morálku." Nenašel ji ani Guderian, dlužno dodat - ale Keitel byl z titulu své funkce výše postaveným a měl formálně větší pravomoce i v době, když Guderian vykonával funkci náčelníka štábu pozemního vojska.

Keitel podepsal "druhou německou kapitulaci", kterou si vyžádal Stalin v Berlíně, a o pět dnů později byl na žádost Spojených států zatčen. U soudu sehrál divadlo, při pohledu na záběry z koncentračních táborů plakal. Je vyloučeno, aby náčelník OKW nevěděl, co se v nacistickém Německu děje. Nejen nevěděl, ale aktivně se na tom nepodílel. Vydával zločinné rozkazy, v jejichž důsledku byli vražděni civilisté. Pachatelé těchto zločinů byli na jeho rozkaz vyňati z působnosti vojenských soudů. Nese mj. osobní odpovědnost za způsob, jímž Němci zacházeli se sovětskými válečnými zajatci, v jejichž případě nebyly respektovány ženevské konvence. U soudu připustil, že si byl vědom, že mnohé z Hitlerových rozkazů, které realizoval, byly nelegální. Hájil se stejně zbaběle, jako sloužil Hitlerovi: prý jen plnil rozkazy a byl věrný přísaze.

                                                                          Zdroj: YouTube

 

Na tribunál to nezapůsobilo ani do té míry, aby mu přiznali právo být popraven zastřelením jako voják. Oběsili ho jako zločince, kterým byl. Ubírají-li mu v pekle polínko, pak za to, že svou podlézavostí přispěl k německým vojenským neúspěchům.

 

Zdroj: Görlitz, Wilhelm Keitel: monografie náčelníka Hitlerova generálního štábu, Wikipedia

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace