Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Witold Pilecki
Příběh Witolda Pileckého byl v Polsku před pádem komunistického režimu v roce 1989 téměř neznámý. A pro každého, kdo toto jméno znal, byl zrádcem, který dostal, co si zasloužil. Realita byla ale velmi odlišná.
Po nacistické invazi do Polska v roce 1939 se okupanti rychle pustili do vytváření sítě zajateckých táborů. A Osvětim se stala největším a nejznámějším táborem z nacistických koncentračních lágrů. Poté, co tábor začal fungovat s příchodem prvních vězňů v květnu 1940, byla Osvětim něčím, o čem chtěl polský odboj vědět víc. Co přesně se dělo v přestavěných kasárnách na okraji města Osvětim?
Pilecki, zkušený a vyznamenaný veterán z polsko-sovětské války v letech 1919-1921, který se účastnil bitvy o Varšavu, dychtil pomoci odboji jakýmkoli způsobem. I on toužil zjistit, co se děje v Osvětimi, a měl plán, jak to udělat.
Plán byl jednoduchý. Nechat se zatknout, zavřít do Osvětimi a poté shromažďovat a pašovat informace o provozu tábora. Na podzim roku 1940 představil svůj plán infiltrace svým nadřízeným, kteří ho dychtivě přijali.
Vyzbrojen falešným průkazem totožnosti se Pilecki 19. září připojil k protestnímu pochodu proti nacistickému režimu ve Varšavě. Byl zadržen spolu s 2 000 dalšími polskými civilisty. Po dvoudenní internaci ve starých jezdeckých kasárnách, kde byl zbit gumovými obušky, byl Pilecki, známý svým věznitelům jako Tomasz Serafiński, převezen do Osvětimi a dostal číslo 4859. Byl uvnitř a měla na řadu přijít ta těžší část.
Jakmile byl uvnitř tábora, Pilecki neztrácel čas a vytvořil podzemní hnutí odporu. Pod názvem Związek Organizacji Wojskowej (ZOW) bylo hlavním cílem organizace posílení morálky vězňů pašováním potravin, léků a oblečení do tábora, shromažďování zpravodajských informací a jejich pašování z tábora.
Po založení ZOW mohl Pilecki začít dokumentovat každodenní brutalitu vězeňského života, když sledoval, jak se Osvětim transformuje ze zajateckého tábora, kde se převážně nacházejí vojenští a političtí vězni, na tábor určený k vyvražďování lidí. Pilecki se celou dobu v táboře pohyboval na tenké hraně mezi životem a smrtí. Během dvou a půl roku, které Pilecki strávil v táboře, dokázal ke svým nadřízeným propašovat obrovské množství informací. Začal také trénovat ZOW na potenciální násilné převzetí tábora, pokud by se naskytla příležitost.
Pileckého zprávy o podmínkách v táboře začaly přicházet do Varšavy v říjnu 1940. Propašovány propuštěnými vězni, uprchlými vězni a civilními pracovníky, kteří byli přesvědčeni, aby pomohli ZOW. Zprávy o zacházení s vězni v Osvětimi byly brzy předány polské vládě v exilu v Londýně, která je následně předala Churchillově vládě.
První Pileckého zpráva dorazila do Londýna na jaře 1941. Informovala o sadistickém zacházení s vězni v táboře. Postupem času, od května 1942, se povaha Pileckého informací začala měnit. Tábor byl v roce 1941 rozšířen o nový sekundární tábor v Birkenau s názvem Auschwitz II, který byl postaven nejprve především pro válečné zajatce po nacistické invazi do Sovětského svazu. Tito vězni umírali velice rychle díky přepracování, hladu, nemocem a popravám. Nový tábor vedle původní Osvětimi I byl brzy změněn z vězení na továrnu na smrt a bylo zde zabito přes milion Židů, Poláků, cikánů, homosexuálů a dalších, které nacisté považovali za hodné vyhlazení. Ze šesti milionů Židů zavražděných nacisty ve druhé světové válce jich jedna šestina zemřela v Birkenau.
Pileckého zprávy o vraždách v průmyslovém měřítku zcela ohromily členy hnutí odporu ve Varšavě a ti věřili, že až se zprávy o zvěrstvech s spalovacími pecemi a hromadnými hroby dostanou na stůl Churchilla, přijde pomoc. Tato očekávání se ale nikdy nesplnila, dokonce nebyla vyslyšena ani žádost na bombardování vlakových tratí, které přivážely vězně do koncentračního tábora.
V 1943 Gestapo šlapalo ZOW na paty a zlikvidovalo několik nejvýznamnějších členů hnutí odporu. Pileckému bylo jasné, že informace, které měl o táboře, jsou příliš důležité na to, než aby se ztratily, a že tedy nastal čas se z tábora dostat, než bude dopaden a zabit. Podařilo se mu se dostat do táborové pekárny, která se nacházela dvě míle od Osvětimi. S pomocí dvou přátel Pilecki přerušil telefonní a poplachové linky v pekárně, přemohl strážce a unikl pomocí duplikátu klíče, kterým otevřel přední dveře budovy. Witold Piecki opustil Osvětim v noci 26. dubna 1943. Byl tam něco přes dva a půl roku…
Pilecki se vydal zpět do Varšavy do velitelství polského odboje, známého jako Domácí armáda. Vypracoval komplexní závěrečnou zprávu o svém působení v Osvětimi a o hrůzách, kterých tam byl svědkem. Známá jako Witoldova zpráva, informovala o masových popravách, nucených sterilizacích a groteskních experimentech nacistů na lidech. A to, že nedošlo k žádné akci, dokonce ani k narušení dopravních spojení tábora, je jednou z nejtragičtějších promarněných příležitostí války.
Pilecki bojoval i ve Varšavském povstání v létě roku 1944. Jak Sověti postupovali směrem k polské metropoli, Domácí armáda povstala a zaútočila na německé okupanty v naději, že se do boje zapojí Rudá armáda a osvobodí město. Stalin rozhodně netoužil vidět polský odboj a exilovou vládu řídit poválečné Polsko. Chtěl, aby v zemi vládl komunistický režim věrný a loajální Sovětskému svazu. K dosažení tohoto cíle bylo užitečné, aby byla Domácí armáda vymazána z povrchu Země.
A tak se Rudá armáda ke zděšení bojujících Poláků zastavila a umožnila Němcům povstání rozdrtit a srovnat Varšavu se zemí.
Pilecki byl zajat a zbytek války strávil v zajetí, nejprve ve městě Lansdorf ve Slezsku a poté v zajateckém táboře v bavorském Murnau. Tábor byl osvobozen postupujícími americkými jednotkami 28. dubna 1945. Pilecki se přidal ke zpravodajské divizi polské II. armády a byl poslán do Itálie. Nezůstal tam ale dlouho a jeho rozhodnutí vrátit se do vlasti zpečetilo jeho osud.
Witold Pilecki se vrátil do Varšavy pod falešným jménem v prosinci 1945, aby začal shromažďovat informace o nepřátelském sovětském režimu, který ovládal poválečné Polsko. Přesto, že byl Pilecki varován, že jeho identita a krytí jsou prozrazeny, pokračoval ve své práci bez ohledu na rizika. Byl zatčen v dubnu 1947 a uvězněn. Po téměř roce nevýslovného mučení z rukou Sovětů, kdy mu byly lámány kosti v těle a trhány nehty, byl postaven před vykonstruovaný soudní proces, který se odehrál 3. března 1948. Rozsudek byl jasný, trest smrti. Peklo ve věznici ale pokračovalo až do jeho popravy.
Své ženě během její poslední návštěby řekl, že ho zlomili, že Osvětim byla nic proti tomu, co zažil nyní.
Witold Pilecki byl zastřelen 25. května 1948 ve varšavské věznici Mokotów do zadní části hlavy. Bylo mu čtyřicet sedm let.
Příběh Witolda Pileckého byl zapomenut na celá desetiletí. Teprve po pádu komunistického režimu v roce 1989 se stal všeobecně známým příběh muže, který se propašoval do Osvětimi. Dnes je Pilecki uctívaným hrdinou polského lidu. V roce 2006 mu byl posmrtně udělen nejvyšší polské vojenské vyznamenání, Řád bílého orla.
Zdroj: history.co.uk