foto: Repman / Goodfon/Ponorka Jupiter B-164 třídy Projekt 641
V éře studené války potkala sovětské námořnictvo řada neštěstí či katastrof. Jednou z nich je i poměrně málo známý incident z roku 1962, kdy fatálně explodovala ponorka B-37.
Sověti museli v době studené války počítat s řadou ztrát své vojenské techniky, ale především také plavidel. Stroje byly vyrobeny narychlo s cílem ukázat nepříteli, jak velké jsou schopnosti sovětských konstruktérů. Tragické neštěstí ponorek K-8, K-129 či S-80, kde našlo smrt 80 námořníků, jsou mnohým nadšencům známé, stejně jako potopení jaderné ponorky Kursk. Incident, k němůž došlo v roce 2000, byl jasně způsoben ruskou liknavostí a kvůli rozhodnutí nepožádat o pomoc zaplatilo životy 118 námořníků.
Snaha o uspíšení stavby plavidel, ale především i další konstrukční chyby, se objevovaly i u nepřítele, zemí Severoantlantické Aliance. Američané se museli smířit rovněž se ztrátami. Tuto informaci dobře ilustruje osud ponorek USS Scorpion a USS Thresher. Obě tato plavidla objevil v roce 1985 Robert Ballard, který následně vypátral i vrak slavného Titaniku, což byla ovšem vedlejší mise. Francouzi zase v roce 1968 přišli o ponorku Minerve, která se ztratila ve Středozemním moři v roce 1968, aby byl její vrak nalezen až po dlouhých 51 letech. A tak bychom mohli pokračovat dál.

Ponorka B-37 z Projektu 641
Sovětskou ponorku Projektu 641 (v kódovém označení NATO třída Foxtrot) potkal v roce 1962 podobný osud jako její studenoválečné kolegyně. Tuto třídu provozovali také zahraniční uživatelé a ponorky si tak našly cestu do kubánského, libyjského, indického, polského, ukrajinského nebo polského námořnictva. V základu se jednalo o plavidla, která byla upgradem předcházejících tříd Whiskey (Projekt 613) a třídy Romeo (Projekt 633). Na plavidlech třídy Foxtrot došlo k vylepšení výzbroje nebo jejich dosahu. Celkem bylo v této třídě postaveno 79 jednotek.
Jednou z nich byla i B-37, kterou měl stihnout tragický osud. Kýl plavidla byl položen v červenci 1958 a na vodu byla ponorka spuštěna již v listopadu stejného roku. Do služby pak B-37 vstoupila o rok později. Ponorka měla plnit úkoly v rámci Severní flotily sovětského námořnictva. Jednalo se o plavidlo, které poháněly 3 dieselové motory Kolomna 2D42M o výkonu 1 500 kW, dále 3 elektromotory, jeden z nich o výkonu 2 000 kW, ostatní dva o výkonu 1010 kW. Součástí pohonného ústrojí byl ještě 1 pomocný motor.
Plavidlo o délce 91 metrů mohlo vyvinout rychlost 16 uzlů na hladině, 15 uzlů pod ní. Dosah činil 20 000 námořních mil při rychlosti 8 uzlů. B-37 byla schopna vydržet ponořena 3–5 dní. Pokud hovoříme o výzbroji sovětské ponorky, tu tvořilo 10 torpédometů, kdy 6 bylo umístěných na přídi, 4 na zádi, celkem disponovala ponorka B-37 až 22 torpédy. Právě torpéda se však měla stát plavidlu zanedlouho po jejím spuštění a uvedení do provozu nakonec osudnými.
B-37 zasáhla nečekaná tragédie
Sověti si představovali, že právě B-37 bude významnou posilou Severní flotily, nicméně místo toho přišla v roce 1962 katastrofa, kterou nikdo nečekal. Plavidlo kotvilo 11. ledna toho roku v Jekatěrinském zálivu na námořní základně Polarny. Plavidlo procházelo běžnou údržbou a testováním torpéd, když tu najednou z ničeho nic došlo ke katastrofě. V torpédové komoře se z ničeho nic při kontrole objevil velmi silný výbuch, který byl doprovázen požárem, jenž vznikl pravděpodobně v důsledku vznícení vodíkového plynu.
B-37 navždy ztracena, jiná ponorka zachráněna
Neštěstí si vyžádalo život 122 námořníků nejen z B-37, ale z i vedle kotvící ponorky S-350 a dalších plavidel, které se v inkriminovanou dobu nacházely na základně, a jež byly silnou explozí vážně poškozeny. Zatímco B-37 byla zcela zničena a potopila se, S-350 dokázali Sověti přece jen zachránit. Ponorka byla proto nakonec opravena a vrátila se do služby v roce 1966. Zkáza ponorky B-37 se řadí k incidentům, které nejsou až tak známé, nicméně se jednalo o jednu z velkých tragédií v historii sovětského námořnictva, kterou pak o něco později doplnily havárie jaderných ponorek K-19 nebo K-27 a K-159, které dosud nebyly zlikvidovány a hrozí přirodní katastrofou v Arktidě.
Autor: Petr Duchoslav
Zdroj: National Interest
Tagy