Ponorka "Chuck Norris": potopila letadlovou loď, zničila raketami město a její posádka vyhodila do vzduchu vlak

Ponorka &quote;Chuck Norris&quote;: potopila letadlovou loď, zničila raketami město a její posádka vyhodila do vzduchu vlak
Autor: wikipedia, public domain|Popisek: USS Barb
30 / 06 / 2020, 10:00

V posledních měsících války v Tichomoří se ke strategickému bombardování Japonských ostrovů, japonského průmyslu a kobercovému bombardování měst přidalo také ostřelování vybraných cílů hladinovými plavidly. Šlo o jeden z projevů nezpochybnitelné a drtivé vojenské převahy spojenců a nemohoucnosti japonské obrany. Svazům těžkých bombardérů Japonci vzdorovali, byť bez naděje na úspěch ve smyslu jejich odražení nebo jen snížení důsledků. Bitevním lodím a jejich doprovodu ostřelujícím jejich města na pobřeží již prakticky vzdorovat neměli čím, vyjma zoufalých sebevražedných útoků. Kromě hladinových lodí se operací proti japonskému pobřeží účastnily také ponorky. A USS Barb se zapsala do dějin jako první ponorka útočící na nepřítele raketami. Její posádka také vyhodila do povětří nepřátelský vlak.

USS Barb (SS-220) byla ponorkou třídy Gato a z hlediska potopené tonáže čtvrtou nejúspěšnější americkou ponorkou druhé světové války.  V úvodu kariéry sloužila v Atlantiku, podporovala vylodění spojenců v Africe, ale na jaře 1943 bylo shledáno, že v tomto prostoru nemá nasazení jednotky (SubRon 50) s ohledem na nepřítomnost kořisti smysl a admirál King ji převelel od Pacifiku. Od ledna 1944 stál na velitelském můstku ponorky SS-220 komandér Eugene B. Fluckey (1913-2007), přezdívaný Lucky Fluckey. Během svých dvanácti misí potopila od října 1942 do srpna 1945 sedmnáct nepřátelských lodí o celkovém výtlaku 96628 tun. Její nejcennější kořistí byla japonská doprovodná letadlová loď Unjó, kterou Barb potopila dvěma torpédy 17. září 1944 asi 220 námořních mil jihovýchodně od Hong Kongu (a spolu s ní také velký bezmála dvanáctitisícitunový tanker).

Na dvou předposlední patrolu vyrazila ponorka 19. prosince 1944. Jejím operačním prostorem byl Tchajwanský průliv a Východočínské moře. V noci z 22. na 23. ledna pronikla do Namkwanského přístavu na čínském pobřeží a napadla zde konvoj třicet plavidel, vypálila deset torpéd. Bylo napočítáno osm zásahů a uznány tři potopené lodi. Následně Barb zázračně ustupovala mělkými a nezmapovanými vodami plnými skalisek a minových polí a 10. února zakotvila na své základně na atolu Midway. Luckyho Fluckeyho čekala Medaile cti a ponorku Prezidentská citace. S nepřítelem však ještě USS Barb neskončila.

Ponorka prošla opravami a úpravami, které proběhly v Pearl Harboru a skončily 16. května. Dost včas na to, aby mohla vyrazit na svou poslední misi. Během úprav byla experimentálně vyzbrojena palubním 5palcovým raketometem pro ostřelování cílů na pevnině, a stala se tak vlastně první balistickou ponorkou historie. Její dvanáctá patrola začíná 8. června 1945.

Šlo o ofenzívní misi do prostoru severně od ostrova Hokkaidó a východně od Karafuta, kam dorazila 21. června. Dělem potopila dvě malé lodě a druhého dne ráno zaujala pozici asi 5 km od centra města Šari v podprefektuře Ohocuku. Jejích dvanáct raket zasáhlo střed města, ale velké škody nezpůsobily. Japonci považovali tento historicky první raketový ponorkový útok za letecké bombardování. Ponorka nebyla napadena a několik dní se věnovala konvenčnější bojové činnosti, ale její noční útok na malý japonský konvoj zhatil náhle se vynořivší měsíc, který odhalil její pozici, a následovalo oboustranně neúspěšné střetnutí s eskortou.

video: youtube

2. července 1945 se USS Barb vynořila ve vzdálenosti asi 1 km od města Kaihjó na Tulením ostrově, východně od Sachalinu. Vypálila na město několik salv ze svého raketometu a současně 40mm protiletadlovým kanónem umlčela obranu. Bylo zničeno na 20 budov, což představovalo 60 % města. Od plánovaného výsadku velitele odradily čtyři zjištěné bunkry, a ponorka pokračovala ve svých nájezdech jinde - dvanáct raket vypálila proti městu Šikuka, následně potopila malou dopravní loď a unikla její eskortě obratným manévrováním na okraji minového pole, a 18. července vypálila svá poslední zbývající torpéda a potopila loď pobřežní obrany. A ač hlavní zbraň již nemohla použít, stále jí zbýval palubní kanón a raketomet. Mise pokračovala.

Druhého dne si velitel povšiml, že poblíž města Otasamu na východním pobřeží ostrova Karafuto vede velmi blízko pobřeží železniční trať. Tři dny trať pozoroval a udělal si přesný obrázek o japonském "jízdním řádu" a naplánoval útok. V noci z 22. na 23. července osm dobrovolníků z řad posádky provedlo malou invazi do Japonska. S určitými potížemi a velkou dávkou štěstí se osmi amatérským sabotérům podařilo trať nalézt. Pod koleje položili 55liberní nálož. Rozbušku bude iniciovat projíždějící vlak. Ten slyšeli přijíždět, když již byli opět ve svých gumových člunech a usilovně pádlovali zpět k čekající ponorce. Operace měla 100% úspěch. Vykolejilo dvanáct nákladních, dva osobní a jeden poštovní vagón.

Ponorka v následujících dnech podnikla ještě několik raketových útoků proti pobřežním městům, potopila množství malých lodí, a v boji pokračovala i poté, kdy jí zbývala munice již jen pro 40mm a 20mm protiletadlové zbraně. Svou poslední oběť, malou rybářskou loď, dorazila taranem. A 2. srpna 1945 opět zakotvila na základně Midway, kde ji také 15. srpna zastihla zpráva o japonské kapitulaci, k níž přispěla svým dílem. Barb se vrátila do Spojených států a 12. února 1947 byla vyřazena do zálohy Atlantického loďstva. Do aktivní služby se jako cvičná vrátí ještě počátkem 50. let. Na přelomu let 1954 a 1955 byla předána italskému námořnictvu, v němž sloužila jako Enrico Tazzoli až do roku 1972. V roce 1975 ji rozebrali na šrot. Američané ji škrtli ze svého seznamu v dubnu 1959, a její jméno dostala nová jaderná ponorka trupového kódu SSN-596 sloužící v letech 1964-1989. Eugene Fluckey dosáhne v roce 1960 hodnosti kontradmirála a v roce 1972 odejde do výslužby.

Zdroj: www.history.navy.mil, wikipedia.org

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace